| |||
Jídelna Tortun, Marcos "Jistě." pokynu, rozhlédni se a zamířím k Marcosovi. "Dobré ráno, jak jste se měl po dobu co jsme se neviděli." Počkám zdá mi odsune židli. |
| |||
Jídelna Sem Situace se nevyostří, ale i tak zůstávám ve stejné pozici. "Krásné šaty, sluší ti to." Poznamenám k té co bývá obvykle protivná a zatleskám. Jsem ráda, že tady někteří dokáží dělat tak krásně věci a gesta. "Sama nevím, možná skrze tu povinnou konzultaci? Cítím se dobře, vzhledem k okolnostem, které zde panují." Chvilku se zamyslím. Odkryji svou tvář a náklonoměry se k uchu profesora, zašeptám. "Možná jen jedna věc, jak můžu zjistit, jestli někdo kdo opustil školu je v pořádku?" stydlivě se kousnu do spodního rtu. |
| |||
Jídelna Akashka, Tortun Sleduju jak ke mě slečna v dece dohopká a mezitím spořádám ještě pár kusů masa. Chtě nechtě na její myšlenky a nakonec i poznámku tiše zapředu. "Děkuji, to jsou hodiny péče." Pak se objeví nějaká slečna, až sebou taky trochu cuknu, ale pravděpodobně z jiného důvodu než Aka, a velmi rychle zkrotne. Přejdu kolem ní tak, abych stál mezi Akashkou a Tortunem s Helen. Normálně bych ji nechal, aby mě začala hladit - ono je hodně nefér, když sám terapeut zastává i pozici terapeutického mazlíčka - ale tentokrát jsem nucen se proměnit do lidské podoby, abych si alespoň trochu vyčistil mysl. Přidám pár myšlenek do hodně, hodně vzdálené, ještě více schované a hlavně naprosto lidské části své mysli, a usměju se na dívku proti mě. "Ovšem nemyslím si, že si mi chtěla jen složit kompliment jak dobře vypadám." Posadím se na volnou židli a přitáhnu si pohár s vodou. Odněkud vytáhnu hrst bylinek a hodím je do tekutiny než začnu pít. Trpělivě čekám, jestli začne mluvit, zatímco do mojí mysli se snaží vkrást nepříjemný hlásek Helen. Asi tak jediná mysl, která bude ochotná poslouchat, pokud odhaduju správně. Jen když se ho zeptá, jestli něco chce, ne zrovna rychle se otočím, takže stihnu ještě zachytit jeho pátravý pohled. Nedám na sobě ale nic znát, zvlášť když ji pošle, aby si sedla. Jen mu s lehkým úsměvem pokývnu. Jen jsem byl napjatý, ani jsem si neuvědomil, že jsem nikomu nepopřál dobré ráno. |
| |||
Jídelna Helen Mám co dělat, abych se nerozesmál, když jí tam tak pozoruju. Zvednu pohled a podívám se po jídelně. Reakce by mohli být alespoň někde docela zajímavé. Otáčí se dokola, tak dodám lehký větřík, aby kolem ní ty šaty zavlály. "Magie. Co jiného. Není zač." Lehce jí pokynu rukou. Když však dodá poslední větu, trochu se zarazím a střelím pohledem po Semovi. Dobře, tohle už je trochu moc. Uberu svou moc z mého okolí na úroveň celé jídelny. Sleduji ji, jak jí aura pomalu opouští. "Možná byste se mohla jít nasnídat." Pobídnu ji však naprosto nezávazně. |
| |||
Jídelna Tortun (best prof.) "Ne, ne" schovám zahihňání do dlaně. Musí vypadat komicky, když se v takovém tvrďáckém vzezření, chovám jako andílek. Další řinčení, jako by něco ve mě zůstávalo spoutané a vzpouzelo se. (Přestaň s tím, ty jsi se zbláznila, chováš se jako husička)Zbytečně. Kolem zavíří černý vír a já nestačím žasnout. "Úžasné. Nádherné. Dokonalé." Pomalu se otočím jako na přehlídkovém mole. " Netuším jak jste to dokázal. Děkuji. Mnohokrát děkuji. Jsem vaším dlužníkem." zazubim se. Ty šaty ten hlásek celkem uklidnily, ale moje děkování a dokonce i slovo, že jsem dlužníkem jako by rozvířili stojaté vody. Spíš jako taková tzunami.Co? Ty dekuješ a jsi vděčná. Chce se mi z tebe zvracet. Vždyť oni jsou zde od toho, aby ti sloužili. To je konec. Tady to balím. Sbohem tvůj mozek). "Budete si něco přát?" |
| |||
Jídelna Helen Usměje se, takže si udržuji svůj úsměv na rtech. "Není?" Povytáhnu obočí tázavě. Mám chuť nechat jí v tom ještě nějakou dobu topit, ale celkem rychle mne zvyklá, když se zeptá na můj osobní vkus. Přeměřím si ji pohledem. "Co pro Vás třeba něco podobného?" Mávnu rukou a zavíří kolem ní černý vír, který ji upraví. Pokud je v místnosti někdo vnímavější na podobné věci, může postřehnout, že top je vykládaný drahými kameny. Zapřu si hlavu o ruku zapřenou o loket a lehce ji nakloním na stranu. |
| |||
Jídelna Tortun Najednou tak nějak pookřeji, což je divné. No ne doteď jsem byla rozžhavená do běla vzteky a nyní. Naprázdno otevřu pusu a zase ji zavřu. Zamrkám a příjemně se na profesora usměji. Nějaký podivný pocit, kdesi vzadu v hlavě jako by křičel, vztekal se, ale úplně to ignorují. Vlastně jsem si do teď nebyla ani vědoma jaké tady máme šikovné profesory. "Ale kdepak, toto není můj styl a to je ten problém. A jaký je váš vkus?" Pote co sem dala přednost názorů někoho jiného se ten hlásek může zbláznit, ale já to i nadále ignoruji. |
| |||
Jídelna Sarah, Helen Sleduji přicházející studenty tak poočku, jen abych si udržel přehled, kdo zde je a není. Na což sice dvakrát zrak nepotřebuji, ale tak co s ním jiného. Když vejde slečna pouze v osušce, nechám jí usadit a pak aniž bych se na ni pořádně podíval, se jí osuška semkne do dlouhých však úzkých šatů stejné barvy. Ke mne to možná půjde vysledovat jen díky černému zavíření kolem ní. Za procházejícím Semem se spokojeně podívám, ale nijak to nekomentuji. Pak sem vdupe dlačice. A zamíří si to přímo přede mne. "Dobrý večer." Odvětím jí a položím pohár. Její nějaký tón mě absolutně nezajímá. Zapře se o stůl a tím se ještě přiblíží. V takovéhle blízkosti je má aura klidu a náklonnosti velmi vtíravá a již se nedá ignorovat. Zvlášť protože je dlačice. Složím ruce na stole a narovnám se, takže se ještě krapet nahnu jejím směrem. Poslouchám ji, jak se tam rozčiluje. V průběhu její řeči se mi na tváři opět objeví úsměv. "Mám poněkud jiný vkus." Poznamenám na závěr. "Někdo se Vám snad kvůli Vašemu stylu posmíval, či Vás šikanoval? To by zcela jistě nebylo spravedlivé." Založí ruce na hrudi a já se zapřu do židle. "To vskutku nevím, pokud si nebudete stěžovat konkrétně." Sleduji ji temným pohledem. |
doba vygenerování stránky: 1.5417218208313 sekund