| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna Sem "Určitě řeknu"nadšeně vypísknu. "Čajem nepohrdnou. Ten já ráda." zaculím se a po doušcích usrkávám. "Chutná výborně." Opravdu, tuším, že tam je i má nejoblíbenější máta. Nic v čem je máta, prostě nemůže chutnat špatně. Nadšeně zatleskám a rozhihňám se. Ihned zabořím svoje ruce do heboučké srsti. Jemnými tahy projíždím po zádech. Nejradši bych do té srsti zabořila i tvář a lísala se jako nějaká kočka, ale to už by bylo příliš troufalé. Navíc se za námi stěhuje i Gyzmovi táhnoucí za sebou mou peřinu. "To je vznešený cíl. A neskutečně náročný." Prsty projíždím pod srsti a jemně masíruji. Pozorně sleduji reakci, místům na kterých se mu drbání líbí se věnuji obzvláště pečlivě. |
| |||
Jídelna Sleduji tu dvojici a snažím se zhruba odhadnout, kolik mé energie právě přejal a jak moc se pobavíme. Jen okrajově vnimám, že se má moc začíná zlehka koncentrovat v určité části jídelny, jen tak preventivě, zcela nezávisle na mne. Odložím prázdný pohár a vzápětí stočím pohled na chlapce vedle mne. Plesknutí obličejem o stůl mou pozornost skutečně upoutalo. Lehce nakloním hlavu na stranu. V podstatě jsem neměl nikdy čas si pořádně projít, co za potenciál zdejší studenti mají. A tohle vypadá na známosti ze severu. Aura kolem mne okamžitě o něco zchladne, aby se přizpůsobila tomu, že mu bude v mé přítomnosti příjemně. Pak vyhrne ta slova. Povytáhnu jedno obočí až skoro neuvěřitelně vysoko a potlačím ušklíbnutí. Více se k němu nakloním, když začne koktat. „Ano?“ pobídnu ho. Využije toho a sevře rukáv kabátu. Rychle tam střelím pohledem, ale téměř okamžitě se soustředím na něj. Po jeho prvních srozumitelných slovech na něj hledím celkem tázavě, než dodá, že je pryč. Sám také ztiším hlas, aby nás nikdo jiný z jídelny neslyšel. |
| |||
Jídelna Tortun Když se mi konečně podaří dožvýkat ten jeden kus masa, zakručí mi v břiše. Mezitím jsem zaznamenal pouze to, že Miko s ní odešly někam pryč. Rozhlédnu se po stole, ale rychle mě přechází chuť. Obávám se, že na sežvýkání toho masa spotřebuju víc energie, než jí získám. Na to bych potřeboval o hodně jiné zuby. Ale to nemůžu. A nemůžu to protože... Plesknu ksichtem o stůl. Zasyknu bolestí. Pak si uvědomím kdo vedle mě sedí a rychle se narovnám. Otřu si krev ze tváře, jak jsem si nešikovně zlomil nos, který se ale okamžitě sám srovnal. „Potřebuju pomoc!“ Otočím se k němu s naprosto zoufalým výrazem. „Ta...“ Zaváhám. Asi by nebylo úplně nejtaktnější si ztěžovat na šedivou ženskou, když vlastně vůbec netuším co se stalo. „Ehm, někdo mě, um, mě, chmm...“ Tak tohle je ještě horší, než jsem si myslel. Zoufale ho chytnu za rukáv. „Můj kožich!“ Jo, někdo by to asi mohl popsat slovy jako teatrální nebo hysterické, ale tohle se prostě nedělá. „Je pryč!“ Poslední slova, ač velmi naléhavá, velmi potichu šeptám, aby je nikdo nezaslechl. Zvlášť, když si všimnu, jak se kousek od nás proměnil tygr. S tou jeho lesklou srstí. Načechranou, lesklou srstí. Znovu se schoulím a přejedu si po nose zápěstím, jako bych se ve vlčí podobě drbal. |
| |||
Jídelna Shrey Vypadá to, že na rozdíl ode mě, jí se tu představu udržet podařilo. Chm, něco bude hůř než jsem si myslela. „Ani si neumíš představit. Nenávidím čaroděje.“ V ruce zmáčknu kus masa až z něho zbyde jen krvavá kaše. Už jsem o něco opatrnější co se týká ničení školního majetku. Když dodá, že ze studentů asi nikdo, zamyšleně si ruku olíznu a rty se mi zkroutí tak, že odhalí ostré zoubky. Ale vypadá to, že na brainstorming jsem si vybrala správnou osobu. „Profesoři?“ I když když o tom tak uvažuju, v té aule se mu tak nějak moc nepostavil asi nikdo. Ještě chvíli uvažuju o všem, co jsem tu viděla, když zmíní Svenovo hodiny a já se mimoděk pousměju. „Jo, tomu by se asi nikdo nedivil.“ Pak si uvědomím, že ona se stala posledním terčem. Odpustím si poplácání po rameni. „Ale klid, něco mi říká, že se na tvém místě krásně prostřídáme.“ Pokrčím rameny. Je mi to tak nějak šumák. Zatím na jeho hodině nikdo skutečně neumřel a dokonce se zranili až teprve poté, co hodinu oficiálně ukončil. To je tady vlastně docela úspěch. Když to porovnáme třeba s ředitelem, který si z nás pravděpodobně chtěl udělat zásobu sušeného masa. Pak se ale zeptá proč se ptám a mě dost sklapne. „Ale tak nějak jsem došla k názoru, že je mrtvej a když se ukázalo, že není, chtěla jsem to zkusit nepatrně napravit. Bohužel to asi nebude tak jednoduché a mile mi připomněl, že s ním mám dneska hodinu.“ U slova mile se kysele zašklebím a začnu uvažovat, jestli se hodině vyhnout nebo si začít psát závěť, ale smrt na hodině šachů by si snad neobhájil ani on. I když, vzhledem k tomu, že zjevně když bude chtít, každej mu odkejvá všechno... na sucho polknu a nepatrně zblednu. |
| |||
Jedáleň Mal Na reči o mojej chuti do jedla sa len uškrniem, až pod vrchnou perou odhalím zuby. V tejto škole potrebujem do zásoby toľko energie koľko len zvládnem nazhromaždiť. Bohviekedy ju budem potrebovať. Bez problémov pokračujem v jedení akoby som nemala dna a už keď pokrútiš hlavou, viem ako odpovieš. Na chvíľku mám pohľad trošku mimo reality, keď si predstavím ako by vyzeral mozog vytekajúci cez uši a možnosti ako by sa to... /keby telekineticky prasknem niekomu lebku pri uchu a rozmadžgám mu mozog, šlo by to?/ ...no je to len pár sekúnd a potom vyzerám, že sa znova sústredím na teba. Takže aj teba to serie. Prehodím ležérne. To je dobre. To je dosť dobre. Dve hlavy vymyslia viac. Pomaličky sa mi natiahne kútik dohora keď sa podľa jej nasledujúcej otázky zdá, že jej myslenie nejde až tak odlišným smerom ako moje. Zo študentov? Nie. Odpoviem krátko a nespomeniem nič o tom, že by sa to možno dalo naučiť od niekoho z profesorov. Toto bolo snáď prvý krát čo som s ňou komunikovala, a ešte som si ju len oťukávala. Potrebovala som zistiť, čo je naozaj zač. Ak by sa mi podarilo naučiť sa to, možno by sa dalo nejako s ňou dohodnúť. Jedn nikdy nevie. Aj keď Oranila som sa pýtala na obranu proti všeobecnému vniknutiu do hlavy, a hlavne so zameraním na Sigiho, ale to je s Tortunom podobné. nie? Dojem kus mäsa a oliznem si pery. Na chvíľu sa zamyslím, ako sa rozpamätávam na školský poriadok. Bola som si istá, že za zabitie študenta bolo vylúčenie, ale nebola som si istá či sa tam spomínali aj profesori alebo to bolo všeobecne pod právami študentov a ich porušeniach. Nie som si istá, ale ak nemajú, tak na Svenových hodinách niekto do týždňa umrie určite. Cvaknem podráždene zubami, keď si na to spomeniem. Hodím pritom po Mal očkom. Máš snáď nejaký dôvod sa pýtať? Nadvihnem obočie. |
doba vygenerování stránky: 1.3617441654205 sekund