| |||
Jedáleň Malachi okrajovo Tortun Na jej ospravedlnenie takmer nijako navonok nereagujem. Keď ju nezaujíma od koho by sa dali získať nejaké zručnosti proti tejto manipulácii s hlavou, budiž. Na jej poznámku o delení a súdržnosti sa pohŕdavo uchechtnem. Aj ja som jedna zo študentov a drvivú väčšinu by som najradšej roztrhla na tri časti. Vypichnem zamyslene pointu. Samozrejme že profesori si nemohli dovoliť otvorene alebo nejako výraznejšie prejavovať aký majú postoj jeden k druhému, ale nech mi nikto netvrdí že sa berú ako jedna malá spokojná rodinka. Minimálne si viem predstaviť že medzi nimi panuje tichý súboj alfa samca a potajomky sa predbiehajú kto je väčší mačo. Ale možno to boli naozaj len moje predstavy. Pri slove "smrteľne" poklopkám nechtom po stole. Keď som žila medzi ľuďmi videla som ako dokázali oživiť človeka ktorý nedýchal a nebilo mu srdce už dobrých pár minút. Keď to dokáže taká slabá zberbež bez mágie, nejak sa neviem prinútiť príliš dlho čudovať nad tým, že to zvládnu profesori. Potichu sama sebe sľúbim že ak sa mi niekedy stane že by som naozaj musela popri všetkých tých doťahovačkách a rýpačkách čo tu doteraz vznikli byť seriózna a niekoho odstaviť, uistím sa že z dotyčného nezostane nič čo by sa dalo zlepiť dokopy. Moja myseľ však ani tentokrát nevydrží dlho na morbídnej predstave, čo by ma malo nahnevať, ale stále cítim v svojej hlave cudzí vplyv ktorý ma rozptyľuje. Namiesto toho sa uculím na vodnú ženskú vedľa seba. Tiež sa rada zabavím na ostatných. Málokto to tu chápe ako zábavu, tak sa kludne nabudúce môžeme pobaviť spolu. Navrhnem jej úplne bez zaváhania. Z jednej časti tu naozaj bolo málo tvorov ktorý by zdieľali túto formu srandy so mnou, zatiaľ jediná ktorá vyzerala nádejne bola Crey, ktorú som úprimne už dosť dlho nestretla. Na druhú stranu, dvom sa nám skôr podarí niekoho napáliť nenápadne a na tretiu stranu, aspoň by som bližšie zistila čo je zač. Hneď ďalším slovom ma ale prekvapí, keďže nech som ju tipovala na čokoľvek, na toto teda nie. Šachy? To máte povinné? Vyskočí mi tenké obočie dohora, keďže som si nevedela predstaviť kto by išiel na šachy dobrovoľne. Oranil je síce najnormálnejší z tých maniakov čo tu učia, ale pochybujem že by jej zrovna toto odobril bez dôvodu. Pokrútim preto pomaly hlavou a začnem skúmať, čo je v čašiach okolo mňa na pitie. Zbytočne si budeš namáhať tie vratké nohy podľa mňa, ale ak si zúfalá, skús to s ním. Neznie to ako urážka vďaka tej ľahkosti čo mám v hlase odkedy Tortun pustil svoje schopnosti na prechádzku, skôr ako fakt ktorý som stihla vypozorovať kedykoľvek sa snažila chodiť. Nebola si vôbec istá svojimi nohami. Zastavím sa pohľadom na čomsi čo vyzerá a vonia ako ovocná šťava a doprajem si dobrých pár veľkých glgov. Zaseknem sa, keď zacítim pulzovanie Tortunovej energie a moja hlava vyzerá ako čmuha, ako sa rýchlo otočí k nemu čakajúc že moja myseľ úplne odletí preč. Našťastie zbadám a zacítim, že jeho energia je smerovaná na jedno miesto- na vlkolaka vedľa neho. Takmer sa chystám to hodiť za hlavu keď vidím, ako sa Tortun dobre že nenechá celý poolizovať a omaznať prerasteným čoklom. Zaujímavé. Zamrmlem. |
| |||
Jídelna - učebna PM102 "Doufám, že více než na dohled." Usměji se nakonec po jeho reakci. Natáčím hlavu a spokojeně se prohnu, když kolem mě začne obcházet. Trochu vyjeknu a poposkočím, když mě plácne. Ale kývnu na souhlas. Naposledy mu kývnu a vyrazím do chodeb. Nicméně na mě čeká překážka v podobě schodů. Opatrně, abych si něco neudělala se vyškrábu nahoru. Tak teď už jdu zcela jistě pozdě. Vyrazím k dané třídě a zaklepu. Po vyzvání nebo po chvilce strčím hlavu dovnitř a pohledem najdu profesora. No bezva. Bude další přednáška. "Om..." počkat. Napřed. "Dobrý večer." Tak tak tě to učil. "Omlouvám se za pozdní příchod." Taak. Cuk v ruce, abych do ní vzala luk se snažím potlačit jak nejlépe umím. |
| |||
Jídelna Pan Ortega "Vubec bych se tomu nedivila. Pokud mne do nich nebude chtít zavřít, tak mne to netrápí. Když dokáže přesouvat bytosti časem. Jen nechápu, proč zrovna sto let za opicemi. Nebylo by lepší nás přesunout do budoucnosti, abychom si mohli užít její vymoženosti. Ale to ne. Radši do doby, kde takové jako jsme my upalují na hranicích. Hrozné. A ještě horší je, že lazebník umí vlasy maximálně tak okudlat. Ale dokážu to i pochopit, někteří nepříliš bystří spolužáci, by budoucnost nemuseli pobrat." |
| |||
Jídelna - společenka čarodějové Sem, kdo mne potká Když se mezi nás protáhne Gyzmo, usměji se na něj a podrbu jej jednou rukou za ouškem. Druhou rukou stále hladím toho hedvábného tygříka. Po olíznutí se zahihňám. "Máte pravdu, musím si sepsat seznam, abych na někoho nezapomněla. To by mi bylo líto. Zítra vám ukážu první výtvory." Sbalím deku i Gyzma. Opět se pod deku schováme a pokud nás někdo nezastaví, tak se uchýlíme do společenky, vytvářet papírové štěstí.:) |
| |||
Jídelna Tortun a zbytek Musím přiznat, že vděk to tedy rozhodně nebyl celou dobu. Ze začátku ano, ale vzhledem k jeho reakci to začala být mnohem víc hra. Vlčí hra, takže pro okolí poněkud děsivá. Pak ale promluví a já se vzpamatuju. Rozpačitě přešlápnu a na chvilku si schovám čumák tlapou. Přeci jen je to profesor. Trochu jsem na to zapomněl. Zabručím a líně přejdu ke stolu, kde okamžitě spořádám řádnou hromadu syrového masa. Jak jsem hltal, udělalo se mi trochu špatně, ale slastně špatně. Bylo mi těžko a měl jsem zpět svůj kožich. Na chvíli bylo tohle místo vlastně docela příjemné. S přejedeným funěním se natáhnu pod stolem k jeho nohám. Okamžitě se mi začnou spokojeně zavírat oči. Jen tak, aby se neřeklo, si srst párkrát přejedu jazykem. |
| |||
Jídelna Felix, nicméně pravděpodobně všichni Nad jeho reakcí jen lehce pobaveně přivřu oči. S tímhle bude ještě zábava. Vyhrknutí, a jeho následný čin, nakonec vypadá, že skutečně pomoc chce. Během mžiku vedle mne místo chlapce stojí velký vlk. Stačí mi jen okamžik přeměny, abych si pokývnutím hlavy zpomalil čas a spravil jeho srst. Popustím běžný čas a sleduji ho celkem pobaveně, jak tam stojí napjatý a se zavřenýma očima. Teprve po chvíli začne funět a dovolí si pohled na sebe samého. Jeho srst se leskne a povlává v každém jeho pohybu, jak je hladká a měkká. Vzápětí už mě skoro shodí z židle, jak se přitulí. Vypadá jak přerostlý hafan, jak se začne odvděčovat tím, že mě pořádně poslintá. Místností zazní můj smích, což je dost nezvyklý zvuk, a dám se do jeho umravňování, což stejně vypadá tak, že ho drbáním držím dál od těla a pokračování v tom mě slintat. Nakonec ho trochu odstrčím a mrknu na něj. "Tak, to myslím jako díky stačilo." Zní to opět s nádechem přísnosti, nicméně je můj hlas silně podbarvený pobavením. Svůj účinek by ale mít měl. |
doba vygenerování stránky: 1.4330790042877 sekund