| |||
Jídelna Raziel, částečně Jigme Překvapeně mrknu, jak rychle mě Jigme odpálkuje. Nicméně královským gestem pokynu rukou, že tedy může jít, zatímco on už je v podstatě na odchodu. Lehce znechuceně si přitáhnu džbán, abych si mohla dolít další krev, když se za mnou ozve hlas. Přes okraj poháru zvednu oči a upřu je do těch jeho. Pomalu dopiju, odložím pohár, olíznu si krvavě rudé rty a teprve potom se dám do odpovídání. „Zdravíčko. Na nejrychlejší cestu, býýt vámi, bych se tedy tady skutečně nikoho neptala, protože nejrychlejší cesta na pozemky vede přímo tam.“ Ukážu přes rameno na nejbližší okno. „A nepochybuju o tom, že je tu spousta tvorů, kteří by vám s cestou strašně ráda pomohla. Žel bohu,...“ Na rtech mi v tu chvíli zahraje ošklivý úsměv, ač můj hlas nabere pohřební tón. „... většina tvorů zde má skutečně velmi špatnou mušku a taky by vás tedy mohli prohodit zdí.“ Doliju si pohár, aniž bych z něho spustila oči. „Nechcete tedy svoji otázku bezpečněji přeformulovat?“ Ohlédnu se na znovu plný pohár a pomalu, široce se usměju. „Nebo vám mám snad pomoct?“ Ano, možná bych nebyla tak jízlivá, kdyby mě před chvílí rohatec nevybíravě nezazdil. |
| |||
102PM Profesor nám otevře učebnu a bez toho, abych si ho moc prohlížela vklouznu dovnitř, kde se usadím až v rohu, aby na mě nebylo moc vidět. Dohnala nás i Kura, ale ta si kupodivu sedla ke stolu, za což jsem alespoň trochu ráda. Začnou se trousit další studenti, ale jim nevěnuju víc pozornosti než profesorovi. Lehce mi cukne ret v náznaku vycenění zubů a zavrčení, když na první pohled poznám materiál pláště, který má na sobě nějaký rohatec, ale nakonec jen skloním hlavu a opřu si čelo o kolena. Přemýšlím, jestli bych se nemohla nějak zdejchnout, když už mě tu učitel viděl a maskování zevně ovládám víc než dobře. |
| |||
PM102 Trochu mi cukne obočí, když odvětí jak odvětí, ale více nereaguji. Když mi pokyne, že to nevadí, tedy očividně, usadím se na nejbližší místo ke katedře. Hodlám dávat pozor a rozhodně se nenechám rušit nikým na hodině. Ostatně, zrovna tento předmět se mi bude velmi hodit. Přece jen, vypadám poněkud nápadně. Po mne dorazí ještě dost tvorů a učebna se začíná pomalu plnit. Sleduji Svena a očekávám začátek hodiny. |
| |||
Kabinet - PM102 Gerrir + studenti na hodině Další, kdo vešel do učebny byl ten chapadlatec, co je prý náš, eh, ale co, radši o tom nepřemýšlet. Stejně se zdupalo, co mohlo. Tak nějak by jeden čekal vděk za život, ale to se už zjevně nenosí. „Čau.“ Odmávnu jeho pozdrav a dál všechny velmi zaujatě ignoruju. Pootevřu oko, když do místnosti vdupe další tvor. Další z těch, co by mi měli bejt vděční. Sedne si vedle chobotničáka a sotva mi kývne na pozdrav. No tak to sme to dopracovali, když by mi měl líbat nohy. A ta podoba, co má. Jo, nevypadá špatně. Z toho muselo Svena skoro klepnout. Přemýšlím, že vzhledem k tomu, že takhle vypadá podobně mladě jako my, zdá se, že vedle sebe sedí spíš bratři než otec se synem. Zavřu zase obě oči, ale můj klid nemá dlouhého trvání. „Nazdar?“ Odpovím mírně překvapeně na další pozdrav tvora, který sice vypadá, že by sem patřil, ale vím, že nepatří. „Užij si to.“ Bez zájmu mávnu rukou k volným místům, která se nám začínají tenčit, když prozradí o co mu vlastně jde. Po tom fiasku s Modrým drakem mě nějak opustila vůle chovat se nějak na úrovni. Sice se mu to líbit nemůže, ale co mi tak může ještě udělat? Do místnosti se vsouká valibuk, který ale minule docela perlil. Na druhou stranu bez pozdravu. No co, mě je to fuk, on by dostal psotnik. No to je možná jeden z důvodů, že tu není. Hmm. Když se doplazí další dvojice obsahující minimálně jednoho tvora, který tu nemá co dělat, už se natvrdo se zavřenýma očima usmívám. Jako odpověď snad postačí pokynutí rukou k pracovnímu stolu. Povytáhnul jsem obočí, když jeden zjevně nevěděl o čem mluví druhej a ten mu cokoli zjevně odmítal vysvětlovat, tedy alespoň prozatím. Musel jsem se sám pro sebe trochu ušklíbnout, když se polovina v lidském těle pokusila přetlačit polovinu v tom démonickém. No nenechávám si tuhle podobu jen tak z plezíru, když se mi démoni tak hnusí. Modrý tedy prostě odkráčí a Garrir zůstane čučet jako puk. „Asi to budete muset zkusit jinak.“ Navrhnu mu. „A až pujdete, zavřete za sebou dveře.“ Neobávám se, že by se někdo odvážil prohledávat zrovna můj kabinet. Zvlášť bez dovolení. Zmizím a přeberu si druhé tělo. Nejdřív se nic nezměním. Dávám si na čas, abych do Svena dostal trochu vychování. Pak shodím nohy z katedry, ostentativně smetu těch pár smítek, co na ní zanechal, a napřímím se. Pomalu se rozhlédnu po učebně. Není zrovna ve stavu, aby mi mohl cokoli vysvětlovat. Zamyšleně si prohlédnu seznam studentů, který vylovím zpoza plátu na hrudi. Je jich tu nějak víc, než by být mělo. |
| |||
Do PM102 Dan a všichni ve třídě Jakmile kývnu, už mne tahá zpět na nohy. "Eeee teď jsem stála!" Zaprotestuji, ale nechám se vytáhnout na nohy. Hadci pochytají drobečky a pobouřeně na ni zasyčí. Nechám se od ní dovléct na hodinu. Cestou nás míjí divnej týpek s ještě divnějším úsměvem, ale neřeším ho. Dojdeme do učebny. "Yo! Prý jsem garde, snad to nebude vadit." Mávnu učiteli a nechám se Dan odvléct na druhý konec učebny, kde se svalím vedle ní. |
| |||
Jídelna Sigi,Yqi Sarah a ostatní No, chvilku jsem ty dva sledoval se založenýma rukama a nadzdvihl obočí, když démon ztratil úplně zájem a mno,, pustil se do kentaurky, která už mě taky měla na háku. Výborně a takhle by to mělo být se všemi. Jak to říkal ten čaroděj, nevyvolávej moc pozornosti. "Tak jen prosím příště beze mne," odvětil jsem mu na to unášení a pustil je z hlavy taky. Hold je to krapet horká hlava, ale přeci se nakonec nic nestalo. SPustil jsem ruce a sáhl pro chleba a pár kousků bůčku, co jsem si připravil a chtěl dát ke snídani, překlopil ho tím druhým a zakousl se s grácií. Ani už jsem si nesedal, spíše jsem se prostě rozhlédl kolem, jestli ty dva bude někdo řešit nebo ne. Ale zjevně je to tady v pořádku. No co, možná i plus pro mě. Nakonec jsem se tedy otočil ke slečně, která seděla (doufám) nedaleko vedle mě. Vlastně tu byl i kolega čaroděj, se kterým sdílím pokoj, ale ten se vytratil prý na hodinu. Nacpal jsem do sebe zbytek, utřel si tlamu od drobků a několika kroky se přiblížil ke slečně. "Dobré ráno," pozdravil jsem. "Jestli se tomu tak dá říkat, ehm.. Každopádně, prosímvás, nejrychlejší cesta van na pozemky? Jsem tu nový a krapet ztracený." |
| |||
Jídelna - PM102 Docpal sem se, utřel prsty do gatí a honil lelky než někdo vyfrčí z jídelny. Když se začalo štrádovat ven víc tvorů, vygómal sem, že dó asi dó asi na sténo hodinu. Podařilo se mi je sledovat na stejné místo. Sledovat, spíš sem se za nima plóžil. Hodím čučku, kdo tady je a gecnu si na seslu někam vprostřed. Snad su dobře. |
| |||
Jídelna - PM102 Sarah, především Sven ve třídě Když se zazubí po své vlastní odpovědi, chvíli mi trvá, než mi dojde co tím vlastně myslela. Upírka. Samozřejmě. Mrtvá. Jistě. Velmi povedené. Nicméně můj výraz se o moc nezmění, jsem trochu konsternován jinými věcmi. Až zvuk trhané látky mě donutí otočit hlavu zpátky k ní. Má na sobě šaty, na kterých si tvoří rozparek. Celkem slušivé. Rudá jí sluší. Zkontroluji hodiny a kývnu hlavou. "Chci se dostavit na hodinu profesora Quisona. Měla by za chvíli začít. Rád jsem Tě viděl, nicméně omluv mne prosím." Pokynu jí a zvednu se. Vyseknu jí mírnou úklonku a raději bez delšího pohledu na muckajícího se démona s kentaurkou, vyrazím směrem k učebně. Vklouznu dovnitř. Nehledím na žáky, a když míjím svižným krokem slečnu vláčející za sebou medusu, pokynu jim hlavou. Zamířím si to rovnou ke katedře. "Dobré ráno." Mírná úklonka. "Vím, že na tuto hodinu nepatřím, rád bych se ale zeptal, zda bych jí mohl s kolejí směs absolvovat...?" |
| |||
Jídelna - PM102 Miko a osazenstvo učebny Nejdřív to vypadá, že mě nevybíravě odpálkuje a můj návrh prostě pohřbí, ale pak si to zjevně rozmyslí a přikývne. Rychle si nacpu do pusy dva celé zákusky a Nadšeně vyskočím na nohy. "Thakf pfohťh!" Poprskám všechny hádky sladkýma drobečkama. Rychle polknu a popotáhnu ji za oblečení. "Tak pojď!" Nemůžu se dočkat hodiny, na které bych mohla excelovat. |
doba vygenerování stránky: 1.3874080181122 sekund