| |||
Vošetřovna-pokoj borci směs I - jidelna Brko už mám vcajku, to té bosorce nezapomenu. Má štígro, že su už aj krotké. Tólám sá po pozemkách a mudruju co zrobit proti čaryfukům, ale nic mě má bedna neukazuje. Budu sa muset nechat vyškolit. Uslyším gong a začnu slintat, nevím kde beró to žrádlo, ale je to mňamózní. Dofuním do jídelny. Gepnu na prdel ke stolu tak abych viděl na dveře a láduju do sebe pečené bůček až mi mastnusko stéká po rukách, spokojeně si mlaskám. |
| |||
Jídelna Hlavně Akashka, pak takové nedůležité osoby jako Tortun Do kabinetu jsem se vrátil až nad ránem a na dveřích jsem našel vzkaz. Tohle bude muset počkat do rána, teď potřebuju přemýšlet. S gongem vystřelím na všechny čtyři, jakoby mi někdo vystřelil pod ocasem. Fuj! Takové šoky hned po ránu! Chvíli jsem strávil urovnáváním srsti a pak si prohlédl mysli ve škole. Ale sakra. A daná dívka se blíží k jídelně. No to už nemůžu stihnout. A vyhýbat se mu taky nemůžu. Tlapou si otevřu dveře a vyběhnu na chodbu. Lehkým tichým krokem zamířím do jídelny. Ani se nemusím rozhlížet abych věděl kde kdo sedí a zamířím k učitelskému stolu. Dám si pozor na kopyta, proběhnu kolem Akashky, minu Tortuna jakoby se nic nedělo, jen moje srst je prostě úchvatná, holt celodenní kartáčování dělá divy, a usadím se na nejvzdálenějším konci našeho stolu. "Prý jste něco chtěla?" Promítnu tichá slova Akashce přímo do mysli a pokud se na mě ohlédne, mezi sousty pokynu hlavou vedle sebe. Místa je tu dost a že by někdo chtěl vyrušovat, to si nemyslím. |
| |||
Pokoj čarodějky - jidelna Měla jsem neustále nutkání navštívit školního psychologa, ale nějak se mi nedařilo jej zastihnout, ne, že bych se až tolik snažila. Nechala jsem mu tedy vzkaz. Provázela jsem svého mazlíčka po škole a ukazovala u nádherné vybavení a výhledy jenž poskytovala pri některých jsem malinko posmutněla, to ty vzpomínky. Samozřejmě jsme všechno absolvovali schovaní pod peřinou. Po odeznění gongu jsem se vykoupala bez peřiny na tu zatím dával pozor Gyzmovi. Dnes jsme ji převlékli do duhového povlečení, tak byla čisťoučká a voňavoučká. Oblékla jsem se do šatů a vyrazili jsme s Gyzmem do jídelny. Cupitala jsem si to bosky a zvesela si notovala až do jídelny, vykoukla jsem zpod peřiny. "Krásné ráno všem, ať máte nadherňoučký celý den." Zatočila jsem se a se smíchem dohopkala co nejblíž k učitelskému stolu. Okusovala jsem nachystané jahody zatimco Gyzmovi se pustil do toustů. |
| |||
Jídelna Jigme, Sonja Celou noc jsem spokojeně proflákala a pak se chvíli procházela dokonce i na sluníčku než jsem se rozhodla, že bych se na další den měla asi trochu vyspat. Ráno jsem s nechutí zjistila, že moje spolubydlící si už nárokuje koupelnu. Netrpělivě jsem pohupovala nožkou a čekala až se utopí. A to nám ještě jedna spolužačka chyběla. No ani se jí nedivim. Asi nechtěla čekat, až někdo vyplejtvá všechnu teplou vodu. Když konečně vypadne, proletím sprchou jako blesk a ještě na chodbě si uvazuju ručník kolem hrudníku. Nehodlám kvůli nějakému oblékání riskovat, že přijdu pozdě na jídlo. Dorazím chvilku po Sonje a celkem pobaveně si všimnu jak se rozhlíží. Chvíli si počkám, ale pak skutečně nemůže spustit pohled z Jigmeho. Takovej suchar, ale třeba se ještě pobavím. Stále jen v ručníku se usadím přesně vedle něho, jen z druhé strany než Sonja, a loktem se opřu o stůl, takže se natočím čelem k němu a k ní. „Dobré ránko, jak ses vyspal?“ Poslepu si přitáhnu pohár s krví. Mňam snídaně. |
| |||
Jídelna Jigme Celou dobu se snažím každému živáčkovi vyhýbat, takže jsem do jídelny chodila až když tam bylo opravdu poloprázdné a udržovala jsem si svou butilku plnou. Spolubydlícím pokud jsem je viděla jsem se představila a chovala jsem se vůči nim zdvořile, ale spíše odtažitě. Nechtěla jsem se zapsat hned první dny nějakým průserem. Ovšem dnes se mi už od rána nedařilo. Prostě ten den, kdy sotva rozlepíte oči tušíte, že půjde všechno do kopru. Musela jsem jít doplnit zásoby, jelikož jsem je stihla vypít během noci, probudil mne totiž sen, který bylo nutné zapít. Po sprše, jsem se oblékla a vydala do jídelny s hlavou skloněnou k zemi a raději jsem nedýchala, aby mě nějaká vůně neuhranula nebo nepoblouznila mysl. Cestu jsem znala, měla jsem ji spočítání na kroky, kdyby náhodou bylo někdy potřeba se dostat do jídelny se zavřenýma očima. Hlavu jsem tedy zvedla až u dveří do jídelny a zůstala stát s otevřenou pusou. Civěla jsem na něco..někoho s rohama, pak tady byla taky kentaurka?..Tuším dračice... "Ty krá..so." ujede mi místo pozdravu. Jasne říkali, že tady potkám nadpřirozeno, ale já myslela, že tak max vlkodlaky, že. "Dobrý" zazubím se a tak nějak povšechně křečovitě zamavám. Posadím se kousek od roháče (13AA), civím na něho zatímco upijim z poháru. |
doba vygenerování stránky: 1.4286420345306 sekund