| |||
Jídelna Yritys Stojím opřený o ceduli. Žádná názorná ukázka? Tak teda nic.. Postavím se zase do normálního postoje. "To jsou takové ty uřvané krabičky co navrhli v pekle? To neprojde." Zavrtím hlavou. "Musím se spoléhat na můj biologický budík. Jen bych ho měl trochu poštelovat, protože má evidentně velké mouchy." Na její poznámku ohledně lovu výrazně zvednu obočí. "To... raději ne. Zvířata nejím a lidi mi tu lovit nedovolí." Řeknu na rovinu. I když si tím naprosto jistý nejsem, ale prozatím o jiných lidech než těch přímo ve škole nevím. Pohodím přátelsky rukou, jako že o nic nešlo. "Já jsem plný užitečných rad. Jen se na mě podívejte. No nevypadám jako důvěryhodný, přátelský upír?" Usměju se. Když ovšem vykročí mým směrem, zavane mě silná vlna pachu a mě téměř vyskočí oči z důlku. Začnu se okamžitě potit a lehce se třást. Vykročím směrem vzad a rukou gestikuluji, ať se zastaví. "To je dobré, já jsem naprosto v pořádku. Jen potřebuji chvíli na vydýchání." Snažím se dát dohromady a silně vydýchávám. "Jak že se vlastně jmenujete? Nemyslím si, že jsme se ještě představili." Nadhodím pokusem změnit si myšlenky. |
| |||
Jídelna Tonka "Nastav si budíka." Ušklíbnu se na něj. Natočím si na prst pramínek vlasů a opřu si ruku o krk. "A proč si tedy něco neulovíš?" Navrhnu nevinně. Co já vím, co všechno může žrát, když se tu potýkal s cedulí? "No, tak asi díky za radu?" Znovu se obezřetně podívám na ceduli, ale ta nevypadá, že by dělala cokoli jiného, než k čemu je určená. "A co ta ošetřovna? Nebo se ti můžu kouknout já, jestli nejsi zraněný." Nabídnu se nakonec a udělám krok směrem k němu. Stále si pohrávám s vlasy. |
| |||
Jídelna Yritys Povzdechnu si a pokrčím hlavu, jako by se mi vůbec nedostalo pochopení. "Kdyby to bylo tak jednoduché, tak tu teď nestojím nad ohryzanou cedulí." Nechtíc se zadívám na její krk déle než bych si sám připustil. Odtrhnu se a pohled trhnu k jejím očím. "Tady je trh s krví dost nepředvídatelný. Jednu chvíli se v ní můžete koupat a pár hodin na to se koukáte na poslední barel jak mizí do neznáma." Ukápne mi slza. Přimhouřím oči a zvednu obočí. "Popravdě jsem tu taky docela nový." Podívám se ještě jednou na ceduli. "Ale pokud jsem se tu něco naučil, tak obyčejné předměty tu skrývají více než si chceme připustit." Poškrábu se na bradě a opřu se rukou o ceduli. |
| |||
Jídelna Tonka Pokrčím rameny. "Možná jenom nezaspávat? Jídla tu bylo ještě před chvílí hromada." Informuju ho, jako bych tu byla starý mazák. Však víme, že sebejistota je důležitá. Chvíli uvažuju, jestli mu nepomoct na nohy, ale pak to zavrhnu. "Možná lepší, že se ti to nepovedlo, taky sis mohl zkazit žaludek." Zářivě se usměju, jako bych ho od špatného osudu ochránila já sama. Když ale prohlásí, že ho taky cedule mohla pokousat na oplátku, podezřívavě se zadívám na kus dřeva a pak zpět na něj jako na šílence. Trochu se mi zrychlí tep. Všichni víme, že šílenci mohou být nebezpeční. "Víš, nevím jak bych ti to řekla, možná ta rána do hlavy byla větší než se zdálo, ale cedule většinou nekoušou." Znovu se podívám na ceduli a na něj. "Nechceš doprovodit na ošetřovnu, aby se na tebe někdo podíval?" Navrhnu mu. |
| |||
Jídelna Yritys "Thrshkh krvv" Nesrozumitelně mumlám při ohlodávání cedule. Chystám se k dalšímu zoufalému kousnutí, když se podaří ceduli mě smést na zem. Ústy napřed se snažím opět zachytit o ceduli, načež mě zarazí do země a já kapituluji. Ucítím přítomnost další osoby. Zvednu oči, poté se pomalu začnu stavět na nohy. Zhluboka nasaju pach. Tohle nedopadne dobře. A samozřejmě zase pro mě. Na její otázku zavrtím hlavou. "Doba je zlá. Neuznávají zde můj harmonogram, takže jsem nyní hladový." Ukážu prstem na ceduli. "Chtěl jsem na důraz protestu sníst ceduli. Ale měl jsem se nad tím plánem více zamyslet." Poškrábu se na bradě. "Popravdě se divím, že mě cedule na oplátku taky nepohryzala." Další kručení břicha jde slyšet opravdu hodně hlasitě. Snažím se ze všech sil držet na uzdě, protože pokud po dívce vyskočím, tak skončím zase v nějaké díře už nadobro. |
doba vygenerování stránky: 1.4998989105225 sekund