| |||
Jídelna Aka Zakroutím nad tím hlavou. Nakonec vždycky můžu požádat Rubuse o nějaké uklidňující bylinky, kdyby ty halušky začali být jí nebo okolí nebezpečné. Nakloním hlavu po jejím prohlášení a jemně ji chytím za bradu, aby se na mě musela dívat. „Jsi okouzlující slečna a jistě se najde někdo, kdo bude hoden tvojí pozornosti. A jestli ne tady, tak jistě později, někde tam venku u čehokoli, co tě čeká.“ Přívětivě se usmívám, abych trochu odlehčil pohled mých nezvyklých očí. Cítím, jak její mysl uhýbá těm myšlenkám, tak ji zase pustím. Když už jsem se rozhodl, že ji nechám tak, tak to nemá smysl teď bořit. „Jo, kartáč bude fajn.“ Přikývnu nepatrně mdle. Pak se ale rozhodně napiju z poháru a vyprázdním ho. Zůstanu se dívat na její ruku a rychle potřepu hlavou. Začíná mi trochu hrabat taky. Měl bych si zaběhnout do lesa na jednu slíbenou návštěvu, kterou jsem ještě nestihnul. Nějak se přestávám divit Tortunovi. Tohle je fakt vražedný. Pak se zeptá na tetování a já se pousměju. „Není to tak hrozné. A jehly, no, dejme tomu, že v mém věku špička pazourkového nože musela stačit.“ Trochu se otřesu, ale když už to má jeden za sebou, je v určitém směru chráněný. „Symbolizují klanovou příslušnost a postavení klanového šamana.“ Okomentuji pár z nich. Jiná si nechám jen pro sebe, ale to nemůže poznat. |
| |||
Jídelna Sem "Já jsem hodná přeci na každého. Od teď." Zahihňám se. " To nemám strach všechny omrzím." řeknu smutně, ale hned na to se zase culím. Protože se moje myšlenky zaobírají valentýnkami a šťastnými pohledy obdarovaných. Možná někomu ukápne i slza. Podivím se, že ho moje otázka tak rozhodila. Ťutínek asi ještě žádný dárek nedostal. "Vám nikdo dárky nedával? To nevadí já vám to vynahradím. Na příště si seženu kartáč, ju?" S povzbudivým úsměvem jej pohladím po paži. "Máte pěkná tetování, znamenají něco? Já nemám ráda jehly, tak bych se tetovat nenechala." |
| |||
Jídelna Aka Chvíli uvažuju, pořádně se napiju z poháru, ale pak se znovu usměju. A co, já přeci mluvím s kytkou. To, že mi odpovídá je věc jiná. "Tak na ni buď hodná, jinak si mi bude stěžovat, ano?" Sleduju proud jejích myšlenek a nemůžu si pomoct, ale musím se pobaveně zašklebit, když si představím reakce některých tvorů tady. Nakonec, většina tady jsou hrozní puberťáci. "Jen abys pak nezjistila, že máš nějak moc ctitelů." Upozorním ji lehkým, pobaveným tónem. Moje slova začínají znít jako předení. Pak mě ale totálně odrovná. Skutečně mi chvíli trvá než najdu svůj klid. Tak s tímhle jsem nemusel nikdy radit nikomu. "Um, to je asi, um, trochu složitější?" Zamumlám, abych získal trochu času na rozmyšlenou. Nějak jsem rád za klanová tetování. "Třeba mě by jistě velmi potěšilo vykartáčování nebo podrbání." Sice to není přímo odpověď na její otázku, ale trochu se bojím, že kdybych řekl něco jiného, Sven by mě zabil. |
| |||
Jídelna Pan Ortega Tiše zapředu, když se pan Ortega zachová jako gentleman. Alespoň někdo zde má vychování. "Společenka tropila žerty. Nebylo to vtipné, avšak nehodlala to napravit." Rozprostřu látkový ubrousek na kolena a pustím se do snídaně, samozřejmě se vší pompou. Omeleta z křepelčích vajec chutná znamenitě. Kuchař se po našem rozhovoru polepšil. Výtečné. Kdyby si tak dala říci i škola. Utřela jsem si ústa do ubrousku, polkla sousto a teprve poté promluvila. "A pro pořádek, zdá se že zmizelo víc studentů, než jen naše známá. Netuším co za tím je." Nelibě jsem se podívala na tu mlaskající obludu. (Jožin)No fuj teda. |
| |||
Jídelna Sigi, okrajově ten obejda Když promluví, přeběhne mi mráz po zádech. Zapomeňte, že bych se k někomu takhle přiblížila. Pak mě ale celé mé napětí najednou přejde. Uvolním se, jako kdyby vůbec nebyl cizí a o Sigiho se víceméně opřu. Uchechtnu se. "Nedorozumění..." Zopakuji po něm. "Ano, měla jsem ho napřed zastřelit, než jsem se nahla pro jídlo." Mluvím potichu, ale oba mě stále mohou slyšet. Sigi možná pozná tón v hlase, který je oproštěný od všeho, co jsem se tu naučila. Klidný, věcný, jako předtím. Překvapí mě, jak vehementně mě Sigi brání, ale dělá mi to dobře. Můj statečný rudý bojovník. Kousek nás odcouval, poslušně přeťapávám až kam uzná za vhodné. Když ho napomene, beru to za ukončené. Ale stále na něj zírá, jak kdyby ho chtěl upálit pohledem. Začnu ho tedy pomalu obcházet, pořád na něm nechávám ruce a cestou se proměňuji, abych nás zakryla kovovými pláty, kdyby tamten chtěl něco zkusit. "Mám novinku." Špitnu k Sigimu. "Už mám zase energie na rozdávání." Usměji se na něj a pokud se nechá, za odměnu mu vlepím pořádný polibek. |
| |||
Jídelna Sem "Budu. Ani deka není všemocná. Navíc bych ji nerada zašpinila povlečení. Určitě se jí samotné líbí jak je čistá." Pohladím deku a když se okolí jakoby vzdálí troufnu si dát nohy na zem. Honkám nožkama jako malé šťastné dítě a ukusuji jahody. "Ano? Ano! Budu vás informovat. Sama ještě nevim, kde začít. Možná bych mohla vyrobit něco na způsob Valentýnek.To by bylo príma." Zaraduji se a už přemýšlím jak je vyrobím. Hned jak se najim, tak se do toho dám. "Ne, asi nebude chtít, aby se v jeho pocitech někdo rýpal. Možná se tak otevřel přede mnou, protože cítí, že mu můžu pomoct. A co by udělalo radost za dárek vám jako muži? S ženami je to jednodušší, teda co se týká dárků." |
| |||
Jídelna Yqi, Raz Yqi se za mě bleskově schová, čímž mě trochu překvapí. Trochu jsem čekal, že když jí to bude proti srsti, spíš on skončí se šípem v oku a ne já s Yqi na zádech. Docela mě tím rozhodila, ale zároveň mi neskutečným způsobem stouplo ego, takže jsem se narovnal do plné výšky a šířky v ramenou. Připadal jsem si skutečně najednou důležitě. Všiml jsem si, že šahá po meči automaticky jsem ho pustil a o krok ustoupil. Yqi jsem strkal zády dál od něj. „Nechci, aby ses k ní tolik přibližoval!“ V očích mi stále plane hněv. Všiml jsem si, že něco dělá, ale nevěděl jsem, co to bylo, takže se mi v ruce objevila ohnivá koule. Dost žhavá na to, aby z něho udělala bublající loužičku kovu. Jeho slova však beru jako výraz prohry, ostatně i to, že pustil meč. Znovu se narovnám a pohrdavě si odfrknu. „Příště si dej lepší pozor na to, koho oblejzáš.“ A se mnou skutečně lomcuje hlad. Přesto se neodvážím se k němu otočit zády. Trochu zalituju, že můj meč leží nahoře v mojí ložnici. |
doba vygenerování stránky: 1.3886189460754 sekund