| |||
Jídelna Jigme,Sarah, Sigi Moje spolubydlící se přinese jen v ručníku. Neřekla bych, že je to vhodné odění, ale to že není stydlivá není můj problém. Já bych sem takhle teda nešla. Přisedne si k tomu rohadci, asi se znají. Ručník se jí změní v šaty. Zajímalo by mě jestli to ona sama, nebo někdo jiný. Vážně žasnu, kdo všechno tady je. Nějaká chodící deka je to poslední. No ne. Zůstanu civět. Oni tady mají i čerta Jako opravdový ho pekelníka. Mazec. Týden jo a dokonce umí vytvořit oheň. Mazec. Brutální. Tak to bych nečekala. Moji pozornost upotal natolik, že se soustředím pohledem na něj a kentauřici. Brutál. Oni tady povolují i mezidruhové muckání. Jak by asi vypadali jejich děti? Rudí kentauříci chrlící oheň? |
| |||
Jídelna Raziel, Yqi Velmi rychle mě jakákoli ostražitost ale opouští. Vždyť jsem vlastně nedotknutelný. Pomalu se usměju a ohnivá koule se mi rozlije po paži než zmizí. Cítím, jak mi v žilách proudí oheň a rád by někoho upálil, ale ani nevím proč to asi nebude to pako přede mnou. „Já ano a to je důležité.“ Překvapivě s každým Yqiiným krokem jsem sympatičtější a pohlednější, ačkoli můj vzhled se vůbec nemění. Při konci jeho věty se uchechtnu. „Nejsem zmatený a nechat se unášet...“ Poslouchám, co mi kentaurka říká a pomalu, ale jistě pouštím toho maníka ze zřetele. „... nechat se unášet mám v krvi.“ Ani mi nepřijde na mysl, že se Yqi chová nějak dost divně, když se k neznámému maníkovi s mečem dobrovolně staví zády. A už vůbec mi to nepřijde, když mě políbí. Ani mě nenapadne jí v tom nějak bránit, akorát se vytáhnu ještě na špičky a přitáhnu si ji blíž. Cítím jak se do ní chce zakousnout můj hlad, ale překvapivě se mi daří ho držet na uzdě, takže sice čerpám energii, mnohem víc než za dlouhou dobu, rozhodně tedy delší, než by mi bylo milo, ale stále se může kdykoli odtáhnout. Kdokoli další v jídelně je mi momentálně úplně putna. |
| |||
Jídelna Sigi, Yqi Tak, Axii nezafungovalo tak, jak jsem očekával, nicméně tíženého efektu jsem se dočkal. Pustil a odcouval, jakmile viděl ruku na meči a to i s tou slečnou za jeho zády. Dal pokoj, tedy, částečně. Hrozil s ohnivou koulí. Na to Quen asi úplně stačit nebude, záleží, podle žáru a taky, jestli vyvolá tlakovou vlnu, přesto levou rukou znamení sešlu na sebe samého a zaštítím se. On může ale zahlédnout tak maximálně letmý chvilkoví záblesk, když jsem Quen seslal. Zjevně je to nějaký majetnický a... nasaji vzduch... démonský pablb. Jo, z tohodle už bylo cítit a celkově z něj sálala ta aura. A smrděl... Jo co jsem to chtěl říct? Pablb. Ale co, jen ať si jí nechá a dokud nebude dělat problémy... "Těžko bych já či někdo jiný, viděl letmé prohlédnutí jako oblejzání. Navíc, slečna přišla blíže sama," založím ruce na hrudník, snad se nebude o nic snažit... "Nenechte se zmást a takhle se unášet," povím. A ať si to přebere jak chce, já to nemyslel ve zlém. No ale začínám si říkat, že by bylo lepší, kdyby to tu bylo plné Ghůlů a Bazlilišků. Ti se neleknou pozdravu... |
| |||
Jídelna Dan Vymrštěním, co to jde, od mé hlavy, hádci chytají kousky masa a hltavě v nich mizí. Přes tmavé brýle ale není poznat, zda spím nebo ne. Hádci momentálně jsou velmi aktivní, narozdíl od zbytku těla. "Většinou stačí kapuca." Při těch slovech se několik hlaviček sprostě ozve, ale ignoruju je. "Zbytku si lidé nevšímají." Odvětím. "Ale proč ne, stejně mám hodinu volno a jestli někde zůstanu sama, usnu a přijdu pozdě na mou hodinu." Dodám s dalším mohutným zívnutím. Hádek do kterého dloubneš se stáhne až k hlavě. |
| |||
Jídelna Miko Vlastně jsem ani nemusela čekat moc dlouho. První se objevil blechatec v lidské podobě a pak i Miko. Moc mě nepovzbudí, když sebou jen pleskne o stůl. Sama začnu brát kousky masa a házet je hádkům, abych trochu oživila alespoň je. Po chvíli mi ticho ale začne lézt na nervy. "Um, přemýšlela jsem jestli nechceš jít se mnou na hodinu. Mám mít maskování, to by se ti mohlo hodit, ne?" Prstem šťouchnu do jednoho z hádků, aby se trochu rozpohyboval. |
| |||
Do jídelny Dan Měla jsem skutečně mizernou náladu. Chtěla jsem spát ideálně tak do začátku páteční hodiny, ale pobouřené hladové syčení mě nakonec z postele zvedlo. Našla jsem své kalhoty, natáhla si je, abych někoho nepobuřovala. Chvíli jsem zírala na boty, ale pak jsem si představila tu podlahu ve škole a dala se do šněřování. Málem jsem u toho znovu usnula. Hodila jsem na sebe černou bundu a s hlasitým zíváním vyrazila do jídelny. Automaticky se mi otočí hlava k profesorskému stolu a to hned ze dvou důvodů. Nakonec ale jen znovu zazívám a vyrazím k Dan, na kterou mě upozorní jeden z hádků. Svalím se vedle ní s krátkým Yo!. Přitáhnu si misku s masem a odsunu stranou nádobí a vše jiné. Složím hlavu na stůl a nechám hádky, aby se z misky krmily sami. Znovu hlasitě zívnu. |
| |||
Před kabinetem - učebna 102PM Sinead, Kurallara Objevil jsem se před naším kabinetem a byl jsem za to tentokrát fakt vděčný. Jednak ty jejich dohady, no kromě podob jak přes kopírák a pak, už mi dali jasně najevo, jak moc jsou vděční za svůj život. Proploužil jsem se do prvního patra a k učebně přišel zhruba ve stejném okamžiku jako druhá dračice. První tu už seděla. Skoro to vypadalo, že jim Tortun skutečně promluvil do duše, když jsou tu první. Položil jsem ruku na dveře a zámek hlasitě cvaknul. Otevřel jsem a o krok ustoupil, aby mohly projít kolem mě dovnitř. Teprve po nich vejdu do učebny a usadím se za katedrou, abych měl dobrý výhled. Hodím si nohy na stůl, když tu není, můžu si to dovolit, a zavřu oči, jako bych něco potřeboval dospat. |
| |||
Jídelna Tak jo, dneska už to fakt nejde vydržet. Celý prokřehlý jsem se konečně po dvou dnech odvážil zpět do školy. Se skloněnou hlavou jsem tiše prošel chodbami a do pokoje jsem vlezl jen abych si vzal kalhoty. Nechtěl jsem potkat žádného dlaka. Takovou potupu, o tom nemusí nikdo další vědět. Trochu mimo z toho, jak jsem se stále zaobíral pochmurnými myšlenkami, jsem se doplahočil k jídelně. Možná jsem se původně chtěl zašít někde mimo ostatní, ale jen jsem vešel, moje kroky se samovolně stočili k profesorskému stolu. Stále jsem se díval do kamenů, takže jsem si ani moc nevšiml skrumáže, kterou jsem míjel. Cestou jsem nepřítomně sebral ze stolu krvavý flák masa a donesl si ho až k Tortunovi, kde jsem si absolutně duchem mimo sedl na zem k jeho nohám. Teprve tam jsem začal maso pomalu žvýkat. Ono to s tímhle chrupem ani rychleji nešlo. |
doba vygenerování stránky: 1.4550261497498 sekund