| |||
Jídelna Raziel Dodlabu obsah poklopu, ale v břiše mi nespokojeně zakručí. Odložím víko zpět na stůl a rozhlédnu se. Sice se kolem mě několik tvorů protáhlo, ale dneska jsem v dobré náladě, tak se mi daří držet luk na zádech, kam očividně podle šílených pravidel tohohle institutu patří. Sigi ještě nedorazil, takže se vydám zpět ke stolu a pátrám pohledem. Nakonec si všimnu poklopu s mým jménem nedaleko týpka co přišel jako poslední. Překlušu k němu. Takže jak to říkali. Pozdravit. "Zdravím." Oslovím. Co dál? No nechci nic navazovat, tak žádost... "Mohla bych si tady jen..." uprostřed slov se začnu natahovat pro poklop, protože nevím jak větu dokončit. Jsem v podobě, kdy jsou pruhy výraznější. Jak se nakloním blízko, může si všimnout, že zatím malé růžky jsou tmavé a mají na sobě rytinu lístků a motivů lesa. |
| |||
Do pokoje, nemilé probuzení a směrem do jídelny Nikdo konkrétně Inu, co jsme se s tím podivným mágem rozešli po svých, já zavítal nakonec do svého. Prohlédl si, jak to tu vlastně vypadá, trochu si poupravil postel, která byla příjemným zpestřením oproti tomu, kde jsem musel spávat dříve. Medailon, kjterý mi vibroval na hrudníku, jsem schoval ke druhému, který patřil mému příteli, do brašničky u boku. Svlékl jsem se, moc náhradního spodního prádla jsem sebou neměl. Ale, pokud ta společenská místnost dokázala vytvořit Wyzimský ležák, tohle by mohla být hračka. Ovšem, nehodlal jsem to řešit, byl jsem dosti unavený a nakonec zjistil, že jsem ubytovaný právě s tím čarodějem, kterého jsem předtím potkal. Inu, mohl jsem to očekávat, když vycházel ze stejného pokoje. Pozdravil jsem a uložil se k meditaci. Zareagoval jsem až na ten zvuk gongu a musel se nad tím vnitřně ušklíbnout. Zajímavý a funkční nápad... Otevřel jsem oči, pozdravil kolegu studenta, pokud tu byl, oblékl se, pozapínal veškeré přesky etc, nasadil an záda meč a krapet se protáhl. Něco bych snědl a pokud se nepletu, plánek a instrukce říkali, v kolik tu má být snídaně. A kde je jídelna, táákže... Zalovil jsem, zorientoval se a nakonec vyrazil do jídelny. Sešel jsem schody, nikam jsem nespěchal a rozvážnými kroky se jal cesty do jídelny, jako bych 100% věděl, kde vlastně je. Inu, mám velice dobrý orientační smysl. Jakmile jsem ale stanul u dveří, na malý okamžik jsem se zastavil. Uviděl jsem tolik.. tvorů, osob... Všeho možného. A nevěděl, na co se zadívat dříve. Spoustu pohledných slečen, dokonce ta Kentaurka, o které mluvil Jigme. Fíha. Vešel jsem tedy dovnitř a pozdravil. Pokud někdo vnímal, mé "Dobré ráno" jistě zaslechl. ALe nikterak více jsem se neangažoval a zamířil po své levici, kde nikdo moc neposedával. Porozhlédl jsem se po nejbližším možném jídle a začal si vybírat. Tohle bude taky skvělá změna oproti tomu, co jsem jedl... |
doba vygenerování stránky: 1.3838729858398 sekund