| |||
Jídelna Sigi, Yqi Tak, Axii nezafungovalo tak, jak jsem očekával, nicméně tíženého efektu jsem se dočkal. Pustil a odcouval, jakmile viděl ruku na meči a to i s tou slečnou za jeho zády. Dal pokoj, tedy, částečně. Hrozil s ohnivou koulí. Na to Quen asi úplně stačit nebude, záleží, podle žáru a taky, jestli vyvolá tlakovou vlnu, přesto levou rukou znamení sešlu na sebe samého a zaštítím se. On může ale zahlédnout tak maximálně letmý chvilkoví záblesk, když jsem Quen seslal. Zjevně je to nějaký majetnický a... nasaji vzduch... démonský pablb. Jo, z tohodle už bylo cítit a celkově z něj sálala ta aura. A smrděl... Jo co jsem to chtěl říct? Pablb. Ale co, jen ať si jí nechá a dokud nebude dělat problémy... "Těžko bych já či někdo jiný, viděl letmé prohlédnutí jako oblejzání. Navíc, slečna přišla blíže sama," založím ruce na hrudník, snad se nebude o nic snažit... "Nenechte se zmást a takhle se unášet," povím. A ať si to přebere jak chce, já to nemyslel ve zlém. No ale začínám si říkat, že by bylo lepší, kdyby to tu bylo plné Ghůlů a Bazlilišků. Ti se neleknou pozdravu... |
| |||
Jídelna Dan Vymrštěním, co to jde, od mé hlavy, hádci chytají kousky masa a hltavě v nich mizí. Přes tmavé brýle ale není poznat, zda spím nebo ne. Hádci momentálně jsou velmi aktivní, narozdíl od zbytku těla. "Většinou stačí kapuca." Při těch slovech se několik hlaviček sprostě ozve, ale ignoruju je. "Zbytku si lidé nevšímají." Odvětím. "Ale proč ne, stejně mám hodinu volno a jestli někde zůstanu sama, usnu a přijdu pozdě na mou hodinu." Dodám s dalším mohutným zívnutím. Hádek do kterého dloubneš se stáhne až k hlavě. |
| |||
Jídelna Miko Vlastně jsem ani nemusela čekat moc dlouho. První se objevil blechatec v lidské podobě a pak i Miko. Moc mě nepovzbudí, když sebou jen pleskne o stůl. Sama začnu brát kousky masa a házet je hádkům, abych trochu oživila alespoň je. Po chvíli mi ticho ale začne lézt na nervy. "Um, přemýšlela jsem jestli nechceš jít se mnou na hodinu. Mám mít maskování, to by se ti mohlo hodit, ne?" Prstem šťouchnu do jednoho z hádků, aby se trochu rozpohyboval. |
| |||
Do jídelny Dan Měla jsem skutečně mizernou náladu. Chtěla jsem spát ideálně tak do začátku páteční hodiny, ale pobouřené hladové syčení mě nakonec z postele zvedlo. Našla jsem své kalhoty, natáhla si je, abych někoho nepobuřovala. Chvíli jsem zírala na boty, ale pak jsem si představila tu podlahu ve škole a dala se do šněřování. Málem jsem u toho znovu usnula. Hodila jsem na sebe černou bundu a s hlasitým zíváním vyrazila do jídelny. Automaticky se mi otočí hlava k profesorskému stolu a to hned ze dvou důvodů. Nakonec ale jen znovu zazívám a vyrazím k Dan, na kterou mě upozorní jeden z hádků. Svalím se vedle ní s krátkým Yo!. Přitáhnu si misku s masem a odsunu stranou nádobí a vše jiné. Složím hlavu na stůl a nechám hádky, aby se z misky krmily sami. Znovu hlasitě zívnu. |
| |||
Před kabinetem - učebna 102PM Sinead, Kurallara Objevil jsem se před naším kabinetem a byl jsem za to tentokrát fakt vděčný. Jednak ty jejich dohady, no kromě podob jak přes kopírák a pak, už mi dali jasně najevo, jak moc jsou vděční za svůj život. Proploužil jsem se do prvního patra a k učebně přišel zhruba ve stejném okamžiku jako druhá dračice. První tu už seděla. Skoro to vypadalo, že jim Tortun skutečně promluvil do duše, když jsou tu první. Položil jsem ruku na dveře a zámek hlasitě cvaknul. Otevřel jsem a o krok ustoupil, aby mohly projít kolem mě dovnitř. Teprve po nich vejdu do učebny a usadím se za katedrou, abych měl dobrý výhled. Hodím si nohy na stůl, když tu není, můžu si to dovolit, a zavřu oči, jako bych něco potřeboval dospat. |
| |||
Jídelna Tak jo, dneska už to fakt nejde vydržet. Celý prokřehlý jsem se konečně po dvou dnech odvážil zpět do školy. Se skloněnou hlavou jsem tiše prošel chodbami a do pokoje jsem vlezl jen abych si vzal kalhoty. Nechtěl jsem potkat žádného dlaka. Takovou potupu, o tom nemusí nikdo další vědět. Trochu mimo z toho, jak jsem se stále zaobíral pochmurnými myšlenkami, jsem se doplahočil k jídelně. Možná jsem se původně chtěl zašít někde mimo ostatní, ale jen jsem vešel, moje kroky se samovolně stočili k profesorskému stolu. Stále jsem se díval do kamenů, takže jsem si ani moc nevšiml skrumáže, kterou jsem míjel. Cestou jsem nepřítomně sebral ze stolu krvavý flák masa a donesl si ho až k Tortunovi, kde jsem si absolutně duchem mimo sedl na zem k jeho nohám. Teprve tam jsem začal maso pomalu žvýkat. Ono to s tímhle chrupem ani rychleji nešlo. |
| |||
Jídelna Miko nějak není ve své kůži a ani moje žertíky nemají úplně dobrý dopad. Ráno jsem si dala na čas a nikam jsem nespěchala. Sice už mi trochu kručelo v břiše a měla jsem mít hned první hodinu, ale zrovna z téhle jsem strach neměla. Asi jsem si ještě nevšimla, kdo ji vede. Volným krokem jsem došla do jídelny, která se už začínala plnit. Usadila jsem se nedaleko vchodu, ale dál od ostatních (X8), abych počkala na Miko. Třeba se bude chtít na hodinu přidat. Pokud tedy nemá nějakou vlastní. Přitáhla jsem si tolik sladkého, kolik jsem měla na dosah a pustila se do jídla. Hned po prvním soustu jsem zavřela oči, jak jsem cítila příjemnou energii, kterou moje tělo těžilo z cukru. Vydatná snídaně před náročnou hodinou. |
| |||
Jídelna slečna Buffetová "Však teď bych řekl, je již všechno v pořádku." Pousměji se. "Celkem mne to překvapuje, já ještě neměl se společenskou místností problém." Opatrně si doliji pohár ze džbánu. "Děje se tu něco prapodivného. Říkal jsem si, že podobný institut nebude jen tak." Pokývu hlavou, když zmíní zmizelé studenty. |
doba vygenerování stránky: 1.3904399871826 sekund