| |||
Pahorkatina - 102PM Snad nikdo Jeho ostrý útok na svoji mysl jsem moc nečekala a to, co řekl taky ne. A podle jeho slov to má od samotného Tortuna. Odpovědi mě ušetřila Kura, které ho poslala do bezvědomí a nakonec i na ošetřovnu. Docela v šoku jsem si až sedla na zadek. Nějak jsem nechápala, co se děje. Fakt mu to řekl? Možná jsem si ty poznámky měla dělat na něco přenosnějšího. Jsem ráda, že jsem teď sama. První dnešní hodina by měla být maskování, to bych měla zvládnout. Poněkud mátožně a myšlenkami hodně mimo se zvednu a po vlastních nohách se vydám ke škole. Nejdu do jídelny, mířím přímo k učebně. V lidské podobě vyjdu do prvního patra a pokud je odemčeno, vklouznu dovnitř. Z ramen mi splývá zlatavá látka a tváří se, že něco možná i zahaluje. Pokud jsem se dostala dovnitř, sedla jsem si do jednoho z rohů a zavřela jsem oči. Pokud jsem se dovnitř nedostala, posadila jsem se stejně vedle dveří a vyčkávala příchodu profesora. |
| |||
Jedáleň modrý, Sven, okrajovo Sarah Namiesto odpovede od Gerrirovho draka dostaneme len akési zabručanie, čo ma len viac poteší. O to viac ma ale otrávi ďalší hlas, ktorý patrí albínovi ktorý sa rozhodol trápiaceho sa snehuliaka zachrániť. Pozriem sa na neho iritačným pohľadom. Kriste..suchár. On si robil z hodiny cirkus humberto a ja som si nemohla jednou vetou rýpnuť do spolužiaka v jedálni? A ešte ma stadeto chce vyhnať. Ešte to tak. Idiot. Fľochnem po ňom pohľadom, čosi si zahundrem pod nos a odťapkám si to naspäť pri svoj zdroj cukru. Do jedálne príde pár pre mňa nezaujímavých tvorov. Zbystriem až keď vojde tá kreatúra, a okolo tela má len omotaný uterák. Okamžite šlahnem pohľadom k učiteľskému stolu. No taaak. To že na hodine sme mali okrem mňa minimálne dve fundamentálne nahé ženy sa možno rozhodol Sven odignorovať, ale ak jej Tortun nič nepovie na ten uterák tak naozaj začnem mať pocit že jediná, ktorá tu bude stále zdrbávná za nejaké nevhodné oblečenie som ja. A to je nefér. Zazerám po Tortunovi, akoby som ho očami chcela dotlačiť aby sa dal k nejakému činu. |
| |||
Jídelna jedině vždy provokativní Sarah Sleduji dění v jídelně s objevujímcím se drakem a rozbíjením nádobí. Nijak se mě to ale netýkalo a učitelé to okamžitě řešili, takže já se do děje nijak nemíchám. Jen poněkud chápavým a smutným pohledem sleduji, jak profesor odchází s modráčkem. Teď by skutečně nebylo vhodné ho rušit. Musím se pak zajít podívat kde a kdy vyučuje. Než stačím ale svůj plán realizovat, jídelna se začne plnit. Jedna slečna se posadí nedaleko a po chvíli si všimnu, že dost nevybíravě zírá. Již se na ni chci obrátit, když dorazí Sarah. "Dobré ráno." Pozdravím již když si sedá a poněkud tázavým pohledem očastuji, že na sobě má pouze ručník. Když se však nahne, rychle uhnu pohledem. "Celkem dobře. Mám nového spolubydlícího. A jak jsi se vyspala Ty?" Optám se a snažím se strašně moc nezačít se červenat. |
| |||
Vošetřovna-pokoj borci směs I - jidelna Brko už mám vcajku, to té bosorce nezapomenu. Má štígro, že su už aj krotké. Tólám sá po pozemkách a mudruju co zrobit proti čaryfukům, ale nic mě má bedna neukazuje. Budu sa muset nechat vyškolit. Uslyším gong a začnu slintat, nevím kde beró to žrádlo, ale je to mňamózní. Dofuním do jídelny. Gepnu na prdel ke stolu tak abych viděl na dveře a láduju do sebe pečené bůček až mi mastnusko stéká po rukách, spokojeně si mlaskám. |
| |||
Jídelna Hlavně Akashka, pak takové nedůležité osoby jako Tortun Do kabinetu jsem se vrátil až nad ránem a na dveřích jsem našel vzkaz. Tohle bude muset počkat do rána, teď potřebuju přemýšlet. S gongem vystřelím na všechny čtyři, jakoby mi někdo vystřelil pod ocasem. Fuj! Takové šoky hned po ránu! Chvíli jsem strávil urovnáváním srsti a pak si prohlédl mysli ve škole. Ale sakra. A daná dívka se blíží k jídelně. No to už nemůžu stihnout. A vyhýbat se mu taky nemůžu. Tlapou si otevřu dveře a vyběhnu na chodbu. Lehkým tichým krokem zamířím do jídelny. Ani se nemusím rozhlížet abych věděl kde kdo sedí a zamířím k učitelskému stolu. Dám si pozor na kopyta, proběhnu kolem Akashky, minu Tortuna jakoby se nic nedělo, jen moje srst je prostě úchvatná, holt celodenní kartáčování dělá divy, a usadím se na nejvzdálenějším konci našeho stolu. "Prý jste něco chtěla?" Promítnu tichá slova Akashce přímo do mysli a pokud se na mě ohlédne, mezi sousty pokynu hlavou vedle sebe. Místa je tu dost a že by někdo chtěl vyrušovat, to si nemyslím. |
| |||
Pokoj čarodějky - jidelna Měla jsem neustále nutkání navštívit školního psychologa, ale nějak se mi nedařilo jej zastihnout, ne, že bych se až tolik snažila. Nechala jsem mu tedy vzkaz. Provázela jsem svého mazlíčka po škole a ukazovala u nádherné vybavení a výhledy jenž poskytovala pri některých jsem malinko posmutněla, to ty vzpomínky. Samozřejmě jsme všechno absolvovali schovaní pod peřinou. Po odeznění gongu jsem se vykoupala bez peřiny na tu zatím dával pozor Gyzmovi. Dnes jsme ji převlékli do duhového povlečení, tak byla čisťoučká a voňavoučká. Oblékla jsem se do šatů a vyrazili jsme s Gyzmem do jídelny. Cupitala jsem si to bosky a zvesela si notovala až do jídelny, vykoukla jsem zpod peřiny. "Krásné ráno všem, ať máte nadherňoučký celý den." Zatočila jsem se a se smíchem dohopkala co nejblíž k učitelskému stolu. Okusovala jsem nachystané jahody zatimco Gyzmovi se pustil do toustů. |
doba vygenerování stránky: 1.6019859313965 sekund