| |||
Jídelna a ven na pozemky Nikdo konkrétní Snažím se nevnímat nic, co se děje kolem a upřeně hledím do vlastního talíře. Nemyslím si, že tohle je nejzdravější místo na to tu být, ale tak nějak jsem během nípání se v jídle ztratil pojem o čase, takže se dost leknu, když stůl zahalí mlha a zbytek jídla prostě zmizí. Trochu zmateně se rozhlédnu a pak dojdu k názoru, že bude asi nejlepší se někam uklidit. Vyklouznu z jídelny a ideálně tak, aby si mě nikdo nevšimnul se přesunu hradem a vyjdu na pozemky, kde si sednu do trávy. Chvíli zabíjím čas tím, že se snažím o co nejjednodušší kouzla, ale když už je kolem asi deset kráterů, radši svoje pokusy vzdám a lehnu si, abych mohl sledovat oblohu. |
| |||
Jídelna - A V klidu si podřímávám pod stolem, ale vyruší mě podivné chvění země. Prudce vyskočím, protože tady to může znamenat skoro cokoli. Rozhédnu se a zjistím, že jídlo mezitím zmizelo a něco mi říká, že bych se asi měl přesunout na vyučování. Protáhnu se, naposledy urovnám dokonalou srst a líným klusem se vydám do učebny. Na prahu se ale zastavím a tiše chvíli postávám, než vejdu dovnitř. Nemusím se rozhlížet abych věděl, že Miko už je uvnitř. A s ní. Trochu zplihnu a přejdu až ke katedře, kde se stočím tak, abych na ně jedním okem viděl. Možná jsme se pohádali, možná se mě snažila odehnat, možná. Ale stejně na ni nemůžu nedávat pozor. |
| |||
PM102 - A Hlavně Miko Docela mě zklame, že se Jigme tak rychle zbavil všeho, co jsem na něj tak pracně naházela. A jejich pokusy jsou tedy na rozdíl od našich dost chabé, ale pak se do toho dá profesor a já nestačím zírat. Jako fakt změna druhu v přímém přenosu? Nicméně netrvá dlouho a vysype i vysvětlení a já mám co dělat, abych si nešla šáhnout. Fakt pěkná práce, to se musí nechat. A nepochybuju o tom, že bych toho měla být časem schopná taky. Zjevně budu muset trénovat svoji představivost. Asi bych se i šla vyptávat, ale to už se u mě objeví Miko s ošklivým úsměvem a prohlásí, že jí cosi dlužím. Trochu si povzdechnu. Úkol je pro mě brnkačka, takže se s ním nenechám zdržovat a kývnu, že tedy můžeme vyrazit. No, vyrazit. V podstatě mě protáhne hradem, aniž by mi dala možnost si z někoho udělat legraci. Teprve když sedíme v lavici dojde mi, že vlastně nevím, co se tu bude dít. „Hele, kam si mě to vlastně dotáhla?“ Povytáhnu obočí. |
| |||
Škola Ať jste kde jste, pokud máte velice - velice dobrý sluch, slyšíte chvění místnosti v ředitelně, ale leč hlasy a tak podobně neslyšíte, kvůli ochrannému kouzlu, který má ředitel. Ty kdo jsou nyní na povrchu školy - škola a pozemky (nelítají nyní) ucítí lehké chvění v zemi, jako kdyby někdo vibroval v podzemí a v bazénu. Ty kteří jsou venku mohou vidět, jak zvířata jsou neklidní a utíkají dál od školy. Něco se děje, ale co? Zatím je to jen velice lehké chvění v zemi, kterou neucítí každý, jen ten, který má dobrý sluch a hmat. |
doba vygenerování stránky: 1.4226429462433 sekund