| |||
Chodba 1. patro především Gill a skupinka kolem "To je ti podobný..." uchechtnu se, ale do smíchu mi vůbec neni. Zatnu zuby, když se ozve ten skřípavej zvuk. "Nikam nejdu, neboj," sevřu mu ruku já. Polknu, když tu padne info o permafrostu. "Teda ty máš pech..." Rekki..! Dostal šípem permafrostu... houknu po něm už zoufale. Je mi fuk jestli spí, nebo co dělá. Nenecham ho tu umřít. Než se teda kdokoliv k čemukoliv rozhoupe, můžu ho aspoň zkusit zahřívat. Chci přiložit ruce přímo na něj, aby to bylo efektivnější, ale nakonec skončim tak, že jen nejistě přesouvam ruce nad jeho tělem, jak nevím, kde to bude fungovat. Přes uniformu necítim žár, takže to asi fungovat nebude a na zbytku nevim, jak funguje jeho pozlacování... Nechci dopadnout jak moje první lavice. |
| |||
Chodba 1. patro Sukui, Aryania, Grimgull, Gill, Remmi, Kirie Hodím vděčným pohledem po Sukui, když mi nenechá si narazit kostrč. Jestli má někdo kapacitu na to vnímat v celé situaci detaily, může si všimnout, že má šedá křídla nabrala o něco světlejší odstín. Volně položím ruce přes kolena, další dění jde trochu mimo mne. Zvednu poněkud unaveně pohled k víle. "To není tak jednoduché. Nejsem démon, abych si jen tak lusknul a vytvořil proti sílu. Pokud byste však měl někdo u sebe vodu..." nadhodím. Posvětit vodu není zas takový problém, i když to ukousne další část mých sil. Jedna věc je jasná, a to že si nezalítám, dokud se pořádně nevyspím. Loupnu okem po orkovi, když ho Sukui požádá. "Vypadá to, že ten už má taky dost," dodám šeptem k ní, při pohledu na jeho ruku. |
| |||
Chodba 1. patro Rell, Gill, Remmi, Grimgull, Yqi, Ary, Kirie, Ys Pochybovačně přizvednu obočí, když se mě snaží Gill přesvědčit, že to nic není. "Rozhodně to nevypadá jako nic, ale jako šíp v břiše a plamen kolem tvé nohy. A to zaskřípání to jen potvrzuje." Smutně se usměji a doufám, že léčitelé dorazí brzy. S neklidem sleduji, jak se kentaurka splaší a ještě zraní profesora. Všimnu si, že ho Ys zachytí a věnuji ji vděčný pohled. Napětí přejde v úžas, když nakonec zasáhne Rell. Obdivně pozoruji mlhu, která se vstřebá do orka i kentaurky, kteří získají zpět své vědomí, jak se zdá. Podepřu ho, když ztěžka klesá k zemi. Nevím, o koho z nich pečovat dřív. I když jsou Gillova zranění děsivá, nemění to nic na tom, že Rell vypadá velmi vyčerpaně a kdo ví, co mu vlastně není. Že to není vidět ještě neznamená, že mu také nic není. Trochu mě uklidní, když se sem přiřítí Remmi. Určitě to nenechá jen tak. Dojde k nám nezvykle oblečená dívka. "Ahoj," opětuji jí pozdrav trochu sklesle. "Vyrobit?" Na chvíli se zamyslím, jak si vzpomenu na Jacka a jeho kostičku. Kde je vlastně Jack? A Wendy? Neviděla jsem je na hodině. Snad se jim nic nestalo... "Náhodou... Nezvládla bys i něco rozebrat..?" zeptám se opatrně. "Potřebujeme ho velmi šetrně zbavit toho šípu. Je z netajícího ledu." Alespoň tak to říkala kentaurka. Pak se vrátí ork, který odběhl ke dveřím, které jak se zdá už nehoří. Varuje nás ohledně plamenů. "Um... Jak jsi uhasil ty dveře? Nešlo by to stejným způsobem?" zeptám se ho, jak se snažím vyhnout té možnosti. Nemůžu to po Rellovi chtít. Co když ho to také vyčerpá? Nehodlám riskovat že se přihorší byť jednomu z nich. Nicméně víla otázku vznese. Nakrčím obočí. Copak nikdo nevidí, jak je vyčerpaný? Věnuji Rellovi ustaraný pohled. Rozhodnutí je na něm, ale třeba jsou i jiné možnosti... Nakonec k nám dojde Ys, jakoby se nechumelilo. "Dobře," přijmu informaci tiše. |
| |||
Chodba 1. patro - Sauna okrajově Alyssa, Sukui "Jak myslíte" pokrčím rameny jeho odmítnutí. Přemlouvat ho rozhodně nebudu. Bez dalšího přičinění stojím opřená o roh, jenom druhým ramenem, tedy zády ke skupince kolem Sukui. Jak to tak sleduji tak se profesorovi zase tolik nestalo, když nemůže zůstat ani chvilku v klidu ležet. Odmítá i ochotného pomocníčka. Až s příchodem chlupáčů v doprovodu nagy a wyverna si nechá vyspravit zraněné rameno. Jako kdyby tady už tak nebylo těsno. Překvapením mi poskočí obočí když z chlupáče vypadne že třídní musí naléhavě pryč. Je pravda že mu energie řádně ubylo hned po prvním kontaktu s kobylou. Nechce se mi ale věřit že by takhe odrovnal sám sebe. Dostanou ho na nohy a pak se celé to prapodivné procesí vypraví pryč. Hlavně že jsem za ním měla zajít do kabinetu. No prosím, tak tolik k naší domluvě. Místo toho ho odtáhnou ven na pozemky. Na chodbě už postavám dost dlouhou, a bez žádného divadýlka pro rozptýlení se začínám nudit. Na roh chodby přijde zvědavá hnědovláska s přiblblou otázkou. Nevěřím tomu že by si při odchodu z učebny nevšimla. Minimálně čarování anděla mohlo přitáhnout pozornost. by se snad rozruch který nastal v chodbě dal jen tak přehlédnout. "Jen následky něčího nepovedeného lektvaru…" odvětím jí s úsměvem. Jistě dobře ví o kom mluvím. Dál se mi to rozvádět nechce a čekat na další hloupé otázky nebo se s ní pouštět do hovoru taky ne. Ladným krokem přejdu ke skupince dál v chodbě. Zastavím jenom krátce u Sukui. "Budu v sauně" Stále počítám s naším hovorem, který ale očekávám že odloží a dá přednost ostatním. Počkám na ni pokud se rozhodne jít rovnou, a pokud ne, ví kde mě najít. Vzhledem k raněnému však pochybuji že půjde. Ostatních kolem si nevšímám, jen toho nového tvorečka si při své zastavení zkoumavě prohlédnu. Výjimečně jim dám prostor pracovat a neodsunu si je z cesty štítem, místo toho se přenesu nad nimi. |
| |||
Chodba 1. patro - Pozemky Tarney, Hill, Vesa, Maid, Butler, ostatní v chodbě a cestou Když ho posadíme, pohled mi ztvrdne a přesně může vědět, co se mi honí hlavou. Pomůžu Butlerovi s nahozením ramene a následným zaléčením. "Já vím..." kývnu z povzdychem odevzdaně. Samozřejmě jsem jim v patách, když ho vedou ven. Zatímco čekáme na bránu přistoupím k Tarneymu. "Co se zase stalo? Jestli to takhle půjde dál, zabije tě to... A jestli se takhle budeš přetahovat pořád, pak nechci, abys tu učil!" Hlas se mi postupně mění z kárného, přes starostlivý až po vyděšený, snad i rozčilený. V očích se mi začíná blýskat a nakonec to nevydržím a ducnu mu hlavou na hruď a pevně ho obejmu. "Nechci o tebe přijít," zamumlám mu do hrudi a ramena se mi jemně třesou, jak hrozí, že se to překotí ve vzlyky. |
| |||
Chodba Relliel, Remmi, Gill, Sukui, Kirie, Grimgull Všimnu si zelené mlhy která se objeví kolem kentaurky a která se do ní vsakuje, když se mlha do kentaurky vsákne úplně tak kentaurka vykopne a trefí našeho třídního který mi zmizí z dohledu. Potom se ozve zvon který naznačuje že začíná hodina jenomže náš profesor se právě válí na začátku chodby. Otočím se a sleduji co se děje dál, kentaurka mezitím odběhne takže se rozhodnu zvětšit až nakonec dosednu na zem ve své obvyklé velikosti. Nakouknu za roh a všimnu si ledu a hořících trosek dveří, potom se podívám na druhou stranu a zaujme mně Grimgull ten anděl a pak Gill kterému z břicha trčí šíp a kalhoty hoří zeleným plamenem. Počkat ony nehoří, to znamená ... dobrá zpátky k tomu ohni který je zelený. Grimgull dokáže stvořit zelený plamen ... Otočím se na něj, ale pak můj pohled zaujme ta divná dívka s placatou věci kterou má na zádech které jsem si všimla už předtím, chvíli na zírám než mně napadne se jí zeptat jestli by neměla něco čím ten oheň uhasit. Ale ona se nachází až za tou dívkou a klukem. Abych se tam protáhla tak bych se musela opět zmenšit takže se vydám k tomu andělovi který je nejblíž a sedí na zemi a oslovím ho. „Ahoj nemohl by jsi prosím pomocí své svaté magie ten oheň na Gillových kalhotách uhasit?“ |
| |||
U brány - Pánský pokoj č. 2 Merlin, všichni cestou Celou cestu jsem dost zamyšlená a nejistě ťapkám nalepená hned za Merlinem, jak ocásek. Pořád mi nezodpověděl žádnou z mých otázek. A že jich bylo... Takže mi stále vrtají hlavou. Skoro do Merlina vrazím, když se zastavíme u brány. Vykouknu nejistě zpoza něj a v podstatě schovaná za ním, si prohlížím tu velkou děsivou bránu. Chytím ho za rukáv a nepouštím se, dokud mě nenechá u jeho pokoje stát na chodbě. Schoulím se do sebe a vystrašeně těkám pohledem po chodbě a doufám, že nikdo nepůjde kolem. Všude tu jsou divná stvoření. Je to děsivé. Jakmile se dveře otevřou a pustí mě dovnitř, vklouznu do pokoje a konečně se trochu uklidním. |
| |||
Nástěnka – Chodba 1. patro Salazar, Ysea Kolej? Ale žádné koleje už nejsou jsme teď jedna třída, jistě pořád tu je stejné rozdělení na směs, upíry, dlaky a čaroděje, ale nazývat to kolejemi ... Ovšem Kirie se už asi s tou profesorkou (která nás bude mít na další hodinu) sešla, skvělé takže jsem měla nejspíš pravdu a to jsem tu profesorku ani neviděla. Kirie se rozloučí a jde se připravit na následující hodinu. A já jí věřím když říká že je na to zvyklá, ale chtěla bych vědět víc proto když odchází uvažuji že poruším své pravidlo. Jen nakouknu na co právě myslí ... Ale pak se ovládnu, to co nás čeká se nakonec dozvím i tak a zatím si můžu být jistá jen jednou věcí. Bude to strašné, ale jak nám bude řečeno v nepřátelském světě není místo pro padavky. Nebo něco o tom že existují ti co mají moc a ti co jsou moc slabí na to aby si jí vzali, nebo něco o ochraně světa času a vesmíru ... Z mých myšlenek mně vyvede další dívka která mně pozdraví a než jí stačím odpovědět tak zase odejde. Dobrá tak co s volným časem nakonec rozhodnu vrátit zpátky k učebně lektvarů třeba tam bude pořád Salazar. Vyrazím tedy rychlou chůzí zpátky do prvního patra, vydám se stejnou cestou jako jsem ho předtím opouštěla a tentokrát jako první uvidím dívku která vypadá vážně legračně, pak je tam další paroháč a nakonec dívka která vypadá jako Šmoulinka ve stylu Looney Tunes. Ano nečekala jsem že po Kelly uvidím někoho kdo vypadá ještě legračněji. Ale všechny tři minu a pokračuju v cestě a když opět dorazím před učebnu lektvarů zjistím tu Salazar skutečně je a spolu s ním tu je i ta dívka kterou jsem zde viděla když jsem vycházela z učebny. "Ahoj, stalo se tu něco?"zeptám se ho protože nepředpokládám že tu čeká kvůli mně i když by to bylo milé. |
doba vygenerování stránky: 1.2930929660797 sekund