| |||
PM102 Usadila jsem se na nejbližší místo k pultu, abych byla co nejblíže Sin. Způsobně jsem seděla, i když mi to dělalo dost potíže a sledovala okolí. Nechci aby se tu stalo něco na co bych nebyla připravená. Když se objevil Modrý, natáhla jsem jeho pach a docela zaujatě ho sledovala. Nicméně se zanedlouho objeví Modrý jak ho znám. Takže se upnu pohledem na něm. Přibližuje se a pokývne mi, nevydržím to a opětuji mu to lehkým varovným zavrčením. Sice to v tomto těle vypadá zvláště, ale rozhodně to je dračí zvuk. Ignoruje mě ale a projde přímo k Sinead. Přimhouřím podezřívavě oči a lehce vklouznu na kraj jeho mysli, aby si mne nevšiml. (98%) Odmítám riskovat situaci, že jí nějak ublíží a já nebudu tušit jak. Udržím zaskřípání zuby, když promluví o mne. Avšak překvapeně k nim natočím hlavu, když zmíní, že netuší co se stalo. |
| |||
Jídelna hlavně Sarah No, asi by mě to nemělo překvapovat, přesto, když uvidím a ucítím krev v poháru, ze kterého, "slečna" upíjí, nakrčím obočí. Bruxa? Jééjda, to jsi si ty pako nevybral nejlépe... Nezbývá mi ale nic jiného, než hold hrát tuhletu podivnou hru. Protože upírů, co se dokáží ovládat, je málo a zabít studenta a předpokládám, že ona student je, by mi zajistilo rychlou cestu pryč odtud. Ohlédnu se, když ukáže směrem k nejbližšímu oknu a založím ruce na hrudník, dívám se na ní takto ze shora, však ona sedí na zadnici. Ten její úsměv se mi moc nelíbí, jak přesné právě pro onu upírku... Naklonil jsem hlavu ke straně a když se tedy zeptala, jal jsem se slova. "S tou výpomocí si nejsem tak úplně jistý, i když máte smysly jistě bystré... Riskovat se mi tu zeď moc nechce. Děkuji, zvládl bych to jistě i tím oknem sám." Ona se tak trochu děsivě usmívá, na mě to samozřejmě není znát, protože mám tvář i postoj těla naprosto stejný a neměnný. "Tedy, nejkratší cesta dveřmi, která zahrnuje průchod dveřmi?" |
| |||
Kabinet a pak PM102 On mě prostě jen odstrčil, měl v téhle podobě sílu větší, než já a když tak udělal, zavrávoral jsem. Úplně mě odignoroval a já nevěděl, zda mám být nasraný nebo uražený a nebo zmatený. Jak to sakra myslel?! Řešit Zlaté milostný život? Co je mu vůbec do toho sakra?! A proč jsem to měl jako řešit?! Chvilku jsem byl zaražený, ale když se na mne otočil otec jen ze slovy, že takhle to nepůjde a budeme to muset zkusit jinak, zase jsem začal vnímat. "ALe, ale, já.. To není pravda, on lže, proč bych letěl za Zlatou a proč?..." No otec stejně prostě zmizel, že mám prý zavřít dveře a já měl evidentně problém. Jak s Modrým, tak sám se sebou.Musím zjistit, co se stalo. A jelikož mě na ošetřovně dali do kupy celkem solidně a lusknutím prstů, nemyslím si, že by to bylo tím nějakým úrazem. Nebo jo? Možná bych měl zajít za ošetřovatelem a nebo za tím šavlozubým profesorem, co má na starost psychologii. Asi začínám bláznit... A nebo prostě se zeptat Sin. Zjistit, co se stalo tam a o čem jsme mluvily, by mohl být dobrý základ. A když už budeme na hodině... Zavřel jsem tedy dveře z kabinetu hned, jak jsem odešel a zamířil do učebny. Nechtěl jsem meškat... Zaklepal jsem a otevřel dveře. "Dobrý den. Omlouvám se za to... zdržení," mluvil jsem přímo na otce. Pak jsem pohledem prohlédl třídu, kdo vše tady je a vlastně tak nějak ignoroval ten zbytek, jen na Sin jsem se usmál a trochu zamračil, když jí viděl, jak tam evidentně zase v lehkých depresích sedí v koutě na zemi. Rozešel jsem se za ní, Šedá, ta seděla u stolu, té jsem kývl, ať se na mě dívala, jak nasraně chtěla. Došel sjem k ní a dloubl jí do ramene, jen tak lehce. Má nálada nebyla zrovna super, kvůli Modrému, ale snažil jsem se to všechny potlačit a "propůjčit" jí trochu toho optimismu. "Pojď si sednout tady, bude tě bolet zadek," pošlu myšlenku jen jí. Zní tak neutrálně, ale rozhodně ne tak nasraně, jako když jsme spolu mluvily naposledy předtím. (To samozřejmě Gerča netuší) "Pak budu potřebovat s něčím pomoc. Šedá mě asi solidně pocuchala, nemám páru, co se stalo. A něco se mi nezdá. Co jsem provedl?" |
| |||
Jídelna Raziel, částečně Jigme Překvapeně mrknu, jak rychle mě Jigme odpálkuje. Nicméně královským gestem pokynu rukou, že tedy může jít, zatímco on už je v podstatě na odchodu. Lehce znechuceně si přitáhnu džbán, abych si mohla dolít další krev, když se za mnou ozve hlas. Přes okraj poháru zvednu oči a upřu je do těch jeho. Pomalu dopiju, odložím pohár, olíznu si krvavě rudé rty a teprve potom se dám do odpovídání. „Zdravíčko. Na nejrychlejší cestu, býýt vámi, bych se tedy tady skutečně nikoho neptala, protože nejrychlejší cesta na pozemky vede přímo tam.“ Ukážu přes rameno na nejbližší okno. „A nepochybuju o tom, že je tu spousta tvorů, kteří by vám s cestou strašně ráda pomohla. Žel bohu,...“ Na rtech mi v tu chvíli zahraje ošklivý úsměv, ač můj hlas nabere pohřební tón. „... většina tvorů zde má skutečně velmi špatnou mušku a taky by vás tedy mohli prohodit zdí.“ Doliju si pohár, aniž bych z něho spustila oči. „Nechcete tedy svoji otázku bezpečněji přeformulovat?“ Ohlédnu se na znovu plný pohár a pomalu, široce se usměju. „Nebo vám mám snad pomoct?“ Ano, možná bych nebyla tak jízlivá, kdyby mě před chvílí rohatec nevybíravě nezazdil. |
| |||
102PM Profesor nám otevře učebnu a bez toho, abych si ho moc prohlížela vklouznu dovnitř, kde se usadím až v rohu, aby na mě nebylo moc vidět. Dohnala nás i Kura, ale ta si kupodivu sedla ke stolu, za což jsem alespoň trochu ráda. Začnou se trousit další studenti, ale jim nevěnuju víc pozornosti než profesorovi. Lehce mi cukne ret v náznaku vycenění zubů a zavrčení, když na první pohled poznám materiál pláště, který má na sobě nějaký rohatec, ale nakonec jen skloním hlavu a opřu si čelo o kolena. Přemýšlím, jestli bych se nemohla nějak zdejchnout, když už mě tu učitel viděl a maskování zevně ovládám víc než dobře. |
| |||
PM102 Trochu mi cukne obočí, když odvětí jak odvětí, ale více nereaguji. Když mi pokyne, že to nevadí, tedy očividně, usadím se na nejbližší místo ke katedře. Hodlám dávat pozor a rozhodně se nenechám rušit nikým na hodině. Ostatně, zrovna tento předmět se mi bude velmi hodit. Přece jen, vypadám poněkud nápadně. Po mne dorazí ještě dost tvorů a učebna se začíná pomalu plnit. Sleduji Svena a očekávám začátek hodiny. |
| |||
Kabinet - PM102 Gerrir + studenti na hodině Další, kdo vešel do učebny byl ten chapadlatec, co je prý náš, eh, ale co, radši o tom nepřemýšlet. Stejně se zdupalo, co mohlo. Tak nějak by jeden čekal vděk za život, ale to se už zjevně nenosí. „Čau.“ Odmávnu jeho pozdrav a dál všechny velmi zaujatě ignoruju. Pootevřu oko, když do místnosti vdupe další tvor. Další z těch, co by mi měli bejt vděční. Sedne si vedle chobotničáka a sotva mi kývne na pozdrav. No tak to sme to dopracovali, když by mi měl líbat nohy. A ta podoba, co má. Jo, nevypadá špatně. Z toho muselo Svena skoro klepnout. Přemýšlím, že vzhledem k tomu, že takhle vypadá podobně mladě jako my, zdá se, že vedle sebe sedí spíš bratři než otec se synem. Zavřu zase obě oči, ale můj klid nemá dlouhého trvání. „Nazdar?“ Odpovím mírně překvapeně na další pozdrav tvora, který sice vypadá, že by sem patřil, ale vím, že nepatří. „Užij si to.“ Bez zájmu mávnu rukou k volným místům, která se nám začínají tenčit, když prozradí o co mu vlastně jde. Po tom fiasku s Modrým drakem mě nějak opustila vůle chovat se nějak na úrovni. Sice se mu to líbit nemůže, ale co mi tak může ještě udělat? Do místnosti se vsouká valibuk, který ale minule docela perlil. Na druhou stranu bez pozdravu. No co, mě je to fuk, on by dostal psotnik. No to je možná jeden z důvodů, že tu není. Hmm. Když se doplazí další dvojice obsahující minimálně jednoho tvora, který tu nemá co dělat, už se natvrdo se zavřenýma očima usmívám. Jako odpověď snad postačí pokynutí rukou k pracovnímu stolu. Povytáhnul jsem obočí, když jeden zjevně nevěděl o čem mluví druhej a ten mu cokoli zjevně odmítal vysvětlovat, tedy alespoň prozatím. Musel jsem se sám pro sebe trochu ušklíbnout, když se polovina v lidském těle pokusila přetlačit polovinu v tom démonickém. No nenechávám si tuhle podobu jen tak z plezíru, když se mi démoni tak hnusí. Modrý tedy prostě odkráčí a Garrir zůstane čučet jako puk. „Asi to budete muset zkusit jinak.“ Navrhnu mu. „A až pujdete, zavřete za sebou dveře.“ Neobávám se, že by se někdo odvážil prohledávat zrovna můj kabinet. Zvlášť bez dovolení. Zmizím a přeberu si druhé tělo. Nejdřív se nic nezměním. Dávám si na čas, abych do Svena dostal trochu vychování. Pak shodím nohy z katedry, ostentativně smetu těch pár smítek, co na ní zanechal, a napřímím se. Pomalu se rozhlédnu po učebně. Není zrovna ve stavu, aby mi mohl cokoli vysvětlovat. Zamyšleně si prohlédnu seznam studentů, který vylovím zpoza plátu na hrudi. Je jich tu nějak víc, než by být mělo. |
| |||
Do PM102 Dan a všichni ve třídě Jakmile kývnu, už mne tahá zpět na nohy. "Eeee teď jsem stála!" Zaprotestuji, ale nechám se vytáhnout na nohy. Hadci pochytají drobečky a pobouřeně na ni zasyčí. Nechám se od ní dovléct na hodinu. Cestou nás míjí divnej týpek s ještě divnějším úsměvem, ale neřeším ho. Dojdeme do učebny. "Yo! Prý jsem garde, snad to nebude vadit." Mávnu učiteli a nechám se Dan odvléct na druhý konec učebny, kde se svalím vedle ní. |
| |||
Jídelna Sigi,Yqi Sarah a ostatní No, chvilku jsem ty dva sledoval se založenýma rukama a nadzdvihl obočí, když démon ztratil úplně zájem a mno,, pustil se do kentaurky, která už mě taky měla na háku. Výborně a takhle by to mělo být se všemi. Jak to říkal ten čaroděj, nevyvolávej moc pozornosti. "Tak jen prosím příště beze mne," odvětil jsem mu na to unášení a pustil je z hlavy taky. Hold je to krapet horká hlava, ale přeci se nakonec nic nestalo. SPustil jsem ruce a sáhl pro chleba a pár kousků bůčku, co jsem si připravil a chtěl dát ke snídani, překlopil ho tím druhým a zakousl se s grácií. Ani už jsem si nesedal, spíše jsem se prostě rozhlédl kolem, jestli ty dva bude někdo řešit nebo ne. Ale zjevně je to tady v pořádku. No co, možná i plus pro mě. Nakonec jsem se tedy otočil ke slečně, která seděla (doufám) nedaleko vedle mě. Vlastně tu byl i kolega čaroděj, se kterým sdílím pokoj, ale ten se vytratil prý na hodinu. Nacpal jsem do sebe zbytek, utřel si tlamu od drobků a několika kroky se přiblížil ke slečně. "Dobré ráno," pozdravil jsem. "Jestli se tomu tak dá říkat, ehm.. Každopádně, prosímvás, nejrychlejší cesta van na pozemky? Jsem tu nový a krapet ztracený." |
doba vygenerování stránky: 1.3365309238434 sekund