| |||
Do pokoje, nemilé probuzení a směrem do jídelny Nikdo konkrétně Inu, co jsme se s tím podivným mágem rozešli po svých, já zavítal nakonec do svého. Prohlédl si, jak to tu vlastně vypadá, trochu si poupravil postel, která byla příjemným zpestřením oproti tomu, kde jsem musel spávat dříve. Medailon, kjterý mi vibroval na hrudníku, jsem schoval ke druhému, který patřil mému příteli, do brašničky u boku. Svlékl jsem se, moc náhradního spodního prádla jsem sebou neměl. Ale, pokud ta společenská místnost dokázala vytvořit Wyzimský ležák, tohle by mohla být hračka. Ovšem, nehodlal jsem to řešit, byl jsem dosti unavený a nakonec zjistil, že jsem ubytovaný právě s tím čarodějem, kterého jsem předtím potkal. Inu, mohl jsem to očekávat, když vycházel ze stejného pokoje. Pozdravil jsem a uložil se k meditaci. Zareagoval jsem až na ten zvuk gongu a musel se nad tím vnitřně ušklíbnout. Zajímavý a funkční nápad... Otevřel jsem oči, pozdravil kolegu studenta, pokud tu byl, oblékl se, pozapínal veškeré přesky etc, nasadil an záda meč a krapet se protáhl. Něco bych snědl a pokud se nepletu, plánek a instrukce říkali, v kolik tu má být snídaně. A kde je jídelna, táákže... Zalovil jsem, zorientoval se a nakonec vyrazil do jídelny. Sešel jsem schody, nikam jsem nespěchal a rozvážnými kroky se jal cesty do jídelny, jako bych 100% věděl, kde vlastně je. Inu, mám velice dobrý orientační smysl. Jakmile jsem ale stanul u dveří, na malý okamžik jsem se zastavil. Uviděl jsem tolik.. tvorů, osob... Všeho možného. A nevěděl, na co se zadívat dříve. Spoustu pohledných slečen, dokonce ta Kentaurka, o které mluvil Jigme. Fíha. Vešel jsem tedy dovnitř a pozdravil. Pokud někdo vnímal, mé "Dobré ráno" jistě zaslechl. ALe nikterak více jsem se neangažoval a zamířil po své levici, kde nikdo moc neposedával. Porozhlédl jsem se po nejbližším možném jídle a začal si vybírat. Tohle bude taky skvělá změna oproti tomu, co jsem jedl... |
| |||
Jídelna slečna Buffetová V podstatě si mě nikdo nevšímá, za což jsem vděčný. Pak vejde slečna, která zcela neomylně voní jako Helen, ale rozhodně tak ani trochu nevypadá. Vydá se k profesorskému stolu, kde něco řeší a pak se již elegantně vydá přímo ke mne, ještě než ke mne dojde, odsunu jí židli a pokynu jí. "Zdravím." Usadím ji a pak se posadím. "Život zde není snadný, ale s trochou štěstí celkem snesitelný. Smím se zeptat, co se stalo Vám? Nevypadalo to jako nehoda." |
doba vygenerování stránky: 1.381236076355 sekund