| |||
Jídelna Hlavně Modrý "Nepomáhejte." Tiše mu zabručím do ucha, když se mi v křeči málem vysmekne, a chytím si ho lépe, ruku mu protáhnu až za druhý bok a tu jeho si přehodím přes rameno. Může to vypadat, že jde sám, ale v podstatě ho nesu. Na otázku jestli můžeme pryč prostě jen přikývnu a zamířím ke dveřím. Když jsme z dohledu, prostě si ho vyhodím do náruče a nejkratší cestou se vydám ke svému kabinetu. "Co jste dělali?" |
| |||
Jídelna Ošklivej profesor Chtě nechtě se zakloním, když se opře proti mě. Upřímně, poprvé tady se mi stáhne žaludek strachem. Už vím, že kdyby chtěl, může mě donutit dělat cokoli. A teď to taky vypadá, že cokoli zvládne přežít. Sleduju, jak se mu při mluvení hýbou rty a prsty svírám dřevo stolu. Přesto si dávám pozor, abych ho nepoškodila, takže mám pocit, že si brzy polámu vlastní prsty. Ve chvíli, kdy mi oznámí, že to budeme řešit na hodině, začnu rychle vymejšlet, jak bych se jí mohla vyhnout. Když odejde, zůstanu bez hnutí sedět a zírat do stolu. |
doba vygenerování stránky: 1.5040488243103 sekund