| |||
Jídelna Tonka (a všichni kdo vidí v jídelně) Co to ten maník zase k sakru dělá... Po stropě jídelny se rozběhne spousta chlupatých nožiček. Chvíli pozoruji, jak ohlodává školní majetek. Kde je... Oh. Tak nic. Cedule se najednou zvedne, sesype ze sebe Tonku a pak mu pořádnou ubalí po palici. Poté se zase postaví na své místo. |
| |||
Jídelna- brouzdání po škole Po sváči a potom co všechno zmizí se rozhodnu s plnou butilkou kouknout co kde je. Celkem se nudím, tak přemýšlím, kde bych zaparkovala. |
| |||
Jídelna Sarah "Sem byl na vošetřovně." mlasknu na ni a přivřu jedno oko v imitaci výstřelu. "Kózla nemam rad. Ale inač nevím jak na to. Kliďánko že mě uděle ropuchu" zvednu káravě ukazovák. "Ale jen na hodině a pak mě dáš do richtiku. Jasan?" |
| |||
Jídelna Vyvalím oči na ceduli. "Ale to..." Vstanu a vrávoravým krokem se rozejdu k ceduli. "Alespoň.." V hlavě se mi opět zobrazí vzpomínky na poslední pokus. Na chvíli se zastavím, ale nakonec dokráčím k ceduli. Pár slz mi ztéká po obličeji, které se u brady spojí se slinami. "Já už budu hodný. Alespoň kapičku..." Bez lítosti a rozvahy kousnu do cedule. |
| |||
Jídelna Vcházíš do jídelny, jejíž stoly jsou zcela prázdné. Ani ubrusy, ani nic jiného tu není. Zato uprostřed jídelny stojí obří cedule s nápisem: "Další jídlo: oběd v 00:00." Před tebou se vůbec nic neobjeví. Ani kapička. |
| |||
Pokoj -> Jídelna *Grrrrrrrhhhh* Ze spánku mě vytáhne ukrutné kručení břicha. Protáhnu se a ruce položím na pupek. "Něco není v pořádku? Povídej..." *Grrrhuuuuggrrrrhhhh* Ozve se další, ještě hlasitější rachot žaludku. "Ahh, ten sud. Měli bychom se po něm porozhlédnout." Pousměji se a s břišním hřměním se rozcházím přímo do jídelny. Jestlipak se už změnil kuchař. Zamračím se a žaludek jako by bručel sehraně s mou náladou. Naposled jsem u něj moc nepořídil. Pekelný déšť mi taky moc nepřidal. Vcházím do jídelny a vzorně se usadím. Svoje nezkrotné sliny se snažím maskovat vší silou, přitom jsem ochotný spolknout i celý džbán. Než jsem se stihl podívat se, co se předemnou vlastně objevilo, proběhne mi hlavou flashback a zvednu ruku. Prosil bych jeden hektolitr krve. A že mě všichni znají jako skromného upíra, tak nepožaduji krev panenskou. U poslední věty jsem se pokusil o vážnou tvář, ale kapající sliny tvoří jiný obraz. Pěkně prosím.. Pokud se krev v libovolném množství před mnou objevila, okamžitě jsem se dal do barbarského hltání, skoro až dávení. Pokud se stalo něco jiného, tak pomáhej mi pánbůh. |
doba vygenerování stránky: 1.6576588153839 sekund