| |||
Jídelna No, co si budeme povídat, nebyla jsem nadšená z toho, že mám jako největší trotlík ještě domácí úkol. Ten byl ale odsunut na později a místo toho jsem zbytek dne zkoumala možnosti školy. Když jsem se ráno vyštrachala z postele, jedna ze spolubydlících už byla pryč. V klidu jsem se tedy oblíkla a volným krokem vyrazila na snídani. Docela nemile mě překvapilo obsazení učitelského stolu, protože tam byl akorát ten divnej patron, naštěstí ta holka, dračice, nebyla nikde v dohledu, a pak nějak modrej týpek, co se bavil s peřinou. Tak jo, věděla jsem, že to tu asi bude divný, ale tak nějak jsem nečekala, že to tu bude na svěrací kazajky, akorát bez nich. Tiše jsem se usadila do co nejvolnějšího prostoru proti dveřím a s pohledem upřeným do stolu jsem si přitâhla toasty. |
| |||
Jídelna Sem se usměje a pokývne zpátky, tak se usměji a lehce trhnu rameny. Vypadá to v pořádku. Spokojený se opět rozhlídnu po jídelně a sleduji, kam si Helen sedá. Nicméně pokud správně počítám, spousta studentů zahálí. Stejně tak jsem tady ještě neviděl pět studentů z mé koleje. Myslím, že tohle bude chtít změnu přístupu. Takhle nikde neobstojí. Momentálně trochu ztracen ve vlastních myšlenkách se opět natáhnu po poháru. |
| |||
Jídelna Tortun, Marcos "Jistě." pokynu, rozhlédni se a zamířím k Marcosovi. "Dobré ráno, jak jste se měl po dobu co jsme se neviděli." Počkám zdá mi odsune židli. |
| |||
Jídelna Sem Situace se nevyostří, ale i tak zůstávám ve stejné pozici. "Krásné šaty, sluší ti to." Poznamenám k té co bývá obvykle protivná a zatleskám. Jsem ráda, že tady někteří dokáží dělat tak krásně věci a gesta. "Sama nevím, možná skrze tu povinnou konzultaci? Cítím se dobře, vzhledem k okolnostem, které zde panují." Chvilku se zamyslím. Odkryji svou tvář a náklonoměry se k uchu profesora, zašeptám. "Možná jen jedna věc, jak můžu zjistit, jestli někdo kdo opustil školu je v pořádku?" stydlivě se kousnu do spodního rtu. |
| |||
Jídelna Akashka, Tortun Sleduju jak ke mě slečna v dece dohopká a mezitím spořádám ještě pár kusů masa. Chtě nechtě na její myšlenky a nakonec i poznámku tiše zapředu. "Děkuji, to jsou hodiny péče." Pak se objeví nějaká slečna, až sebou taky trochu cuknu, ale pravděpodobně z jiného důvodu než Aka, a velmi rychle zkrotne. Přejdu kolem ní tak, abych stál mezi Akashkou a Tortunem s Helen. Normálně bych ji nechal, aby mě začala hladit - ono je hodně nefér, když sám terapeut zastává i pozici terapeutického mazlíčka - ale tentokrát jsem nucen se proměnit do lidské podoby, abych si alespoň trochu vyčistil mysl. Přidám pár myšlenek do hodně, hodně vzdálené, ještě více schované a hlavně naprosto lidské části své mysli, a usměju se na dívku proti mě. "Ovšem nemyslím si, že si mi chtěla jen složit kompliment jak dobře vypadám." Posadím se na volnou židli a přitáhnu si pohár s vodou. Odněkud vytáhnu hrst bylinek a hodím je do tekutiny než začnu pít. Trpělivě čekám, jestli začne mluvit, zatímco do mojí mysli se snaží vkrást nepříjemný hlásek Helen. Asi tak jediná mysl, která bude ochotná poslouchat, pokud odhaduju správně. Jen když se ho zeptá, jestli něco chce, ne zrovna rychle se otočím, takže stihnu ještě zachytit jeho pátravý pohled. Nedám na sobě ale nic znát, zvlášť když ji pošle, aby si sedla. Jen mu s lehkým úsměvem pokývnu. Jen jsem byl napjatý, ani jsem si neuvědomil, že jsem nikomu nepopřál dobré ráno. |
| |||
Jídelna Helen Mám co dělat, abych se nerozesmál, když jí tam tak pozoruju. Zvednu pohled a podívám se po jídelně. Reakce by mohli být alespoň někde docela zajímavé. Otáčí se dokola, tak dodám lehký větřík, aby kolem ní ty šaty zavlály. "Magie. Co jiného. Není zač." Lehce jí pokynu rukou. Když však dodá poslední větu, trochu se zarazím a střelím pohledem po Semovi. Dobře, tohle už je trochu moc. Uberu svou moc z mého okolí na úroveň celé jídelny. Sleduji ji, jak jí aura pomalu opouští. "Možná byste se mohla jít nasnídat." Pobídnu ji však naprosto nezávazně. |
| |||
Jídelna Tortun (best prof.) "Ne, ne" schovám zahihňání do dlaně. Musí vypadat komicky, když se v takovém tvrďáckém vzezření, chovám jako andílek. Další řinčení, jako by něco ve mě zůstávalo spoutané a vzpouzelo se. (Přestaň s tím, ty jsi se zbláznila, chováš se jako husička)Zbytečně. Kolem zavíří černý vír a já nestačím žasnout. "Úžasné. Nádherné. Dokonalé." Pomalu se otočím jako na přehlídkovém mole. " Netuším jak jste to dokázal. Děkuji. Mnohokrát děkuji. Jsem vaším dlužníkem." zazubim se. Ty šaty ten hlásek celkem uklidnily, ale moje děkování a dokonce i slovo, že jsem dlužníkem jako by rozvířili stojaté vody. Spíš jako taková tzunami.Co? Ty dekuješ a jsi vděčná. Chce se mi z tebe zvracet. Vždyť oni jsou zde od toho, aby ti sloužili. To je konec. Tady to balím. Sbohem tvůj mozek). "Budete si něco přát?" |
doba vygenerování stránky: 1.4990930557251 sekund