| |||
Jídelna slečna Buffetová V podstatě si mě nikdo nevšímá, za což jsem vděčný. Pak vejde slečna, která zcela neomylně voní jako Helen, ale rozhodně tak ani trochu nevypadá. Vydá se k profesorskému stolu, kde něco řeší a pak se již elegantně vydá přímo ke mne, ještě než ke mne dojde, odsunu jí židli a pokynu jí. "Zdravím." Usadím ji a pak se posadím. "Život zde není snadný, ale s trochou štěstí celkem snesitelný. Smím se zeptat, co se stalo Vám? Nevypadalo to jako nehoda." |
| |||
Jídelna Aka Docela mě zaujme, že ohodnotí spolužačce šaty, ale ještě o něco víc ty myšlenky za tím. Z tohohle bude obrovskej průser. A někdo si vzpomněl, že jsem si s nimi chtěl promluvit, no zrovna se to i celkem hodí a zbytek holt bude jak štvaná zvěř. Zvláštˇ po tom posledním incidentu. "Skvěle! Jsem skutečně rád, že alesponˇ někdo mě vzal na vědomí." Pochválim ji a věnuju jí další uklidnˇující úsměv. "Jen mi prosím prozradˇ jak to, že tak vyrovnaná dívka tu běhá zachumlaná v dece a uvažje o tom, že dohání profesorský sbor k alkoholismu?" Zkoumavě sleduju její obličejík a jsem fakt rád, že to není jediná věc, podle které bych se musel orientovat. Ve chvíli, kdy položí otázku, na chvíli se zarazím. "Tak tohle jsem ještě řešit nemusel, takže si nejsem jistý, jestli ti zvládnu dát správnou odpovědˇ, ale zkusil bych Oranila, ten ví snad všechno o všech, a nebo mu poslat třeba dopis?" Dobře, fakt si nejsem jistý, jestli to odtud možné, když se tu protíná tolik časových os, ale třeba bude mít štěstí. |
| |||
Jídelna No, co si budeme povídat, nebyla jsem nadšená z toho, že mám jako největší trotlík ještě domácí úkol. Ten byl ale odsunut na později a místo toho jsem zbytek dne zkoumala možnosti školy. Když jsem se ráno vyštrachala z postele, jedna ze spolubydlících už byla pryč. V klidu jsem se tedy oblíkla a volným krokem vyrazila na snídani. Docela nemile mě překvapilo obsazení učitelského stolu, protože tam byl akorát ten divnej patron, naštěstí ta holka, dračice, nebyla nikde v dohledu, a pak nějak modrej týpek, co se bavil s peřinou. Tak jo, věděla jsem, že to tu asi bude divný, ale tak nějak jsem nečekala, že to tu bude na svěrací kazajky, akorát bez nich. Tiše jsem se usadila do co nejvolnějšího prostoru proti dveřím a s pohledem upřeným do stolu jsem si přitâhla toasty. |
| |||
Jídelna Sem se usměje a pokývne zpátky, tak se usměji a lehce trhnu rameny. Vypadá to v pořádku. Spokojený se opět rozhlídnu po jídelně a sleduji, kam si Helen sedá. Nicméně pokud správně počítám, spousta studentů zahálí. Stejně tak jsem tady ještě neviděl pět studentů z mé koleje. Myslím, že tohle bude chtít změnu přístupu. Takhle nikde neobstojí. Momentálně trochu ztracen ve vlastních myšlenkách se opět natáhnu po poháru. |
| |||
Jídelna Tortun, Marcos "Jistě." pokynu, rozhlédni se a zamířím k Marcosovi. "Dobré ráno, jak jste se měl po dobu co jsme se neviděli." Počkám zdá mi odsune židli. |
| |||
Jídelna Sem Situace se nevyostří, ale i tak zůstávám ve stejné pozici. "Krásné šaty, sluší ti to." Poznamenám k té co bývá obvykle protivná a zatleskám. Jsem ráda, že tady někteří dokáží dělat tak krásně věci a gesta. "Sama nevím, možná skrze tu povinnou konzultaci? Cítím se dobře, vzhledem k okolnostem, které zde panují." Chvilku se zamyslím. Odkryji svou tvář a náklonoměry se k uchu profesora, zašeptám. "Možná jen jedna věc, jak můžu zjistit, jestli někdo kdo opustil školu je v pořádku?" stydlivě se kousnu do spodního rtu. |
| |||
Jídelna Akashka, Tortun Sleduju jak ke mě slečna v dece dohopká a mezitím spořádám ještě pár kusů masa. Chtě nechtě na její myšlenky a nakonec i poznámku tiše zapředu. "Děkuji, to jsou hodiny péče." Pak se objeví nějaká slečna, až sebou taky trochu cuknu, ale pravděpodobně z jiného důvodu než Aka, a velmi rychle zkrotne. Přejdu kolem ní tak, abych stál mezi Akashkou a Tortunem s Helen. Normálně bych ji nechal, aby mě začala hladit - ono je hodně nefér, když sám terapeut zastává i pozici terapeutického mazlíčka - ale tentokrát jsem nucen se proměnit do lidské podoby, abych si alespoň trochu vyčistil mysl. Přidám pár myšlenek do hodně, hodně vzdálené, ještě více schované a hlavně naprosto lidské části své mysli, a usměju se na dívku proti mě. "Ovšem nemyslím si, že si mi chtěla jen složit kompliment jak dobře vypadám." Posadím se na volnou židli a přitáhnu si pohár s vodou. Odněkud vytáhnu hrst bylinek a hodím je do tekutiny než začnu pít. Trpělivě čekám, jestli začne mluvit, zatímco do mojí mysli se snaží vkrást nepříjemný hlásek Helen. Asi tak jediná mysl, která bude ochotná poslouchat, pokud odhaduju správně. Jen když se ho zeptá, jestli něco chce, ne zrovna rychle se otočím, takže stihnu ještě zachytit jeho pátravý pohled. Nedám na sobě ale nic znát, zvlášť když ji pošle, aby si sedla. Jen mu s lehkým úsměvem pokývnu. Jen jsem byl napjatý, ani jsem si neuvědomil, že jsem nikomu nepopřál dobré ráno. |
doba vygenerování stránky: 1.5219728946686 sekund