| |||
Učebna 3 Zapřu se o opěrku židle, lehce vykloněná, abych mohla pozorovat příchozí studenty. Toto je kolejní hodina, měli by sem tedy spadat jen upíři. Nikdo z těch, co tady je, však nevydává upíří stopu, mimo nás dvou. Lehce našpulím rty. Zajímalo by mne, jak nad tím uvažují. Doslova se kolej jmenuje upíři. A tady je... Něco. Nehledě na to, že by mne vskutku zajímalo, co se zde budu učit konkrétně já. Svou nespokojenost napůl schovávám za krempou klobouku, avšak Arthur sedí dostatečně blízko, aby mohl vyčíst všechny změny ve tváři. |
| |||
Chodba 1. patro Tatiana, Lyla "Nedělá se to běžně poněkud naopak?" pronesu trochu nejistě, "tedy napřed si o někom zjistíš informace, zda s ním vůbec chceš být?" Jak může být tak klidná? Co kdybych byl třeba masový vrah? Přejedu od ní pohledem na příchozí dívku. Tatiany slova jen potvrdím přikývnutím hlavy, než jí ustoupím z cesty. Sklopím pohled na naše ruce, když mne za ruku chytí. Střihnu ouškama. "Osobní hovory bychom si měli nechat spíše někam do soukromí..." pronesu stále poněkud nejistě. |
| |||
Chodba Relliel, Remmi, Gill, Sukui, Kirie, Ary “No, můžu, jen jsem chtěl vědět jestli je tu jiná možnost.” odpovím trochu nejistě. Jestli to jinak nepůjde tak budu muset. Okřídlený řekne že vodu nemá, ale mohl by požehnat a další pohybuje rukama nad raněným. Nevím proč, ale zastavovat ho nebudu. Pak další bělovlasá osoba přiloží nějakou kostku k ledovému šípu. “Zatím s tím nic nedělejte! Pokud ten šíp vytáhnete bude silně krvácet. Nejdřív se zbavím toho ohně a pak ho přesuneme na ošetřovnu.” S tím se zhluboka nadechnu a nakloním se k hořící noze. V levé ruce už nemám žádný cit a myslím, že s ní už ani nepohnu. Budu teda muset použít pravou, je to ale menší oheň, takže by to nemělo tak dlouho trvat. Vložim dlaň do plamene s úmyslem ho vstřebat (66%). |
| |||
Prvé poschodie Remmi, Gill, Sukui, Relliel, Ary, Grimgull Zhodnocujem situáciu, keď ma to pekné dievča osloví. "Rozobrať ? Samozrejme !" Poviem ihneď, ale ako mi povie, že je to z toho ľadu, tak sa trošku zapozerám na toho chalana so šípom v hrudi a vyzerám ako v tranze. Ok. Takže spúšťam Probability Calculator protokol. Ak si obalím ruky Nanitami s adaptívnym podnadstavením a s protipožiarnym náterom sa obránim proti horku s tým, že si z nich spravím kocku, pretože nechcem sa toho priamo dotknúť a pokúsim sa to rozobrať s tým, že mu nanity nechám v rane.....spracujem data....úspešnosť: 54%. Hmm.... čo keby som to spravila s priamym dotykom bez adaptácie na ušetrene energie....vyhodnocujem, že kvôli možnému zamrznutiu rúk a znefunkčneniu využitých nanitov je úspešnosť 37%... to je málo. A čo priamy dotyk s adaptívnym podnadstavením....spracovávam....47% Uf. Asi pôjdem s prvou variantou. (54%)No čo už. Risk it for the biscuit! Zrazu sa preberiem a poviem: "Toto by mohlo vyjsť....možno." Sčernajú mi zrazu ruky a v ruke sa mi vznáša čierna matná kocka asi 5x5x5cm, ktorú priložím ku šípu a poviem: "Nanite Command: Deconstruct All Targeted Material." S tým, že dva krát zamrkám na šíp. (Označím si ho s optikou.) |
| |||
Pozemky Popíjím a zazpívám si k tomu ještě pár písniček. (odkaz) "Hej wojaku wojaku Ještě chvíli jenom sedím a dívám se skrz koruny stromů na noční oblohu. Pomalu se zvedám, když ze školy vyběhne kentaurka a krátce po ní si skupina vyvolá bránu. Eh, not my problem. A tak se teda zvednu, tasím meč a začnu cvičit. Dělám jenom základy, kroky a šestku. |
doba vygenerování stránky: 1.5426080226898 sekund