| |||
Jídelna Shrey Se zájmem se na ni podívám. „Přijdeš na nějaký způsob? Jak?“ Tohle je velmi zajímavé. I když je možné, že prostě jenom kecá, ale pokud ne. V podstatě by mi přeci stačil i jen zlomek vteřiny. Ale tak nějak ani nepochybuju o tom, že má ještě další obrany. Minimálně v té hájence moc okouzlující nebyl. Nebo minimálně ne ve chvíli, kdy jsem tam přišla já. Zauvažuju. „No, pár adeptů by se jistě našlo.“ Lehce krvelačně se ušklíbnu. Třeba rovnou ten čaroděj, co se snaží tvářit jako neškodnej démon. Na druhou stranu za ty rohy se dobře mlátilo hlavou o stůl. Pak se pro jistotu zeptá, kteréhože to jsem viděla v tu inkriminovanou chvíli. Tvář se mi zrůzní nenávistí. „Proti Svenovi zatím nic nemám. Ale Tortun měl pěknou díru v těle.“ Proti své vůli si olíznu rty. „Bohužel mu to zjevně moc nevydrželo a nevím kdo zvládnul alespoň tohle. Chtěla jsem mu poslat kytku.“ Pak mě začne uklidňovat a zrovna moc jí to nejde. „Já teda nevím jak draci, ale mořské panny zrovna bolest moc dobře nesnášejí. Jo, způsobujeme jí poměrně dost, ale že bychom něco vydržely? No to se zrovna říct nedá.“ Otřesu se. Není to přímo strach, jen prostě... ta zlomená ruka mi stačila až až. Nechci aby mě něco bolelo. O pomoc ale neprosím. Čaroděje nenávidím a velmi rychle se přidávají další druhy. Jen skutečně nerada bych si na seznam připisovala i draky. To už by nemusela bejt vůbec sranda. |
| |||
Jídelna Akashka a Gyzmo Sleduju jak usrkává čaj, když mě vyruší mysl, která se procpe přímo k nám. Pobaveně do drobného tvora dloubnu čumákem jako do nezbedného kotěte. „Nejsem domácí mazlíček.“ Zabručím mu celkem dobromyslně do vědomí. Tiše zapředu, jak mě pobaví účinek nově vyčesané srsti. Chvíli zvažuju její slova a zamyšleně se jí protahuju pod prsty. Už se ani nedivím, že je tu každý rozbitý, když tu mají studenti takové štěstí na pokládání těch nejhorších možných otázek. „Asi bych neřekl vznešený.“ Trhnu nakonec jen hlavou a smirglovým jazykem jí olíznu ruku, abych odlákal její pozornost trochu jinam. Ještě chvíli se nechám drbat, když se u Tortuna zase něco semele. „Takže jsme domluvení. Zítra ráno tě čekám znovu u tohohle stolu, abys mi řekla, jak ti jdou plány.“ Lehce zazívnu. „Dnes můžeš běžet, máš práce nad hlavu.“ Pokud už nic nechce a skutečně odejde, uložím se na zem a zruším rušení z místnosti. Jen trhnu uchem. |
| |||
Jedáleň Mal Nenávidí čarodejníkov. To si zapamätám, ak ma raz niektorý naserie, budem vedieť za kým ísť. Som celkom spokojná že zo seba dostala tento čriepok informácie, už mi len zostávala zistiť, čo okrem očividného ovládania vody dokáže. Pobavene pozerám na kus masa, ktorý vraždí v ruke. Tipujem že tiež nie je ťažko vyprovokovateľná. Zapíšem si k jej osobnej kolonke ktorú mám v hlave. Malachi si medzitým v hlave rýchlo spojí dve a dve a ja sa uškrniem. Nebola spomalená. Bingo. Minimálne je najpravdepodobnejšie že na nejaký spôsob prídu najrýchlejšie. A budú to vedieť najlepšie vysvetliť. Sama som sa už zahrabala v knižnici aby som niečo našla, ale úprimne, polka textov o telepatii a obrane mysli mi prišli ako žvásty a druhej polke som tak celkom nerozumela. Viem si predstaviť koho by som posadila pred celú triedu keby je to tentokrát na mne. Uškrniem sa kyselo keď na chvíľu ostaneme na téme "Sven." Môj pomyslený zoznam tvorov, ktorý ma otravovali len tým že dýchali sa zväčšoval každý deň. Ale robila by som im horšie veci. Po pravde, aj keď som bola po tom Svenovom cirkuse vytočená, bolo to skôr preto lebo ma potrestal neprávom, za všetko mohol Sigi ktorý tam čučal ako mŕtva ryba. Ale od Svena som čakala že mi bude robiť horšie veci, neviem prečo sa tak držal späť. Nie že by som sa sťažovala. Chvíľu nad tým dumám, kým z morskej nevyšplechne zatiaľ asi najzaujímevjšia informácia doteraz. Okamžite do nej zapichnem tmavé fialové oči, v ktorých sa zalesknú striebristé fliačiky. Sven alebo Tortun? Spýtam sa, keďže neviem teraz o ktorom z tých dvoch vraví, a reč bola hlavne o nich. Okrem toho, keďže bola z inej koľaje, netušila som aký má rozvrh. Našla niektorého polomŕtveho? Preto bol Oranil včera vycucaný? Niečo...sa tu udialo. Niečo dosť na to, aby to profesora dostalo na lopatky. Keby tak aspoň viem kto to spôsobil...to by bolo užitočné. Natočím sa k nej aj telom. Zapáči sa mi spôsob jej uvažovania. Chcela ho jednoducho doraziť, len preto, lebo mohla. Usmejem sa. Zaujala ma. Ale myslím, že najhoršie čo môžeš čakať je nejaké poníženie alebo bolesť. Čo aj tak nie je bohvieaká výhliadka. Pokrčím plecami, ani sa nesnažiac prísť na to, ako by sa tomu mohla vyhnúť. Naposledy, keď som niekomu robila nejakú láskavosť som na to doplatila tak, že som bola na mieste vinníka. Vďaka, neprosím. |
| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna Sem "Určitě řeknu"nadšeně vypísknu. "Čajem nepohrdnou. Ten já ráda." zaculím se a po doušcích usrkávám. "Chutná výborně." Opravdu, tuším, že tam je i má nejoblíbenější máta. Nic v čem je máta, prostě nemůže chutnat špatně. Nadšeně zatleskám a rozhihňám se. Ihned zabořím svoje ruce do heboučké srsti. Jemnými tahy projíždím po zádech. Nejradši bych do té srsti zabořila i tvář a lísala se jako nějaká kočka, ale to už by bylo příliš troufalé. Navíc se za námi stěhuje i Gyzmovi táhnoucí za sebou mou peřinu. "To je vznešený cíl. A neskutečně náročný." Prsty projíždím pod srsti a jemně masíruji. Pozorně sleduji reakci, místům na kterých se mu drbání líbí se věnuji obzvláště pečlivě. |
| |||
Jídelna Sleduji tu dvojici a snažím se zhruba odhadnout, kolik mé energie právě přejal a jak moc se pobavíme. Jen okrajově vnimám, že se má moc začíná zlehka koncentrovat v určité části jídelny, jen tak preventivě, zcela nezávisle na mne. Odložím prázdný pohár a vzápětí stočím pohled na chlapce vedle mne. Plesknutí obličejem o stůl mou pozornost skutečně upoutalo. Lehce nakloním hlavu na stranu. V podstatě jsem neměl nikdy čas si pořádně projít, co za potenciál zdejší studenti mají. A tohle vypadá na známosti ze severu. Aura kolem mne okamžitě o něco zchladne, aby se přizpůsobila tomu, že mu bude v mé přítomnosti příjemně. Pak vyhrne ta slova. Povytáhnu jedno obočí až skoro neuvěřitelně vysoko a potlačím ušklíbnutí. Více se k němu nakloním, když začne koktat. „Ano?“ pobídnu ho. Využije toho a sevře rukáv kabátu. Rychle tam střelím pohledem, ale téměř okamžitě se soustředím na něj. Po jeho prvních srozumitelných slovech na něj hledím celkem tázavě, než dodá, že je pryč. Sám také ztiším hlas, aby nás nikdo jiný z jídelny neslyšel. |
doba vygenerování stránky: 1.9461388587952 sekund