| |||
Jídelna Helen Mám co dělat, abych se nerozesmál, když jí tam tak pozoruju. Zvednu pohled a podívám se po jídelně. Reakce by mohli být alespoň někde docela zajímavé. Otáčí se dokola, tak dodám lehký větřík, aby kolem ní ty šaty zavlály. "Magie. Co jiného. Není zač." Lehce jí pokynu rukou. Když však dodá poslední větu, trochu se zarazím a střelím pohledem po Semovi. Dobře, tohle už je trochu moc. Uberu svou moc z mého okolí na úroveň celé jídelny. Sleduji ji, jak jí aura pomalu opouští. "Možná byste se mohla jít nasnídat." Pobídnu ji však naprosto nezávazně. |
| |||
Jídelna Tortun (best prof.) "Ne, ne" schovám zahihňání do dlaně. Musí vypadat komicky, když se v takovém tvrďáckém vzezření, chovám jako andílek. Další řinčení, jako by něco ve mě zůstávalo spoutané a vzpouzelo se. (Přestaň s tím, ty jsi se zbláznila, chováš se jako husička)Zbytečně. Kolem zavíří černý vír a já nestačím žasnout. "Úžasné. Nádherné. Dokonalé." Pomalu se otočím jako na přehlídkovém mole. " Netuším jak jste to dokázal. Děkuji. Mnohokrát děkuji. Jsem vaším dlužníkem." zazubim se. Ty šaty ten hlásek celkem uklidnily, ale moje děkování a dokonce i slovo, že jsem dlužníkem jako by rozvířili stojaté vody. Spíš jako taková tzunami.Co? Ty dekuješ a jsi vděčná. Chce se mi z tebe zvracet. Vždyť oni jsou zde od toho, aby ti sloužili. To je konec. Tady to balím. Sbohem tvůj mozek). "Budete si něco přát?" |
| |||
Jídelna Helen Usměje se, takže si udržuji svůj úsměv na rtech. "Není?" Povytáhnu obočí tázavě. Mám chuť nechat jí v tom ještě nějakou dobu topit, ale celkem rychle mne zvyklá, když se zeptá na můj osobní vkus. Přeměřím si ji pohledem. "Co pro Vás třeba něco podobného?" Mávnu rukou a zavíří kolem ní černý vír, který ji upraví. Pokud je v místnosti někdo vnímavější na podobné věci, může postřehnout, že top je vykládaný drahými kameny. Zapřu si hlavu o ruku zapřenou o loket a lehce ji nakloním na stranu. |
| |||
Jídelna Tortun Najednou tak nějak pookřeji, což je divné. No ne doteď jsem byla rozžhavená do běla vzteky a nyní. Naprázdno otevřu pusu a zase ji zavřu. Zamrkám a příjemně se na profesora usměji. Nějaký podivný pocit, kdesi vzadu v hlavě jako by křičel, vztekal se, ale úplně to ignorují. Vlastně jsem si do teď nebyla ani vědoma jaké tady máme šikovné profesory. "Ale kdepak, toto není můj styl a to je ten problém. A jaký je váš vkus?" Pote co sem dala přednost názorů někoho jiného se ten hlásek může zbláznit, ale já to i nadále ignoruji. |
| |||
Jídelna Sarah, Helen Sleduji přicházející studenty tak poočku, jen abych si udržel přehled, kdo zde je a není. Na což sice dvakrát zrak nepotřebuji, ale tak co s ním jiného. Když vejde slečna pouze v osušce, nechám jí usadit a pak aniž bych se na ni pořádně podíval, se jí osuška semkne do dlouhých však úzkých šatů stejné barvy. Ke mne to možná půjde vysledovat jen díky černému zavíření kolem ní. Za procházejícím Semem se spokojeně podívám, ale nijak to nekomentuji. Pak sem vdupe dlačice. A zamíří si to přímo přede mne. "Dobrý večer." Odvětím jí a položím pohár. Její nějaký tón mě absolutně nezajímá. Zapře se o stůl a tím se ještě přiblíží. V takovéhle blízkosti je má aura klidu a náklonnosti velmi vtíravá a již se nedá ignorovat. Zvlášť protože je dlačice. Složím ruce na stole a narovnám se, takže se ještě krapet nahnu jejím směrem. Poslouchám ji, jak se tam rozčiluje. V průběhu její řeči se mi na tváři opět objeví úsměv. "Mám poněkud jiný vkus." Poznamenám na závěr. "Někdo se Vám snad kvůli Vašemu stylu posmíval, či Vás šikanoval? To by zcela jistě nebylo spravedlivé." Založí ruce na hrudi a já se zapřu do židle. "To vskutku nevím, pokud si nebudete stěžovat konkrétně." Sleduji ji temným pohledem. |
| |||
Jídelna Sem V mysli uslyším cizí hlas, vcelku příjemný. Rozhlédnu se, zaculím. Gyzmo nevypadá, že by se chtěl přesouvat, tak jej nechám u jídla a sama zabalená v dece dohopkám i s miskou jahod k psychologovi. Nemůžu se vyjadřovat na ten jeho kožíšek. Úplně mě svrbi prstiky, jak bych ho chtěla podrbat. "Máte pěkný kožíšek, úplně svádí k podrbání" Leknu se, když se u učitelského stolu objeví jakási punkerka, podle hlasu mi přijde povědomá. Zachumlaná se do peřiny a nožky zvednu ze země na sedátko židle, celá se schovám pod peřinu a čekám co z toho bude. Udělám si skvírečku, abych viděla. |
| |||
Společenka - pokoj dívky dlačí - jidelna Tortun "Co prosím?" začnu ječet, když si přečtu vzkaz. "Tomu jako říkáš oblečení, těm hadrům jo? Jako já chápu, že nemáš oči a nejspíš ani vkus a pokud ti to někdo rádi tak je to ťulpas. Nedáš, nedáš, jak myslíš budu si stěžovat!!!" Zbytek dne suším oblečení a přemýšlím, jestli bych si nemohla spíchnput něco z prostěradla. Ovšem ale co s mými vlasy. Skřípu zubama. Jakmile jsem v pokoji sama vysvleknu se a přeměním před zrcadlem. A Bůh chraň školu, jestli mi pokazila i kožíšek. Ať tak či tak druhý den si hodláme jít stěžovat, v tom oblečení i s tím účesem, aby pochopili jak moc je ta situace vážná. Rázným krokem v těžkých botech dorazím do jídelny, dojdu před profesorský stůl. "Dobré ráno" slova sice zněla takto ovšem tón vyjadřoval něco ve smyslu: hnusný, odporný den a jestli pro vás ne, tak až s vámi skončím uvidíte to stejně. Dlaněmi se opřu o stůl, abych lépe viděla na profesora Tortuna. "Nevím, jestli vám tohle." ukážu na svoje vlasy "přijde jako vtipné, ale mě nikoliv a žádám o nápravu a kompenzaci za psychickou újmu. Ve školním řádu je jasné napsáno, že za 7.Studenti mají právo na spravedlivé jednání. Což toto tedy není. Co s tím hodláte dělat?" Založím ruce pod prsa a podupávám nohou. |
doba vygenerování stránky: 1.6898090839386 sekund