| |||
PM102 - jídelna Sarah Čučím jak Sůva z nudlí, co orófa provádí. Akorát teda zapomněl na jeden hendikep. Ne každé umí čarovat. "Naschle." Mávnu paprčó a přemýšlím jak splnit úkol. Drbu se ve vósech a funím. Lusknu prstama. Kde sem ji viděl. Zkusím žrací místnost. Difúzním si o přímo k Razítek. Je mě u prdele, jestli s někým kecá. Vopřu se rukó co stůl až to zádušní. "Nazdar čaramůro. Mám pro tebe vobchod." |
| |||
PM102 - střecha nikdo konkrétní Od splnění úkolu jsem se již od dění v hodině distancovala. Směšný úkol a rozpuštění hodiny. Jako první odtud vystartovala Sinead. Stejně jako ona, i já registruji, kdo je poblíž. Vydám se ven, narozdíl od ní se však na okamžik za dveřmi zastavím, abych mu věnovala pohled. Hned potom vyrazím ven. Za dveřmi se proměním a vyletím na střechu školy. Je odtud dobrý výhled a možná nebude pořád tak podivně uražená, že jsem poblíž. A svým schopnostem věřím, že se k ní dostanu včas. |
| |||
První patro - jídelna především Sigi Když hodina skončí, protáhnu se ven. Celkem překvapený pohled věnuji profesorovi vedle dveří, ale pokračuji dál. Jdeme překonávat tu ošklivou překážku. Schody. Opatrně po nich seskáču dolů do přízemí. Zamířím k jídelně. Třeba tam ještě je. Většinou tam bývá dost tvorů, než jí uzavřou. Vejdu do jídelny a potěšeně zjišťuji, že tady skutečně Sigi stále je. Radostně mu zamávám a překlušu k němu. |
| |||
Jídelna Raziel Přimhouřím oči. „Já se neptám odkud, ale co.“ Pak prohlásí, že by nedoporučoval ochutnávání a uchechtnutí se je tentokrát na mě. „Pro mě nebo pro vás?“ Nakloním hlavu. Ta jeho tajnosnubnost je poněkud únavná. Co bych dala za někoho přímočařejšího. Povytáhnu obočí. „Proč přesně?“ Někdo s posláním? Zajímavé. Já myslela, že se tu jen zašívají nechtění tvorové. Pak mě napadne ještě jedna věc. „A proč vlastně tak toužíte se dostat ven, když jste teď přicestoval?“ |
| |||
PM102 - ven? Nikdo konkrétní „Obyčejný člověk nebo čaroděj, obojí chutná stejně.“ Uzavřu toto téma a pozoruju ty tři pokusy. Nic moc teda. Pak se předvede profesor a se ošiju divným pocitem. Docela mě pak překvapí, že profesor použil tři kouzla naráz. Moc nechápu, proč to dělat tak složitě, ale zjevně mu to fungovalo. Překvapivě pozorně sleduju, jak ji protočí, a zamyšleně zabroukám. Pak profesor hodinu ukončí a já jsem první u dveří. Zastavím se ale s rukou na klice. Nepatrně mi cukne ret a pak se částečně proměním, než pokračuju dál. Otevřu dveře a vyjdu na chodbu. Dívám se přesně na opačnou stranu než stojí Tortun. Bez toho, abych dala jediným jiným hnutím najevo, že o něm vím, projdu kolem. Pokud mě nezastaví, mířím dál, zpět na vrchovinu. |
| |||
Jídelna a pomalu k Oranilovu kabinetu Hlavně Shrey Zauvažuju nad její poznámkou. Ano, to by mohla být pochopitelně možnost, ale tak nějak si nejsem jistá, že kdyby si profesoři lezli na nervy tolik co my, ještě by to tu stálo. „No, některé i na čtyři.“ Kývnu, že to zcela chápu, ale nerozvádím to dál. Zatímco ona přemýšlí o regeneraci, já zamyšleně ocucávám maso. Nebo to tak alespoň vypadá. Ve skutečnosti se snažím vymyslet jak vyklouznout z téhle sítě, ale v hlavě mám úplně prázdno. Když ale zmíní, že se propříště můžeme pobavit na cizí účet spolu, uchechtnu se. „No uvidíme, jestli mi budeš stačit.“ Uchechtnu se. A znovu při jejím výrazu, když jí prozradím, cože to mám za hodinu. „Ale ne, jen jsem při vybírání předmětů nevěděla co to je.“ Trochu si odfrknu. Taky jsem se pochopitelně mohla při zápisu zeptat, ale tak nějak jsem předpokládala, že čím víc se toho naučím, tím líp. „Věř mi, že při nejhorším tam přeskáču po ploutvi.“ Prohodím na téma zoufalosti. Pozoruju, jak se Tortun napaden vlkem a pak se sebere a odejde a v tu chvíli dlouze vydechnu. Oklepu se a sevřu ruce v pěst. „Je to čím dál tím horší.“ Podotknu a začnu se zvedat. „A i kdyby mi Oranil nepomohl, někdo by měl vědět, co to tu ten suchozemec dělá.“ Obočí se mi nakrčí v trochu pomstychtivém výrazu. „Jdeš se mnou?“ Kouknu na ni a s ní nebo bez ní se vydám k jeho kabinetu. |
doba vygenerování stránky: 1.5870099067688 sekund