| |||
Jídelna Akashka, okrajově Tortun Když zpozoruju, že z mojí promluvy má tak leda pocit, že by mě mohla poslouchat ještě dlouho, trochu si povzdechnu a přitáhnu si jeden z pohárů blíž. Na stůl vysypu podivnou směs bylinek a pár jich vyberu. Zbytek vrátím do váčku a vybrané hodím do poháru. Zakroužím nad ním rukou a z nádoby se začne linout voňavá pára. Přišoupnu ho trochu blíž k Akashce. „Ale víš co? Ty valentýnky jsou tak skvělý nápad, že nezvládnu čekat a budeš mi muset říct zase zítra ráno, jak to s nimi vypadá, ano?“ S veškerým kočičím šarmem se na ni usměju. „A dej si čaj, ať máš na svoji misi dost energie.“ Kývnu k poháru. Pokud ho vypije, měla by se dneska zvládat krapet lépe soustředit. Stáhne ruku, i když si neodpustí ještě jeden dotek a já si duchu trochu povzdechnu. Zbohem příčetnosti. Během mrknutí oka se proměním a protáhnu. „A teď pořádně hladit, prosím.“ Zapředu jí do myšlenek a nastavím hřbet. Moje oči na okamik zabloudí k Tortunovi a mladíkovi, který sedí vedle něj, jak se tam vlastně dostal?, ale v příští chvíli je mi to už zase celkem jedno. Zvážím její zděšení. „Nic příjemného to nebylo, to je pravda, ale byla to moje volba. Všem dávají vědět, že se mnou není radno se hádat. A že jsem ten, kdo jim může pomoct.“ Opřu si zuby o desku stolu. „A mě připomínají to samé. Že jsem se rozhodl, že tu budu pro ostatní.“ Ano, i tygr potřebuje čas od času připomenutí toho, proč vlastně někde je. |
doba vygenerování stránky: 1.3773629665375 sekund