| |||
Jídelna Sarah okrajově Sigi Nadzdvihl jsem obočí, ruce složené na hrudi a sledoval tu její mimiku ve tváři. A tohle jsem uměl číst, evidentně má vskutku zajímavou a zvrhlou představivost.. Ale, co bych čekal od Bruxy, nebo cože je to vlastně zač. Ovšem potom položí otázku, že prý mám vyklopit, co jsem zač a nebo, že skončím na jídelníčku. "Chmmm," vyline se mi rychle z úst, jak se zasměji a lehce sebou i cuknu, jak plíce zapracují a vypustí více toho vzduchu. Prostě takové to.. Chmm. "Z daleka... Ale zvláštní, že o nás nemáte ani ponětí..." trochu se snad podivím. "Ochutnávat bych nedoporučoval, nemuselo by to pro vás dopadnout úplně příjemně." Jasně, kdyby se po mě vrhla, teď, asi bych neměl šanci dát si loka Černé krve. Ale trochu lehké výhružky neuškodí. "Máme více... jmen," rozhodím rukama, ale tím skončím. NEhodlám hnedka vysypat, co jsem zač... To ničení školy a kameny. "Toho jsem se obával a bohužel proto jsem tady. Docela vtipné... Nebo spíš smutné." Celou dobu tak nějak střežím okolí a oči mi cestují kolem. Ty dva, co se tam tak oblejzali, neřeším, nejsem přeci profesor. Až když se tak rozhlíží kolem a snad chvíli zůstane koukat mým směrem... znovu založím ruce na hrudník a povytáhnu obočí. |
| |||
Jídelna Shrey „Ou, eh, promiň.“ Tak tohle bylo poněkud hloupé. Měla jsem dávat víc pozor a míň se soustředit na myšlenky na vraždu. Taky bych na to mohla jednou ošklivě dojet. „Myslela jsem na něco jiného a přeslechla jsem se.“ Nepatrně se ušklíbnu. „Každopádně nemyslím si, že zrovna profesorstvo se bude chtít dělit zrovna o tyhle vědomosti. Přecijen je jeden z nich.“ Pokrčím rameny, ale doufám, že je jí naprosto jasné, že pokud by na něco přišla, měla bych být první, komu to řekne. Kupodivu to jediné, co na téma mrtvého Tortuna prohlásí je cosi o regeneraci. „Smrtelně dobrou.“ Opravím ji, protože jsem si byla naprosto jistá, že mrtvý byl. Netrpělivě poklepu prsty o stůl. „Nadšeně“ se na ni zašklebím. „Mám tedy radši vtipy na cizí triko.“ Sleduju, jak se tváří a je mi naprosto jasné k jakému závěru právě došla. Nu co, tohle jsem už viděla mnohokrát. Jinak by bylo mnohem méně utopených námořníků. Radši to ale dál nerozebírám. Ono by se mohlo jednou hodit mít překvapenou polodračici. „Šachy.“ Odpovím na téma plánované hodiny. Minule to bylo velmi mírumilovné, ale tak nějak nepochybuju o tom, že se to může taky dost ošklivě zvrhnout v můj neprospěch. Leda bych tam nedorazila. Což ale musím. Nervózně poklepu na dřevo. A ona se klidně cpe. A ještě příšerně kombinuje. Zamyšleně ji sleduju. „Možná bych mohla zajít za Oranilem. Třeba by mi tu hodinu zrušil?“ No taky za kým jiným než za tím, kdo má na starosti organizační záležitosti, ne? A důvod se už vymyslí. |
| |||
Jedáleň Malachi Hm? Prehrám si v hlave znova, čo som povedala. Nehovorila som o sebe, bavili sme sa predsa o profesoroch. Vyznelo to inak? Nie ja. Oni. Vysvetlím znova pomaly kto by tu mal najväčšiu šancu brániť sa proti týmto ovládaniam hlavy a bez ostychu ukážem palcom cez svoje rameno na profesorský stôl. Nato tu boli, aby nás učili nie? A ja som sa chcela učiť, minimálne tie veci, ktoré ma zaujímali. Keď si predstavím, že tentokrát by som sedela v triede a pozerala sa, ako niekto iný trpí na stoličke pred celou triedou, Svenova hodina sa mi začala hneď viac páčiť. Aj keď dnes bude s ním boj, to nás asi skôr porozdeľuje do dvojíc alebo tak nejak. Pozorujem Malachin úsmev, pričom zahliadnem aj pár ostrých zubov. Bola som nenormálna zvedavá, čo si momentálne predstavuje. Keby jej môžem vidieť do hlavy, určite by to bol dobrý pohľad. Takisto, ako keď začne hovoriť o Tortunovi. Niekto ho prederavil? Premietnem si v hlave, čo zatiaľ viem o svojich spolužiakoch a kto by také niečo mohol urobiť, pričom mám mierne zamyslený výraz, no potom ma napadne- čo ak to nebol nikto zo študentov? Už by sme o tom inak určite počuli, alebo by sa to nejako riešilo....nikdy sa tu nič neutajilo. Je možné že ho napadlo niečo v lese? Potrasiem mierne hlavou. Neviem o tom skoro nič, je zbytočné nad tým teraz rozmýšľať. Skôr sa zameriam na to, že očividne utrpel dosť tvrdú ranu, fyzickú a možno magickú, a ešte aj dorazenie od vodnice, a aj tak tu teraz spokojne sedí a rozširuje tú svoju myseľ zatemňujúcu auru. Má čertovsky dobrú regeneráciu, huh? Zamrmlem a ani sa nedá povedať, či to bolo určené Malachi alebo nie, a vyzerám tým byť trochu zaťažená. Ale naozaj, čo sa dialo že tak skončil? Ani neviem prečo to tak chytilo moju pozornosť, no chvíľu vyzerám byť mysľou inde. Potom ma však tá hmla v mojej hlave, a.k.a. Tortunov vplyv, nejako uvoľní a myšlienky sa mi znova roztopašne rozutekajú. Ako ďalšiu informáciu, ktorú si o Malachi zapamätám je, že neznesie bolesť. Irónia, čo? Poznamenám na margo toho že spôsobujú bolesť, no samé ju nemajú radi. Možno by sa to dalo nazvať aj karma. To bolo dobré, veľmi dobré. V podstate, vyzerá dosť krehko, to mohlo už k niečomu napovedať. Ak sa s ňou niekedy dostanem do konfliktu, zíde sa mi vedieť o tejto...slabine. Bola som celkom rada, že tak otvorene rozprávala o ostatných aj o sebe. Akú hodinu máš s Tortunom? Spýtam sa. Keby mala problém so Svenom, bola by v rybom zadku. Pomstiť by sa jej pri hodine boja z blízka, ktorú dnes mal, by mohol dosť škaredo. O Tortunovi som vedela len to, že mal drakológiu, ale okrem toho som s ním tuším nemala nič, takže som netušila čo vyučuje, až na to, že toho vie hafo o čarovných tvoroch, ovládaní hlavy a dokonca pozeraní sa do minulosti iných tvorov. Osobne som s ním do konfliktu zatiaľ neprišla, ak nerátam tú drobnosť s tou hlúpou polodračicou a moje vyčíňanie na kraji lesa keď som lovila, no ani raz ma nijako extrémne netrestal, takže som ho brala za toho tolerantnejšieho zo zboru, čo bolo dobré keďže som plánovala k nemu ešte pár návštev. Natiahnem sa po ďalšom kuse mäsa, keď dojem ten čo mám v ruke a znova ho začnem kombinovať s lesným ovocím. |
| |||
Jídelna Yqi Povytáhnu jedno obočí, když znovu zopakuje, že by měla jít, ale zjevně se nikam moc nechystá. „No, já i ty jsme docela nepřehlédnutelní, takže předpokládám, že ano.“ Trochu se ušklíbnu, pomalu kolem ní projdu, prsty jí pomalu přejíždím po kůži a pak ji trochu prudčeji plácnu po zadku. „No tak běž už, profesoři tu moc nemusí pozdní příchody!“ Zazubím se na ni a znovu se rozhlédnu po místnosti. Pobaveně mi cukne koutek. „Chtělo by to nějakej zákusek.“ Zamumlám si spíš sám pro sebe. |
doba vygenerování stránky: 2.1005601882935 sekund