| |||
Jídelna Pan Ortega "Vubec bych se tomu nedivila. Pokud mne do nich nebude chtít zavřít, tak mne to netrápí. Když dokáže přesouvat bytosti časem. Jen nechápu, proč zrovna sto let za opicemi. Nebylo by lepší nás přesunout do budoucnosti, abychom si mohli užít její vymoženosti. Ale to ne. Radši do doby, kde takové jako jsme my upalují na hranicích. Hrozné. A ještě horší je, že lazebník umí vlasy maximálně tak okudlat. Ale dokážu to i pochopit, někteří nepříliš bystří spolužáci, by budoucnost nemuseli pobrat." |
| |||
Jídelna - společenka čarodějové Sem, kdo mne potká Když se mezi nás protáhne Gyzmo, usměji se na něj a podrbu jej jednou rukou za ouškem. Druhou rukou stále hladím toho hedvábného tygříka. Po olíznutí se zahihňám. "Máte pravdu, musím si sepsat seznam, abych na někoho nezapomněla. To by mi bylo líto. Zítra vám ukážu první výtvory." Sbalím deku i Gyzma. Opět se pod deku schováme a pokud nás někdo nezastaví, tak se uchýlíme do společenky, vytvářet papírové štěstí.:) |
| |||
Jídelna Tortun a zbytek Musím přiznat, že vděk to tedy rozhodně nebyl celou dobu. Ze začátku ano, ale vzhledem k jeho reakci to začala být mnohem víc hra. Vlčí hra, takže pro okolí poněkud děsivá. Pak ale promluví a já se vzpamatuju. Rozpačitě přešlápnu a na chvilku si schovám čumák tlapou. Přeci jen je to profesor. Trochu jsem na to zapomněl. Zabručím a líně přejdu ke stolu, kde okamžitě spořádám řádnou hromadu syrového masa. Jak jsem hltal, udělalo se mi trochu špatně, ale slastně špatně. Bylo mi těžko a měl jsem zpět svůj kožich. Na chvíli bylo tohle místo vlastně docela příjemné. S přejedeným funěním se natáhnu pod stolem k jeho nohám. Okamžitě se mi začnou spokojeně zavírat oči. Jen tak, aby se neřeklo, si srst párkrát přejedu jazykem. |
| |||
Jídelna Felix, nicméně pravděpodobně všichni Nad jeho reakcí jen lehce pobaveně přivřu oči. S tímhle bude ještě zábava. Vyhrknutí, a jeho následný čin, nakonec vypadá, že skutečně pomoc chce. Během mžiku vedle mne místo chlapce stojí velký vlk. Stačí mi jen okamžik přeměny, abych si pokývnutím hlavy zpomalil čas a spravil jeho srst. Popustím běžný čas a sleduji ho celkem pobaveně, jak tam stojí napjatý a se zavřenýma očima. Teprve po chvíli začne funět a dovolí si pohled na sebe samého. Jeho srst se leskne a povlává v každém jeho pohybu, jak je hladká a měkká. Vzápětí už mě skoro shodí z židle, jak se přitulí. Vypadá jak přerostlý hafan, jak se začne odvděčovat tím, že mě pořádně poslintá. Místností zazní můj smích, což je dost nezvyklý zvuk, a dám se do jeho umravňování, což stejně vypadá tak, že ho drbáním držím dál od těla a pokračování v tom mě slintat. Nakonec ho trochu odstrčím a mrknu na něj. "Tak, to myslím jako díky stačilo." Zní to opět s nádechem přísnosti, nicméně je můj hlas silně podbarvený pobavením. Svůj účinek by ale mít měl. |
| |||
Jídelna Sarah okrajově Sigi Nadzdvihl jsem obočí, ruce složené na hrudi a sledoval tu její mimiku ve tváři. A tohle jsem uměl číst, evidentně má vskutku zajímavou a zvrhlou představivost.. Ale, co bych čekal od Bruxy, nebo cože je to vlastně zač. Ovšem potom položí otázku, že prý mám vyklopit, co jsem zač a nebo, že skončím na jídelníčku. "Chmmm," vyline se mi rychle z úst, jak se zasměji a lehce sebou i cuknu, jak plíce zapracují a vypustí více toho vzduchu. Prostě takové to.. Chmm. "Z daleka... Ale zvláštní, že o nás nemáte ani ponětí..." trochu se snad podivím. "Ochutnávat bych nedoporučoval, nemuselo by to pro vás dopadnout úplně příjemně." Jasně, kdyby se po mě vrhla, teď, asi bych neměl šanci dát si loka Černé krve. Ale trochu lehké výhružky neuškodí. "Máme více... jmen," rozhodím rukama, ale tím skončím. NEhodlám hnedka vysypat, co jsem zač... To ničení školy a kameny. "Toho jsem se obával a bohužel proto jsem tady. Docela vtipné... Nebo spíš smutné." Celou dobu tak nějak střežím okolí a oči mi cestují kolem. Ty dva, co se tam tak oblejzali, neřeším, nejsem přeci profesor. Až když se tak rozhlíží kolem a snad chvíli zůstane koukat mým směrem... znovu založím ruce na hrudník a povytáhnu obočí. |
| |||
Jídelna Shrey „Ou, eh, promiň.“ Tak tohle bylo poněkud hloupé. Měla jsem dávat víc pozor a míň se soustředit na myšlenky na vraždu. Taky bych na to mohla jednou ošklivě dojet. „Myslela jsem na něco jiného a přeslechla jsem se.“ Nepatrně se ušklíbnu. „Každopádně nemyslím si, že zrovna profesorstvo se bude chtít dělit zrovna o tyhle vědomosti. Přecijen je jeden z nich.“ Pokrčím rameny, ale doufám, že je jí naprosto jasné, že pokud by na něco přišla, měla bych být první, komu to řekne. Kupodivu to jediné, co na téma mrtvého Tortuna prohlásí je cosi o regeneraci. „Smrtelně dobrou.“ Opravím ji, protože jsem si byla naprosto jistá, že mrtvý byl. Netrpělivě poklepu prsty o stůl. „Nadšeně“ se na ni zašklebím. „Mám tedy radši vtipy na cizí triko.“ Sleduju, jak se tváří a je mi naprosto jasné k jakému závěru právě došla. Nu co, tohle jsem už viděla mnohokrát. Jinak by bylo mnohem méně utopených námořníků. Radši to ale dál nerozebírám. Ono by se mohlo jednou hodit mít překvapenou polodračici. „Šachy.“ Odpovím na téma plánované hodiny. Minule to bylo velmi mírumilovné, ale tak nějak nepochybuju o tom, že se to může taky dost ošklivě zvrhnout v můj neprospěch. Leda bych tam nedorazila. Což ale musím. Nervózně poklepu na dřevo. A ona se klidně cpe. A ještě příšerně kombinuje. Zamyšleně ji sleduju. „Možná bych mohla zajít za Oranilem. Třeba by mi tu hodinu zrušil?“ No taky za kým jiným než za tím, kdo má na starosti organizační záležitosti, ne? A důvod se už vymyslí. |
| |||
Jedáleň Malachi Hm? Prehrám si v hlave znova, čo som povedala. Nehovorila som o sebe, bavili sme sa predsa o profesoroch. Vyznelo to inak? Nie ja. Oni. Vysvetlím znova pomaly kto by tu mal najväčšiu šancu brániť sa proti týmto ovládaniam hlavy a bez ostychu ukážem palcom cez svoje rameno na profesorský stôl. Nato tu boli, aby nás učili nie? A ja som sa chcela učiť, minimálne tie veci, ktoré ma zaujímali. Keď si predstavím, že tentokrát by som sedela v triede a pozerala sa, ako niekto iný trpí na stoličke pred celou triedou, Svenova hodina sa mi začala hneď viac páčiť. Aj keď dnes bude s ním boj, to nás asi skôr porozdeľuje do dvojíc alebo tak nejak. Pozorujem Malachin úsmev, pričom zahliadnem aj pár ostrých zubov. Bola som nenormálna zvedavá, čo si momentálne predstavuje. Keby jej môžem vidieť do hlavy, určite by to bol dobrý pohľad. Takisto, ako keď začne hovoriť o Tortunovi. Niekto ho prederavil? Premietnem si v hlave, čo zatiaľ viem o svojich spolužiakoch a kto by také niečo mohol urobiť, pričom mám mierne zamyslený výraz, no potom ma napadne- čo ak to nebol nikto zo študentov? Už by sme o tom inak určite počuli, alebo by sa to nejako riešilo....nikdy sa tu nič neutajilo. Je možné že ho napadlo niečo v lese? Potrasiem mierne hlavou. Neviem o tom skoro nič, je zbytočné nad tým teraz rozmýšľať. Skôr sa zameriam na to, že očividne utrpel dosť tvrdú ranu, fyzickú a možno magickú, a ešte aj dorazenie od vodnice, a aj tak tu teraz spokojne sedí a rozširuje tú svoju myseľ zatemňujúcu auru. Má čertovsky dobrú regeneráciu, huh? Zamrmlem a ani sa nedá povedať, či to bolo určené Malachi alebo nie, a vyzerám tým byť trochu zaťažená. Ale naozaj, čo sa dialo že tak skončil? Ani neviem prečo to tak chytilo moju pozornosť, no chvíľu vyzerám byť mysľou inde. Potom ma však tá hmla v mojej hlave, a.k.a. Tortunov vplyv, nejako uvoľní a myšlienky sa mi znova roztopašne rozutekajú. Ako ďalšiu informáciu, ktorú si o Malachi zapamätám je, že neznesie bolesť. Irónia, čo? Poznamenám na margo toho že spôsobujú bolesť, no samé ju nemajú radi. Možno by sa to dalo nazvať aj karma. To bolo dobré, veľmi dobré. V podstate, vyzerá dosť krehko, to mohlo už k niečomu napovedať. Ak sa s ňou niekedy dostanem do konfliktu, zíde sa mi vedieť o tejto...slabine. Bola som celkom rada, že tak otvorene rozprávala o ostatných aj o sebe. Akú hodinu máš s Tortunom? Spýtam sa. Keby mala problém so Svenom, bola by v rybom zadku. Pomstiť by sa jej pri hodine boja z blízka, ktorú dnes mal, by mohol dosť škaredo. O Tortunovi som vedela len to, že mal drakológiu, ale okrem toho som s ním tuším nemala nič, takže som netušila čo vyučuje, až na to, že toho vie hafo o čarovných tvoroch, ovládaní hlavy a dokonca pozeraní sa do minulosti iných tvorov. Osobne som s ním do konfliktu zatiaľ neprišla, ak nerátam tú drobnosť s tou hlúpou polodračicou a moje vyčíňanie na kraji lesa keď som lovila, no ani raz ma nijako extrémne netrestal, takže som ho brala za toho tolerantnejšieho zo zboru, čo bolo dobré keďže som plánovala k nemu ešte pár návštev. Natiahnem sa po ďalšom kuse mäsa, keď dojem ten čo mám v ruke a znova ho začnem kombinovať s lesným ovocím. |
doba vygenerování stránky: 1.6504991054535 sekund