| |||
Jídelna především Sigi Dotyk a polibek se prohlubuje a zintenzivňuje. Nicméně ovlivnění pomalu vyprchává, takže ač je to velmi příjemné, nakonec se odtáhnu. Tvářím se ovšem poněkud zmateně. Chvíli na něj jen tak hledím a trochu zaváhám. Co se teď pořádně stalo? Cuknu pohledem kolem nás a to mě hodí zpátky do přítomnosti. Okamžitě se mi veškerá pokožka zády k tomu týpkovi zakryje kovem. Nicméně když se k němu ohlídnu, baví se s někým jiným. Těknu pohledem a všimnu si, že jeden z profesorů hledí naším směrem. Cuknu rychle pohledem a vrátím se pohledem k Sigimu. Nejsem si úplně jistá, co - jak - proč - a jestli nevznikl nějaký problém. "Já... Em... My..." Nějak nemůžu najít stabilní hlas. Fakt mám v hlavě guláš, tohle se mi vůbec nepodobá. Nakonec mi paměť naservíruje možné elegantní vyklouznutí ze situace. "Asi jsem měla mít hodinu...?" zaváhám nakonec. |
| |||
Jídelna Chytne mne za bradu a já s malinko vyděsím. Podívám se na něj doširoka otevřenýma očima v kterých se ztratili myšlenky nejednoho muže. Opětuji mu úsměv, ale slova jako by byla vzdálená, j jich význam nedoléhá k mým uším, ale tón je velmi líbivý. Když pohlédne na moji ruku váhavě jí sundám, špičky prstíků se ještě na kratičký okamžik dotknou jeho svalů. Vytřeštím oči. "To muselo, ale hrozně bolet. To je mi líto. Teď už vím co symbolizují, ale pořád jsem se nedozvěděla co znamenají pro vás." |
| |||
Jídelna Raziel Když rozvede skákání oknem pomocí kůlu, na chvíli se skutečně zamyslím. Mírně rozostřený pohled a plýživý úsměv, který se mi pokouší o rty napovídají, že mám skutečně velmi živou představivost. Radši to ale nechám plavat. Tahle debata by se mohla dost zvrhnout. Nakloním hlavu na stranu a zamyšleně si olíznu rty. „Zkoušíš mě? Měl bys radši vysypat copak jsi zač, abych nemusela ochutnávat.“ Skutečně je trochu hloupé, když je upír citlivý na věk, ale bohužel už to tak bude. Nehledě na to, že cizokrajné chutě táhnou. Pak zmíní, že by někdo mohl školu zničit a já pokrčím rameny. „No, podle toho, co jsem tu zatím viděla, by se to mohlo omylem stát. Nevím jestli schválně, ale náhodou zcela jistě. A kameny by byly tou dobou asi nejmenší problém.“ Zamyšleně se rozhlédnu kolem. |
doba vygenerování stránky: 1.334657907486 sekund