| |||
Jídelna Yqi, Raz Yqi se za mě bleskově schová, čímž mě trochu překvapí. Trochu jsem čekal, že když jí to bude proti srsti, spíš on skončí se šípem v oku a ne já s Yqi na zádech. Docela mě tím rozhodila, ale zároveň mi neskutečným způsobem stouplo ego, takže jsem se narovnal do plné výšky a šířky v ramenou. Připadal jsem si skutečně najednou důležitě. Všiml jsem si, že šahá po meči automaticky jsem ho pustil a o krok ustoupil. Yqi jsem strkal zády dál od něj. „Nechci, aby ses k ní tolik přibližoval!“ V očích mi stále plane hněv. Všiml jsem si, že něco dělá, ale nevěděl jsem, co to bylo, takže se mi v ruce objevila ohnivá koule. Dost žhavá na to, aby z něho udělala bublající loužičku kovu. Jeho slova však beru jako výraz prohry, ostatně i to, že pustil meč. Znovu se narovnám a pohrdavě si odfrknu. „Příště si dej lepší pozor na to, koho oblejzáš.“ A se mnou skutečně lomcuje hlad. Přesto se neodvážím se k němu otočit zády. Trochu zalituju, že můj meč leží nahoře v mojí ložnici. |
| |||
Jídelna Sigi, Yqi Jelikož se přiblížila sama, dokonce i pozdravila, rozhodně jsem nečekal, že bude tak plachá a na můj pozdrav zareaguje vypísknutím a ucuknutím a odtažením se. Ten hmyz, co se rozběhne po stole mne moc netrápí, spíše ta slečna, kterou jsem tak polekal, aniž bych si to uvědomoval. Ale dříve, než jsem stihl zakročit, se tu objevil někdo další a já ucítil úchop za krkem na zbroji a cuknutí. Automaticky jsem sáhl po meči a nebýt té vzpomínky, že jsem vlastně ve škole a že tu jsou dosti zvláštní studenti a také doporučení toho čaroděje, už by neměl hlavu. Takto jsem se razaril a jak byl ke mě bokem, otočil jsem se, ruku svírající jílec meče spustil podél těla, zatímco druhou volnou jsem hodlal použít k seslání znamení. "Jen jsem se chtěl najíst a navázat konverzaci tady se slečnou. Žel jsem jí polekal." Pak jsem seslal znamení Axii, zaměřené jak na toho obra, tak na tu slečnu. Oba dva, pokud nemají nějakou vyšší obranu mysli, by se měli uklidnit, uvolnit a uvěřit a dát na má slova. "Slečně se velice omlouvám, nechtěl jsem jí svými slovy vylekat a vy mě teď jistě pustíte, protože tohle je jedno veliké nedorozuměni." Na tváři jsem měl ten trochu netečný výraz, který v kombinaci s mýma očima působí vlastně na jednu stranu i dost klidně. |
| |||
Jídelna Raziel, Sigi Natahuji se k němu pro poklop a už ho skoro držím v rukou, když najednou promluví. Jak mě jeho dech zalechtá na pokožce a ještě se leknu, prudce vyjeknu, cuknu rukama a celé hejno pavouků, které utečou zpod poklopu se rozběhnou po stole. Mluví ale dál, takže s nečekanou hbitostí ucuknu. To se tu zničehonic zjeví Sigi a zvedne ho za límec, dál ode mne. Ruce a hruď mi pokryje pokovování a rozklepaně se k němu přitisknu, přikrčím se a napůl se za něj schovám. Pevně semknu oči k sobě. Můj rychlý dech ho může šimrat na zádech. Už nikdy, nikdy, nikdy se takhle hloupě nepřiblížím k nikomu cizímu. Co jsem si myslela?! |
| |||
Jídelna Akashka Překvapeně na ni vykulím oči. „No, nejsem si úplně jist, že to je přesně ten problém, ale když říkáte.“ Trochu mě rozptylují všechny myšlenky kolem. Nějak se mi špatně soustředí. Mávnu rukou a ze všech vjemů z jídelny se stane jen šum v pozadí. Vypadá to, že jsme tu jen my dva. Sleduju její slova i její myšlenky a nějak si nejsem úplně jistej, co s ní. Kontroluju její mysl, ale vypadá to, že až na to, že jí ruplo v bedně, je úplně v pořádku a šťastná. „Hlavně buď opatrná, ano?“ Starostlivě se na ni zadívám. Asi bych ji měl dát dokupy, ale je mi skoro líto, že bych jí měl pokazit ten klid, co teď má. A taky proč ne. Alespoň tedy do chvíle, než by ji to dostalo do maléru? Ostatně na šílence si každý dává pozor a ona zní pořádně šíleně. „A za týden se mi zase takhle připomeneš a řekneš mi, jak ti to s tím šířením radosti jde, ano?“ Povzbudivě se na ni usměju. Poslouchám ji a skoro se mi nechce věřit, že jde zrovna o Svena. „No, pokud by tě to uklidnilo, můžu si s ním promluvit. Obávám se ale, že pozornosti zrovna neocení.“ Poplácám ji po rameni. |
doba vygenerování stránky: 1.4365670681 sekund