| |||
Jídelna Tonkova záda, Marcos Docela se mi uleví, že mě nechce sežrat. Kdo by taky chtěl bejt na jídelníčku, že? „To jsem ráda, někteří stejně říkají, že jsem dost chudokrevná i tak.“ Nervózně se zazubím. Však dobře vím, že co není, může rychle být. V tom se však přihrne někdo další a kupodivu se hned představí, čímž mi připomene, že červotočovo jméno jsem jaksi nezaslechla. Nechám si pomoct spátky na nohy, stejně je nedůstojné se tu plácat u země, ale neopřu se o něj. Následně potvrdí moje podezření, že jsem jméno nezaslechla právem. A hned na to, ho obvyní, že se nepatřičně předvádí. Skoro bych se ozvala, že je to asi celkem jedno, vzhledem k tomu, co všechno jsem tu už potkala, ale místo toho odpoví sám večeřový opozdilec. Nicméně jméno se opět nedovím. Dříve, než mu stačím odpovědět na téma vychování, nepředstavený se bezeslova otočí na patě a prostě odejde. Zůstanu za ním jen překvapeně zírat. Žádný pozdrav, žádné děkuji za zájem, prostě nic. Úplně tedy zapomenu, že jsem chtěla něco dodat a místo toho se podívám do společenského úsměvu. „A tohle je tu úplně normální?“ |
| |||
Jídelna Yritys,Marcos "Sežrat vás? To vůbec ne. Živil jsem se lidskou krví, ale dvakrát hrdý jsem na to nikdy nebyl. Spíš jsem to považoval za nutnost. A přece jen zvyk je železná košile." Zapřemýšlím se, jestli jsem někdy vůbec ochutnal i jinou krev než tu lidskou. "Většinou jsem na tom s sebekontrolou dobře. Jen jste mě zaskočila ve špatnou chvíli." V to nás vyruší chlápek, co si nejspíš přišel vyzvednout svou večeři. Jen aby ti z toho předvádění neupadla maska. Pokrčím rameny. "Nic jsem nepředváděl. Odpovídal jen pouze na otázku." Nejspíš nějaký urozený upír. Od těch se držet co nejdál. Pak se navíc začne dívce přímo vtírat do pozornosti. Otočím se na patách a mířím pryč z jídelny. Však on se už o ni postará. Pochoduji nahoru do společenky, kde se vyvalím na gauč. |
doba vygenerování stránky: 1.565817117691 sekund