| |||
PM102 - ven? Nikdo konkrétní „Obyčejný člověk nebo čaroděj, obojí chutná stejně.“ Uzavřu toto téma a pozoruju ty tři pokusy. Nic moc teda. Pak se předvede profesor a se ošiju divným pocitem. Docela mě pak překvapí, že profesor použil tři kouzla naráz. Moc nechápu, proč to dělat tak složitě, ale zjevně mu to fungovalo. Překvapivě pozorně sleduju, jak ji protočí, a zamyšleně zabroukám. Pak profesor hodinu ukončí a já jsem první u dveří. Zastavím se ale s rukou na klice. Nepatrně mi cukne ret a pak se částečně proměním, než pokračuju dál. Otevřu dveře a vyjdu na chodbu. Dívám se přesně na opačnou stranu než stojí Tortun. Bez toho, abych dala jediným jiným hnutím najevo, že o něm vím, projdu kolem. Pokud mě nezastaví, mířím dál, zpět na vrchovinu. |
| |||
Jídelna a pomalu k Oranilovu kabinetu Hlavně Shrey Zauvažuju nad její poznámkou. Ano, to by mohla být pochopitelně možnost, ale tak nějak si nejsem jistá, že kdyby si profesoři lezli na nervy tolik co my, ještě by to tu stálo. „No, některé i na čtyři.“ Kývnu, že to zcela chápu, ale nerozvádím to dál. Zatímco ona přemýšlí o regeneraci, já zamyšleně ocucávám maso. Nebo to tak alespoň vypadá. Ve skutečnosti se snažím vymyslet jak vyklouznout z téhle sítě, ale v hlavě mám úplně prázdno. Když ale zmíní, že se propříště můžeme pobavit na cizí účet spolu, uchechtnu se. „No uvidíme, jestli mi budeš stačit.“ Uchechtnu se. A znovu při jejím výrazu, když jí prozradím, cože to mám za hodinu. „Ale ne, jen jsem při vybírání předmětů nevěděla co to je.“ Trochu si odfrknu. Taky jsem se pochopitelně mohla při zápisu zeptat, ale tak nějak jsem předpokládala, že čím víc se toho naučím, tím líp. „Věř mi, že při nejhorším tam přeskáču po ploutvi.“ Prohodím na téma zoufalosti. Pozoruju, jak se Tortun napaden vlkem a pak se sebere a odejde a v tu chvíli dlouze vydechnu. Oklepu se a sevřu ruce v pěst. „Je to čím dál tím horší.“ Podotknu a začnu se zvedat. „A i kdyby mi Oranil nepomohl, někdo by měl vědět, co to tu ten suchozemec dělá.“ Obočí se mi nakrčí v trochu pomstychtivém výrazu. „Jdeš se mnou?“ Kouknu na ni a s ní nebo bez ní se vydám k jeho kabinetu. |
| |||
Jídelna - Praktická Místnost 102 I když přešel do vlčích her, nevadí mi to, vzhledem k tomu, že není první vlk, s kterým něco takového podnikám a vždy se dá zkrotit. Když tam tak rozpačitě stojí podrbu ho v srsti a usměji se. Však se nic tak hrozného nestalo. Stále pro něj udržuji tu chladnou atmosféru kolem, aby se tak nepřehřejval v tom jeho kožichu. Pak se svalí pod stůl a mám dojem, že zabral. S tím jsem se rozhlédnul po místnosti. Pohled se mi zastaví na Shrey s Malachi. Jedno obočí mi poposkočí nahoru, ale nakonec celá moje reakce je uchechtnutí. Zkontroluji čas a zvednu se. Složím ruce na kříži a vyrazím do patra. Přece jen se mnou chtěl mluvit, tak proč mu to neusnadnit. A mám ještě hodinu volno. V patře se opřu vedle dveří a čekám až skončí hodinu. |
doba vygenerování stránky: 1.3974990844727 sekund