| |||
Jídelna - učebna PM102 "Doufám, že více než na dohled." Usměji se nakonec po jeho reakci. Natáčím hlavu a spokojeně se prohnu, když kolem mě začne obcházet. Trochu vyjeknu a poposkočím, když mě plácne. Ale kývnu na souhlas. Naposledy mu kývnu a vyrazím do chodeb. Nicméně na mě čeká překážka v podobě schodů. Opatrně, abych si něco neudělala se vyškrábu nahoru. Tak teď už jdu zcela jistě pozdě. Vyrazím k dané třídě a zaklepu. Po vyzvání nebo po chvilce strčím hlavu dovnitř a pohledem najdu profesora. No bezva. Bude další přednáška. "Om..." počkat. Napřed. "Dobrý večer." Tak tak tě to učil. "Omlouvám se za pozdní příchod." Taak. Cuk v ruce, abych do ní vzala luk se snažím potlačit jak nejlépe umím. |
| |||
Jídelna Pan Ortega "Vubec bych se tomu nedivila. Pokud mne do nich nebude chtít zavřít, tak mne to netrápí. Když dokáže přesouvat bytosti časem. Jen nechápu, proč zrovna sto let za opicemi. Nebylo by lepší nás přesunout do budoucnosti, abychom si mohli užít její vymoženosti. Ale to ne. Radši do doby, kde takové jako jsme my upalují na hranicích. Hrozné. A ještě horší je, že lazebník umí vlasy maximálně tak okudlat. Ale dokážu to i pochopit, někteří nepříliš bystří spolužáci, by budoucnost nemuseli pobrat." |
| |||
Jídelna - společenka čarodějové Sem, kdo mne potká Když se mezi nás protáhne Gyzmo, usměji se na něj a podrbu jej jednou rukou za ouškem. Druhou rukou stále hladím toho hedvábného tygříka. Po olíznutí se zahihňám. "Máte pravdu, musím si sepsat seznam, abych na někoho nezapomněla. To by mi bylo líto. Zítra vám ukážu první výtvory." Sbalím deku i Gyzma. Opět se pod deku schováme a pokud nás někdo nezastaví, tak se uchýlíme do společenky, vytvářet papírové štěstí.:) |
| |||
Jídelna Tortun a zbytek Musím přiznat, že vděk to tedy rozhodně nebyl celou dobu. Ze začátku ano, ale vzhledem k jeho reakci to začala být mnohem víc hra. Vlčí hra, takže pro okolí poněkud děsivá. Pak ale promluví a já se vzpamatuju. Rozpačitě přešlápnu a na chvilku si schovám čumák tlapou. Přeci jen je to profesor. Trochu jsem na to zapomněl. Zabručím a líně přejdu ke stolu, kde okamžitě spořádám řádnou hromadu syrového masa. Jak jsem hltal, udělalo se mi trochu špatně, ale slastně špatně. Bylo mi těžko a měl jsem zpět svůj kožich. Na chvíli bylo tohle místo vlastně docela příjemné. S přejedeným funěním se natáhnu pod stolem k jeho nohám. Okamžitě se mi začnou spokojeně zavírat oči. Jen tak, aby se neřeklo, si srst párkrát přejedu jazykem. |
| |||
Jídelna Felix, nicméně pravděpodobně všichni Nad jeho reakcí jen lehce pobaveně přivřu oči. S tímhle bude ještě zábava. Vyhrknutí, a jeho následný čin, nakonec vypadá, že skutečně pomoc chce. Během mžiku vedle mne místo chlapce stojí velký vlk. Stačí mi jen okamžik přeměny, abych si pokývnutím hlavy zpomalil čas a spravil jeho srst. Popustím běžný čas a sleduji ho celkem pobaveně, jak tam stojí napjatý a se zavřenýma očima. Teprve po chvíli začne funět a dovolí si pohled na sebe samého. Jeho srst se leskne a povlává v každém jeho pohybu, jak je hladká a měkká. Vzápětí už mě skoro shodí z židle, jak se přitulí. Vypadá jak přerostlý hafan, jak se začne odvděčovat tím, že mě pořádně poslintá. Místností zazní můj smích, což je dost nezvyklý zvuk, a dám se do jeho umravňování, což stejně vypadá tak, že ho drbáním držím dál od těla a pokračování v tom mě slintat. Nakonec ho trochu odstrčím a mrknu na něj. "Tak, to myslím jako díky stačilo." Zní to opět s nádechem přísnosti, nicméně je můj hlas silně podbarvený pobavením. Svůj účinek by ale mít měl. |
| |||
Jídelna Sarah okrajově Sigi Nadzdvihl jsem obočí, ruce složené na hrudi a sledoval tu její mimiku ve tváři. A tohle jsem uměl číst, evidentně má vskutku zajímavou a zvrhlou představivost.. Ale, co bych čekal od Bruxy, nebo cože je to vlastně zač. Ovšem potom položí otázku, že prý mám vyklopit, co jsem zač a nebo, že skončím na jídelníčku. "Chmmm," vyline se mi rychle z úst, jak se zasměji a lehce sebou i cuknu, jak plíce zapracují a vypustí více toho vzduchu. Prostě takové to.. Chmm. "Z daleka... Ale zvláštní, že o nás nemáte ani ponětí..." trochu se snad podivím. "Ochutnávat bych nedoporučoval, nemuselo by to pro vás dopadnout úplně příjemně." Jasně, kdyby se po mě vrhla, teď, asi bych neměl šanci dát si loka Černé krve. Ale trochu lehké výhružky neuškodí. "Máme více... jmen," rozhodím rukama, ale tím skončím. NEhodlám hnedka vysypat, co jsem zač... To ničení školy a kameny. "Toho jsem se obával a bohužel proto jsem tady. Docela vtipné... Nebo spíš smutné." Celou dobu tak nějak střežím okolí a oči mi cestují kolem. Ty dva, co se tam tak oblejzali, neřeším, nejsem přeci profesor. Až když se tak rozhlíží kolem a snad chvíli zůstane koukat mým směrem... znovu založím ruce na hrudník a povytáhnu obočí. |
| |||
Jídelna Shrey „Ou, eh, promiň.“ Tak tohle bylo poněkud hloupé. Měla jsem dávat víc pozor a míň se soustředit na myšlenky na vraždu. Taky bych na to mohla jednou ošklivě dojet. „Myslela jsem na něco jiného a přeslechla jsem se.“ Nepatrně se ušklíbnu. „Každopádně nemyslím si, že zrovna profesorstvo se bude chtít dělit zrovna o tyhle vědomosti. Přecijen je jeden z nich.“ Pokrčím rameny, ale doufám, že je jí naprosto jasné, že pokud by na něco přišla, měla bych být první, komu to řekne. Kupodivu to jediné, co na téma mrtvého Tortuna prohlásí je cosi o regeneraci. „Smrtelně dobrou.“ Opravím ji, protože jsem si byla naprosto jistá, že mrtvý byl. Netrpělivě poklepu prsty o stůl. „Nadšeně“ se na ni zašklebím. „Mám tedy radši vtipy na cizí triko.“ Sleduju, jak se tváří a je mi naprosto jasné k jakému závěru právě došla. Nu co, tohle jsem už viděla mnohokrát. Jinak by bylo mnohem méně utopených námořníků. Radši to ale dál nerozebírám. Ono by se mohlo jednou hodit mít překvapenou polodračici. „Šachy.“ Odpovím na téma plánované hodiny. Minule to bylo velmi mírumilovné, ale tak nějak nepochybuju o tom, že se to může taky dost ošklivě zvrhnout v můj neprospěch. Leda bych tam nedorazila. Což ale musím. Nervózně poklepu na dřevo. A ona se klidně cpe. A ještě příšerně kombinuje. Zamyšleně ji sleduju. „Možná bych mohla zajít za Oranilem. Třeba by mi tu hodinu zrušil?“ No taky za kým jiným než za tím, kdo má na starosti organizační záležitosti, ne? A důvod se už vymyslí. |
doba vygenerování stránky: 1.4831528663635 sekund