| |||
Do PM102 Dan a všichni ve třídě Jakmile kývnu, už mne tahá zpět na nohy. "Eeee teď jsem stála!" Zaprotestuji, ale nechám se vytáhnout na nohy. Hadci pochytají drobečky a pobouřeně na ni zasyčí. Nechám se od ní dovléct na hodinu. Cestou nás míjí divnej týpek s ještě divnějším úsměvem, ale neřeším ho. Dojdeme do učebny. "Yo! Prý jsem garde, snad to nebude vadit." Mávnu učiteli a nechám se Dan odvléct na druhý konec učebny, kde se svalím vedle ní. |
| |||
Jídelna Sigi,Yqi Sarah a ostatní No, chvilku jsem ty dva sledoval se založenýma rukama a nadzdvihl obočí, když démon ztratil úplně zájem a mno,, pustil se do kentaurky, která už mě taky měla na háku. Výborně a takhle by to mělo být se všemi. Jak to říkal ten čaroděj, nevyvolávej moc pozornosti. "Tak jen prosím příště beze mne," odvětil jsem mu na to unášení a pustil je z hlavy taky. Hold je to krapet horká hlava, ale přeci se nakonec nic nestalo. SPustil jsem ruce a sáhl pro chleba a pár kousků bůčku, co jsem si připravil a chtěl dát ke snídani, překlopil ho tím druhým a zakousl se s grácií. Ani už jsem si nesedal, spíše jsem se prostě rozhlédl kolem, jestli ty dva bude někdo řešit nebo ne. Ale zjevně je to tady v pořádku. No co, možná i plus pro mě. Nakonec jsem se tedy otočil ke slečně, která seděla (doufám) nedaleko vedle mě. Vlastně tu byl i kolega čaroděj, se kterým sdílím pokoj, ale ten se vytratil prý na hodinu. Nacpal jsem do sebe zbytek, utřel si tlamu od drobků a několika kroky se přiblížil ke slečně. "Dobré ráno," pozdravil jsem. "Jestli se tomu tak dá říkat, ehm.. Každopádně, prosímvás, nejrychlejší cesta van na pozemky? Jsem tu nový a krapet ztracený." |
| |||
Jídelna - PM102 Docpal sem se, utřel prsty do gatí a honil lelky než někdo vyfrčí z jídelny. Když se začalo štrádovat ven víc tvorů, vygómal sem, že dó asi dó asi na sténo hodinu. Podařilo se mi je sledovat na stejné místo. Sledovat, spíš sem se za nima plóžil. Hodím čučku, kdo tady je a gecnu si na seslu někam vprostřed. Snad su dobře. |
| |||
Jídelna - PM102 Sarah, především Sven ve třídě Když se zazubí po své vlastní odpovědi, chvíli mi trvá, než mi dojde co tím vlastně myslela. Upírka. Samozřejmě. Mrtvá. Jistě. Velmi povedené. Nicméně můj výraz se o moc nezmění, jsem trochu konsternován jinými věcmi. Až zvuk trhané látky mě donutí otočit hlavu zpátky k ní. Má na sobě šaty, na kterých si tvoří rozparek. Celkem slušivé. Rudá jí sluší. Zkontroluji hodiny a kývnu hlavou. "Chci se dostavit na hodinu profesora Quisona. Měla by za chvíli začít. Rád jsem Tě viděl, nicméně omluv mne prosím." Pokynu jí a zvednu se. Vyseknu jí mírnou úklonku a raději bez delšího pohledu na muckajícího se démona s kentaurkou, vyrazím směrem k učebně. Vklouznu dovnitř. Nehledím na žáky, a když míjím svižným krokem slečnu vláčející za sebou medusu, pokynu jim hlavou. Zamířím si to rovnou ke katedře. "Dobré ráno." Mírná úklonka. "Vím, že na tuto hodinu nepatřím, rád bych se ale zeptal, zda bych jí mohl s kolejí směs absolvovat...?" |
| |||
Jídelna - PM102 Miko a osazenstvo učebny Nejdřív to vypadá, že mě nevybíravě odpálkuje a můj návrh prostě pohřbí, ale pak si to zjevně rozmyslí a přikývne. Rychle si nacpu do pusy dva celé zákusky a Nadšeně vyskočím na nohy. "Thakf pfohťh!" Poprskám všechny hádky sladkýma drobečkama. Rychle polknu a popotáhnu ji za oblečení. "Tak pojď!" Nemůžu se dočkat hodiny, na které bych mohla excelovat. |
| |||
Jídelna Hlavně Jigme Věnuji velmi milý úsměv Jigmemu a nepatrně se uchechtnu při jeho tázavém pohledu. „Spolubydlící se trochu zasekla v koupelně a já nechtěla riskovat, že mi všechno snědi.“ Kývnu hlavou k Sonje, abych upřesnila o kom mluvím. Než však začnu odpovídat na téma mého dobrého spaní, osuška mě poněkud víc obejme. Podívám se, co se děje, že je najednou tak přítulná a zjistím, že mám na sobě dlouhé šaty. „Docela to šlo. Spala sem jako zabitá.“ Zazubím se při mém oblíbeném vtipu a pokusím se na šatech udělat rozparek až skoro k boku. Nějak mě nezajímá, kdo mi tu nádheru přičaroval. Správná ženská si umí s grácií s jakoukoli situací. „Máš něco v plánu?“ Poptám se do zvuku trhané látky. |
| |||
Kabinet - PM102 on, profesor, zbytek Vyrazím od kabinetu Svena a tvářím se dost naštvaně. Seběhnu schodiště a zamířím si to rovnou na hodinu, do prvního patra. Na sobě mám indigové kalhoty a světle modrou košili. Vklušu dovnitř. Již je tady Zlatá, Šedá a Venge. Kývnu hlavou druhému Svenovi, pokud nás vnímá, jen abych učinil povinnosti za dost. Pořád jsem na něj ještě naštvaný. Svalím se vedle Vengeho a zabodnu pohled do desky stolu. Ruku zatnutou v pěst mám opřenou o pult o předloktí a druhou mám chycenou o opěrku židle. |
| |||
Bazény - 102PM Sven, Sin, Šedá Pootevřel jsem oko, když mě nakopl vnitřní budík, že teď někdy bude čas vstávat. V podstatě jsem se neprobudil za celou dobu, co jsem sídlil na dně bazénu. Teď jsem se proměnil, abych byl na hladině rychleji a vychapadloval se ven. Pořádně jsem se oklepal a vylovil rozvrh. Kývnul jsem si a vyrazil ke třídě, již byla otevřená. Vešel jsem. Papa tu ještě není, ale děda už ano! Rozzářil jsem se a chtěl pozdravit, když mi došlo, že tady ne. Trochu jsem utlumil své nadšení. "Dobré ráno." Vylovil jsem z paměti pozdrav a usadil se na nejbližší místo. Zlatá z nějakého důvodu sedí na zemi, ale když to nikdo neřeší, nedovolím si do toho zasahovat. Mám dojem, že to tu poněkud přestávám pobírat. |
doba vygenerování stránky: 1.4918048381805 sekund