| |||
Jídelna - učebna A Pan Ortega Z toku mého rozjímání mne vytrhne, až kdyz zmizí jídlo a v hlavě uslyším cizí hlas. "Omluvte mne, měla bych zamířit na další hodinu. Musíme plnit své povinnosti, ať se nám to zamlouvá či nikoliv." Po těchto slovech se zvednu a ladným vznešeným krokem zamířím do učebny A. "Dobrý den." můj pozdrav směřuji profesorovi. Posadím se co nejvíce dopředu, aby mě ti ubohá i nerozptylovali. |
| |||
Jídelna Jožin Pohodlněji se opřu, když z něj vypadne o co jde. „No, jestli si už byl močit, tak by se dalo předpokládat, že nemáš žádný důkaz, takže by to bylo slovo proti slovu.“ Začnu pomalu, ale pobaveně mi cukají koutky. Pokud by mě skutečně požádal, abych na něm čarovala, tak bych mu legálně mohla provést kdeco všechno, že? „Skutečně chceš, abych na tebe znovu kouzlila?“ Musím se kousnout do rtu, jak mě baví, když se mu pokouším nasadit brouka do hlavy. „A jak vlastně tě mám zakamuflovat? Třeba to ani nebudu umět.“ Pokrčím rameny. Přeci jen, kdybych uměla všechno, nemusím být tady. A mě na nenápadnost většinou stačí trochu pozměnit chování a vyhýbat se slunci. |
| |||
Jídelna - učebna A Helen, a ti v učebně Jedním uchem a částí mysli sleduju dění v jídelně. Trochu si vydechnu, když Tortun kamsi odejde. Nějak se nesnažím řešit cokoli, dokud si nejdou po krku. Stejně jako dlaka nedaleko mě vyruší chvění země, ale na rozdíl od něj, já okamžitě rozprostřu pátravé myšlenky do okolí abych zjistil, co se to děje. Zároveň si uvědomím, že bych měl mít právě hodinu. Rozhlédnu se, abych zjistil, kdo tu ze studentů zůstal a k myšlenkám bílé tygřice se ozve tichá myšlenka. Měla by sis pospíšit na hodinu. Široce zazívám a tichým krokem na měkkých tlapách se vydám k učebně. Když vejdu do dveří, překvapí mě, kolik studentů tu již je. Zdravím. Roztáhnu líně po učebně, aby mě slyšeli všichni a dojdu ke katedře, kde je ale už poněkud obsazeno. Trochu do vlka dloubnu tlapou, jako bych ho chtěl překotit, ale pak s kočičí lehkostí vyskočím přímo na katedru, kde se spokojeně rozvalím. Počkáme si, než dorazí zbytek studentstva. Pokud správně počítám, dvě chybí a jedna přebývá. |
| |||
Jídelna Sarah "Tož já nebudu nikde hlásit a nikemu si stěžovat na to v těm bazéně a ty mně pomóžeš s úkolem. Máme se na dalšú hodinu zakamuflovat. A k temu by se šikli ty tvoje čáry. Co ty na to?" Napřáhnu ruku, abysme si mohli placnout. |
| |||
PM102 Zbytky v místnosti, Tortun Sleduju, jak se studenti rozcházejí za dalším vyučováním, ale spíš tvořením problémů. Když kolem prochází Modrý, věnuju mu trochu delší pohled. "Hlavně opatrně. Kdyby něco, budu tady nebo v kabinetu. Nebo čichej." Trochu se ušklíbnu. Nějak se k němu, nim, ještě neumím správně postavit. Tohle je přeci jen hodně velký šok. Hodně velký a hodně nevychovaný. Nechám Svena hlídat učebnu než vypadnou všichni, popřípadě, pokud by mladší generace něco chtěla a sám vyjdu z učebny. Hned za dveřmi narazím na Tortuna a kývnu mu, že se asi půjdeme projít po hradě. Mám chuť si zašťourat v uchu jak cítím, že všechno není úplně správně, ale snažím se to nutkání ignorovat. "Děkuju, že jste to vzal tak doslovně. Jak to jde s dračicema?" Otážu se společensky, když si vzpomenu, jak pomalu uraženě se šedá tvářila, když jsem ji na hodině sledoval, a zlatá zmizela z místnosti, aniž by se rozloučila. Ale to vlastně skoro všichni. |
| |||
Jídelna Sigi Doklušu až k němu. Tváří se dost zmateně. Těknu pohledem k plamínkům na stole. Nicméně položí otázku, která zpátky přivolá ten zmatek, z kterého jsem se vykroutila díky hodině. "Nemám zdání." Odvětím mu tedy poněkud rozpačitě a přistoupím ještě blíž. Ten týpek tu pořád je. Že by za to mohl on? |
| |||
Jídelna Yqi Když kentaurka odkluše, posadím se ke stolu a jen tak pozoruju dění kolem. Asi bych se mohl i celkem pobavit, ale takhle přímo před učitelem, no snad radši jindy. Nebo až odejde. Sem tam šáhnu po nějakém kousku hořlavého materiálu, ale hlad se tomu říkat nedá. Teprve, když profesor zmizí z jídelny, potřesu hlavou a pak ještě jednou. Stůl kolem mých rukou vzápětí zahalí plameny, až se trochu leknu. Cože se to právě dělo? Naštěstí oheň zatím nic nepálí, ale mám nepříjemný pocit, že by se mi s chutí vymknul z rukou. Vyděšeně si v duchu procházím cože se to vlastně stalo a jak to, že mi nedělalo nejmenší potíže se ovládat. A jak jsem to vlastně mohl vědět? Vždyť jsem tu mohl někomu ublížit! Ani se nehnu a tak mě zastihne i Yqi. U prázdného stolu, který vypadá, že hoří, ale nečerná, s prázdným výrazem a pohledem zabodnutým kamsi před sebe. Znovu sebou trhnu až když je těsně za mnou, jak na ni zareaguje moje moc. Pomalu vzhlédnu a je vidět, že jsem hodně zmatený. "Yqi? Co se to tu vlastně stalo?" Nebo spíše proč? Vím, že jsem se cítil skvěle a tak pod kontrolou jako snad nikdy, ale jak je to možné? A kam to zmizelo? Plameny nervózně popraskávají. Asi nebude nejbezpečnější se tu moc zdržovat, i když se místnost začíná vylidňovat. |
| |||
Učebna A hlavně Dan "Hodina pro dlaky, protijedy." Zazubím se na Dan, když se zeptá, kde že to se mnou vlastně trčí. "To by se ostatně mohlo hodit." Trhnu rameny. Třeba mne naučí, jak si vytvořit protilátky. Vrznou dveře a hádci mě upozorní na to, kdo vstoupil. Ani se za ním neotočím, když nestojí o mou společnost a mne jako takovou, tak ať si trhne tlapou. Nebo všema čtyřma. Trochu potěšující je, že tu omuchlávačku jsem tu již nějakou dobu neviděla. |
doba vygenerování stránky: 1.4636340141296 sekund