| |||
Jídelna - PM102 Docpal sem se, utřel prsty do gatí a honil lelky než někdo vyfrčí z jídelny. Když se začalo štrádovat ven víc tvorů, vygómal sem, že dó asi dó asi na sténo hodinu. Podařilo se mi je sledovat na stejné místo. Sledovat, spíš sem se za nima plóžil. Hodím čučku, kdo tady je a gecnu si na seslu někam vprostřed. Snad su dobře. |
| |||
Jídelna - PM102 Sarah, především Sven ve třídě Když se zazubí po své vlastní odpovědi, chvíli mi trvá, než mi dojde co tím vlastně myslela. Upírka. Samozřejmě. Mrtvá. Jistě. Velmi povedené. Nicméně můj výraz se o moc nezmění, jsem trochu konsternován jinými věcmi. Až zvuk trhané látky mě donutí otočit hlavu zpátky k ní. Má na sobě šaty, na kterých si tvoří rozparek. Celkem slušivé. Rudá jí sluší. Zkontroluji hodiny a kývnu hlavou. "Chci se dostavit na hodinu profesora Quisona. Měla by za chvíli začít. Rád jsem Tě viděl, nicméně omluv mne prosím." Pokynu jí a zvednu se. Vyseknu jí mírnou úklonku a raději bez delšího pohledu na muckajícího se démona s kentaurkou, vyrazím směrem k učebně. Vklouznu dovnitř. Nehledím na žáky, a když míjím svižným krokem slečnu vláčející za sebou medusu, pokynu jim hlavou. Zamířím si to rovnou ke katedře. "Dobré ráno." Mírná úklonka. "Vím, že na tuto hodinu nepatřím, rád bych se ale zeptal, zda bych jí mohl s kolejí směs absolvovat...?" |
| |||
Jídelna - PM102 Miko a osazenstvo učebny Nejdřív to vypadá, že mě nevybíravě odpálkuje a můj návrh prostě pohřbí, ale pak si to zjevně rozmyslí a přikývne. Rychle si nacpu do pusy dva celé zákusky a Nadšeně vyskočím na nohy. "Thakf pfohťh!" Poprskám všechny hádky sladkýma drobečkama. Rychle polknu a popotáhnu ji za oblečení. "Tak pojď!" Nemůžu se dočkat hodiny, na které bych mohla excelovat. |
| |||
Jídelna Hlavně Jigme Věnuji velmi milý úsměv Jigmemu a nepatrně se uchechtnu při jeho tázavém pohledu. „Spolubydlící se trochu zasekla v koupelně a já nechtěla riskovat, že mi všechno snědi.“ Kývnu hlavou k Sonje, abych upřesnila o kom mluvím. Než však začnu odpovídat na téma mého dobrého spaní, osuška mě poněkud víc obejme. Podívám se, co se děje, že je najednou tak přítulná a zjistím, že mám na sobě dlouhé šaty. „Docela to šlo. Spala sem jako zabitá.“ Zazubím se při mém oblíbeném vtipu a pokusím se na šatech udělat rozparek až skoro k boku. Nějak mě nezajímá, kdo mi tu nádheru přičaroval. Správná ženská si umí s grácií s jakoukoli situací. „Máš něco v plánu?“ Poptám se do zvuku trhané látky. |
| |||
Kabinet - PM102 on, profesor, zbytek Vyrazím od kabinetu Svena a tvářím se dost naštvaně. Seběhnu schodiště a zamířím si to rovnou na hodinu, do prvního patra. Na sobě mám indigové kalhoty a světle modrou košili. Vklušu dovnitř. Již je tady Zlatá, Šedá a Venge. Kývnu hlavou druhému Svenovi, pokud nás vnímá, jen abych učinil povinnosti za dost. Pořád jsem na něj ještě naštvaný. Svalím se vedle Vengeho a zabodnu pohled do desky stolu. Ruku zatnutou v pěst mám opřenou o pult o předloktí a druhou mám chycenou o opěrku židle. |
| |||
Bazény - 102PM Sven, Sin, Šedá Pootevřel jsem oko, když mě nakopl vnitřní budík, že teď někdy bude čas vstávat. V podstatě jsem se neprobudil za celou dobu, co jsem sídlil na dně bazénu. Teď jsem se proměnil, abych byl na hladině rychleji a vychapadloval se ven. Pořádně jsem se oklepal a vylovil rozvrh. Kývnul jsem si a vyrazil ke třídě, již byla otevřená. Vešel jsem. Papa tu ještě není, ale děda už ano! Rozzářil jsem se a chtěl pozdravit, když mi došlo, že tady ne. Trochu jsem utlumil své nadšení. "Dobré ráno." Vylovil jsem z paměti pozdrav a usadil se na nejbližší místo. Zlatá z nějakého důvodu sedí na zemi, ale když to nikdo neřeší, nedovolím si do toho zasahovat. Mám dojem, že to tu poněkud přestávám pobírat. |
| |||
Jídelna Tortun Až zuřivě ožvýkávám maso, které bych normálně ve vteřině zhltnul. Pak se ozve profesor, u kterého jsem se usadil. Bezmyšlenkovitě ho poslechnu a usadím se hned na vedlejší místo. Jakýkoli rozruch mě vůbec nezajímá. Jen matně jsem zaznamenal, že na druhé straně sedí Miko, a skrčil jsem se ještě o kousek níž k desce stolu. Jenom vlčí hlad mě držel na místě a nutil snažit se sežvýkat alespoň tenhle jeden kus masa. Ani mě nenapadlo, že nějak upravené by se mi asi jedlo o hodně lépe. |
| |||
Jídelna především Felix Z myšlenek mne vytrhne, když si jeden z dlaků to prostě nakráčí rovnou k profesorskému stolu a usadí se u mne s flákem masa. Povytáhnu jedno obočí a podívám se na něj, ale vypadá dost mimo. Ohlédnu se k Semovi, ale ten má očividně dost jiné práce, takže hoch bude muset počkat. "Sednout si ke stolu bude mnohem pohodlnější," pobídnu ho, aby se usadil jako všichni ostatní. Když však zvednu pohled ke stolu studentů, Sigi a nějaký čaroděj vypadají, že se brzy porvou. Již zvažuji, že zasáhnu, když si dokážou situaci sami uklidnit. Nahnu hlavu na stranu a sleduji, jak se situace vyvíjí dál. Zrovna přemýšlím, že je zastavím, ale nikdo si nestěžuje a kolem a kolem, tohle je přeci jídelna. Čas na snídani i pro démona. Moje myšlenkové pochody se však posunou ještě o kousek dál, když mi padne pohled na její rohy. Na tváři se mi roztáhne úsměv. No tak to jsem skutečně zvědavý, co vznikne z tohohle. Možná jeden "spravený" student. Schovám ušklíbnutí za napitím se z poháru. |
| |||
Jídelna Pan Ortega "Možná kladu příliš vysoké nároky. Avšak jsem zvyklá na preciznost." Jinak nechápu proč mi neplní přání, tak jak si představuji, v rámci možností jsem na ni i milá. "Možná těmi studenty krmí nějaké monstrum ve věži." poznamenam ledabyle. |
doba vygenerování stránky: 1.3980700969696 sekund