| |||
Jídelna - PM102 Miko a osazenstvo učebny Nejdřív to vypadá, že mě nevybíravě odpálkuje a můj návrh prostě pohřbí, ale pak si to zjevně rozmyslí a přikývne. Rychle si nacpu do pusy dva celé zákusky a Nadšeně vyskočím na nohy. "Thakf pfohťh!" Poprskám všechny hádky sladkýma drobečkama. Rychle polknu a popotáhnu ji za oblečení. "Tak pojď!" Nemůžu se dočkat hodiny, na které bych mohla excelovat. |
| |||
Jídelna Hlavně Jigme Věnuji velmi milý úsměv Jigmemu a nepatrně se uchechtnu při jeho tázavém pohledu. „Spolubydlící se trochu zasekla v koupelně a já nechtěla riskovat, že mi všechno snědi.“ Kývnu hlavou k Sonje, abych upřesnila o kom mluvím. Než však začnu odpovídat na téma mého dobrého spaní, osuška mě poněkud víc obejme. Podívám se, co se děje, že je najednou tak přítulná a zjistím, že mám na sobě dlouhé šaty. „Docela to šlo. Spala sem jako zabitá.“ Zazubím se při mém oblíbeném vtipu a pokusím se na šatech udělat rozparek až skoro k boku. Nějak mě nezajímá, kdo mi tu nádheru přičaroval. Správná ženská si umí s grácií s jakoukoli situací. „Máš něco v plánu?“ Poptám se do zvuku trhané látky. |
| |||
Kabinet - PM102 on, profesor, zbytek Vyrazím od kabinetu Svena a tvářím se dost naštvaně. Seběhnu schodiště a zamířím si to rovnou na hodinu, do prvního patra. Na sobě mám indigové kalhoty a světle modrou košili. Vklušu dovnitř. Již je tady Zlatá, Šedá a Venge. Kývnu hlavou druhému Svenovi, pokud nás vnímá, jen abych učinil povinnosti za dost. Pořád jsem na něj ještě naštvaný. Svalím se vedle Vengeho a zabodnu pohled do desky stolu. Ruku zatnutou v pěst mám opřenou o pult o předloktí a druhou mám chycenou o opěrku židle. |
| |||
Bazény - 102PM Sven, Sin, Šedá Pootevřel jsem oko, když mě nakopl vnitřní budík, že teď někdy bude čas vstávat. V podstatě jsem se neprobudil za celou dobu, co jsem sídlil na dně bazénu. Teď jsem se proměnil, abych byl na hladině rychleji a vychapadloval se ven. Pořádně jsem se oklepal a vylovil rozvrh. Kývnul jsem si a vyrazil ke třídě, již byla otevřená. Vešel jsem. Papa tu ještě není, ale děda už ano! Rozzářil jsem se a chtěl pozdravit, když mi došlo, že tady ne. Trochu jsem utlumil své nadšení. "Dobré ráno." Vylovil jsem z paměti pozdrav a usadil se na nejbližší místo. Zlatá z nějakého důvodu sedí na zemi, ale když to nikdo neřeší, nedovolím si do toho zasahovat. Mám dojem, že to tu poněkud přestávám pobírat. |
| |||
Jídelna Tortun Až zuřivě ožvýkávám maso, které bych normálně ve vteřině zhltnul. Pak se ozve profesor, u kterého jsem se usadil. Bezmyšlenkovitě ho poslechnu a usadím se hned na vedlejší místo. Jakýkoli rozruch mě vůbec nezajímá. Jen matně jsem zaznamenal, že na druhé straně sedí Miko, a skrčil jsem se ještě o kousek níž k desce stolu. Jenom vlčí hlad mě držel na místě a nutil snažit se sežvýkat alespoň tenhle jeden kus masa. Ani mě nenapadlo, že nějak upravené by se mi asi jedlo o hodně lépe. |
| |||
Jídelna především Felix Z myšlenek mne vytrhne, když si jeden z dlaků to prostě nakráčí rovnou k profesorskému stolu a usadí se u mne s flákem masa. Povytáhnu jedno obočí a podívám se na něj, ale vypadá dost mimo. Ohlédnu se k Semovi, ale ten má očividně dost jiné práce, takže hoch bude muset počkat. "Sednout si ke stolu bude mnohem pohodlnější," pobídnu ho, aby se usadil jako všichni ostatní. Když však zvednu pohled ke stolu studentů, Sigi a nějaký čaroděj vypadají, že se brzy porvou. Již zvažuji, že zasáhnu, když si dokážou situaci sami uklidnit. Nahnu hlavu na stranu a sleduji, jak se situace vyvíjí dál. Zrovna přemýšlím, že je zastavím, ale nikdo si nestěžuje a kolem a kolem, tohle je přeci jídelna. Čas na snídani i pro démona. Moje myšlenkové pochody se však posunou ještě o kousek dál, když mi padne pohled na její rohy. Na tváři se mi roztáhne úsměv. No tak to jsem skutečně zvědavý, co vznikne z tohohle. Možná jeden "spravený" student. Schovám ušklíbnutí za napitím se z poháru. |
| |||
Jídelna Pan Ortega "Možná kladu příliš vysoké nároky. Avšak jsem zvyklá na preciznost." Jinak nechápu proč mi neplní přání, tak jak si představuji, v rámci možností jsem na ni i milá. "Možná těmi studenty krmí nějaké monstrum ve věži." poznamenam ledabyle. |
| |||
Jídelna Jigme,Sarah, Sigi Moje spolubydlící se přinese jen v ručníku. Neřekla bych, že je to vhodné odění, ale to že není stydlivá není můj problém. Já bych sem takhle teda nešla. Přisedne si k tomu rohadci, asi se znají. Ručník se jí změní v šaty. Zajímalo by mě jestli to ona sama, nebo někdo jiný. Vážně žasnu, kdo všechno tady je. Nějaká chodící deka je to poslední. No ne. Zůstanu civět. Oni tady mají i čerta Jako opravdový ho pekelníka. Mazec. Týden jo a dokonce umí vytvořit oheň. Mazec. Brutální. Tak to bych nečekala. Moji pozornost upotal natolik, že se soustředím pohledem na něj a kentauřici. Brutál. Oni tady povolují i mezidruhové muckání. Jak by asi vypadali jejich děti? Rudí kentauříci chrlící oheň? |
| |||
Jídelna Raziel, Yqi Velmi rychle mě jakákoli ostražitost ale opouští. Vždyť jsem vlastně nedotknutelný. Pomalu se usměju a ohnivá koule se mi rozlije po paži než zmizí. Cítím, jak mi v žilách proudí oheň a rád by někoho upálil, ale ani nevím proč to asi nebude to pako přede mnou. „Já ano a to je důležité.“ Překvapivě s každým Yqiiným krokem jsem sympatičtější a pohlednější, ačkoli můj vzhled se vůbec nemění. Při konci jeho věty se uchechtnu. „Nejsem zmatený a nechat se unášet...“ Poslouchám, co mi kentaurka říká a pomalu, ale jistě pouštím toho maníka ze zřetele. „... nechat se unášet mám v krvi.“ Ani mi nepřijde na mysl, že se Yqi chová nějak dost divně, když se k neznámému maníkovi s mečem dobrovolně staví zády. A už vůbec mi to nepřijde, když mě políbí. Ani mě nenapadne jí v tom nějak bránit, akorát se vytáhnu ještě na špičky a přitáhnu si ji blíž. Cítím jak se do ní chce zakousnout můj hlad, ale překvapivě se mi daří ho držet na uzdě, takže sice čerpám energii, mnohem víc než za dlouhou dobu, rozhodně tedy delší, než by mi bylo milo, ale stále se může kdykoli odtáhnout. Kdokoli další v jídelně je mi momentálně úplně putna. |
doba vygenerování stránky: 1.3887059688568 sekund