| |||
Chodba 1. patro Luis,Lyla O`Glissane Jdeme chodbou dál a ani si nevšimnu, že Luis zastavil. Zastavím také a otočím se na něho. “Jsem si jistá a budu ráda, když mi o sobě víc prozradíš. Já ti taky zodpovím, co budeš chtít vědět.” Odpovím mu velice klidně. Jak stojím zády do chodby, tak nás někdo osloví. Otočím se, abych viděla, kdo to je. Nová studentka. Velice mile se na ni usměji. “Ale jistě slečno, hned za námi se dáte do prava a stále rovně. Na konci chodby to budou dveře přímo před vámi.” Jak jí odpovím a ukážu směr vrátím se k Luisovi, chytnu ho za ruku. “Jdeme? Cestou si o sobě mužeme něco říct.” |
| |||
Tarney, Maid, Kelly, Hillaris, Vesa, Ysea, Salazar Když se přestane bránit, pomůžeme mu vstát a podepřeme ho. "Pokud dorazí noví studenti, pošlete je rovnou za mnou," vyzvu celé uskupení, když už jich je tu tolik. Vezmeme to chodbami tak, abychom narazili na co nejmenší zával a případně všechny v cestě požádám, aby ustoupili a udělali prostor. Když vyjdeme ven, jakmile mám výhled na dostatečný prostor na pozemcích, ozve se silný úder bubnu, který se rozlehne po celém areálu. Po přesně šesti vteřinách je slyšet druhý. A pak za další tři vteřiny... Třetí úder. Poté se již s rámusem vynoří ze země kamenné rohy. Za rohy následuje kamenná hlava, pod kterou se již formuje celá pekelná brána. Vynoření brány je doprovázeno pekelnými fanfárami, znatelně protkanými nejrůznějšími zvuky ohně. Ten, kdo někdy viděl pekelnou bránu, ví, že tento objekt je sice vstup do pekla, ale není to hlavní brána. Jsou to spíše taková... Malá zadní vrátka. Brána zcela vystoupá ze země, zvedne se na kamenný piedestal, z kterého se rozvinou schody. Hlomoz utichne. Chvíli se tak nic neděje, než se s hlasitým kamenným puknutím objeví mezi křídly brány oranžový proužek, jak se začne brána pomalu otevírat. Celý proces zabral dobře deset minut. Během celého procesu přistupujeme blížeji, nepochybuji, že nás Kelly a její společnost následují. |
| |||
Ošetřovna - Relax místnost I. Komori, všichni cestou Přimhouřím oči, když vidím něco jako šibalství. Teda, jako co máš za lubem ? pomyslím si a nemůžu se udržet, aby mi necukaly koutky. Nemusí mě pobízet dvakrát a nechám se vyvést dírou ve zdi. Jestli jí něco jde, tak přivádět mě na jiné myšlenky. Culím se, jako totální blbka a její ruku nepouštím. Následuju ji celou cestu okolo budovy až do sklepa a jen se snažím přečíst v její tváři o co jde. Nakonec se dostaneme k relaxačním místnostem. To tady, jako mají jo ? Možná, kdyby sem lidi víc chodili relaxovat, tak se tu nedějou takový věci. napadne mě, ale to už mi otevře dveře. Opatrně vstoupím do místnosti a užasle si jí prohlížím. “Tohle je ve škole ? A to je vodopád hele a jezírko a...“ spustím a na všechno nadšeně ukazuju. Podívám se na ní a dojde mi, že je z toho nervózní. “Je to skvělý.“ usměju se na ní a rovnou jí políbím. Rukou mimoděk zatlačím na dveře a jakmile je pustí, tak je zavřu. Jen blýsknu očima po klíči v zámku a zašmátrám po něm, dokud neuslyším cvak... |
| |||
U nástěnky - učebna č.3 Jadelyn Vydávám se ihned za Jadelyn. Ocením, když se rozhodne vyhnout problémům na chodbě. Opravdu potřebuji trochu klidu, jen mě mrzí, že nemáme moc prostoru být o samotě. Inu trpělivost přináší růže. Jakmile vstoupíme do učebny držím se těsně za Jadelyn a pomohu jí se usadit na vybraném místě. Sám se usadím vedle ní. Jelikož tu nejsme sami a nechce se mi s tolika otázkami na patře vést jen zdvořilostní konverzaci, otevřu učebnici a začtu se do předmluvy. Jen občas zvednu zrak a pozoruji, jak se Jadelyn tváří. |
| |||
Ošetřovna - Relax místnost I Moxxi, všichni cestou Zaškubu nosíkem, když se střetneme. Dostane se ke mne tak její sladká vůně ještě intenzivněji. Jen se spokojeně a možná trochu připitoměle usměji. "Říkáš ty...?" poposkočí mi obočí. Ani netuší, jak moc jsem se o ní bála, jak to vypadlo zle. Jakékoliv další námitky se ztratí v letmém polibku, který si nechám líbit. "Někam," brouknu k ní a v očích mi zahraje. Teď je v můj prospěch, že mám dobrou paměť. Sice vůbec nevím, zda se ji to bude líbit, ale zkusit to můžu. Vezmu do ruky misku s jahodama a zbytkem čokolády a druhou se ji pokusím pomoci vytáhnout na nohy. Vzhledem k tomu, že se mi nechce procházet kolem léčitelů, tiše s ní vycouvám dírou ve zdi. S trochu šibalským úsměvem. Jestli se nechá vést, obejdeme budovu, abychom se dostali rovnou ke schodům do sklepa. Zamířím k místům, kde jsem si všimla nějakých místností k relaxu. To rozhodně potřebujeme obě dvě. Najdu dveře, které jsou označené jako příroda a podržím jí dveře. "Co myslíš?" zeptám se nanejvýš nervózně. |
| |||
Jídelna - Knihovna marsy 20:03 Liberius Už cestou ke stolu jsem litovala svojí reakce na setkání s Dolly tváří v tvář. Opravdu jsem ale nemohla jinak, byla to skoro jako přirozená reakce. Určitě jsem nechtěla být taková, jen jsem tomu nedokázala pomoc. Neměla bych se mu…teda jí jít omluvit? Ne to rozhodně není dobrý nápad. Mohlo by to dopadnout zle. Otřesu se jak se zahloubám nad tím co bych mohla způsobit proměněná. Moc zle. Nechám to jak to je a raději dál zůstanu u toho že se Dolly budu vyhýbat jak jen to půjde. Ano, tak to bude nejlepší. Přesvědčím sama sebe když dojídám poslední sousto sendviče. Zrovna se chystám odnést talíř k pultům, když v tom se rozletí dveře do kuchyně a z nich vyletí vlk. Nevypadá ani zdaleka tak přátelský jako před chviličkou. Mě si však nevšímá, jen se prožene jídelnou a zmizí do patra. Napjatě si oddechnu. Je pryč. Tak dnesu prázdný talíř na vozíček v rohu a vyrazím z jídelny. Rovnou zabočím ke dveřím knihovny. Potichounku je otevřu než opatrně nakouknu dovnitř. Kromě pana knihovníka tu nejspíš nikdo další není. Tiše pozdravím jak se na knihovnu sluší, ale při práci ho nebudu rušit, jeho pomoc snad nebude třeba. Kde co hledat už vím z předchozí návštěvy knihovny a tak bych neměla mít problém najít co potřebuji. Dovědět se víc o tomhle novém světě. |
| |||
Thunder dostojí svému jménu i přezdívce se zářivýma barvama. Student se kácí k zemi, kde to pleskne. Uskočím a přikrčím se s rukou připravenou tasit, nicméně si ho zpacifikuje jak nic a odnese ho. Klidně se opět narovnám a jen se za nimi ohlédnu, jak mizí v tělocvičně. To by bylo. Dokončím těch pár kroků ke dveřím Sborovny, kde zmizím. |
| |||
Ošetřovna - Zahrada všichni na ošetřovně a cestou Pomalu se proberu a rozlepím oči. Když si uvědomím, že jsem odpadl hned po léčení, rychle vystřelím do sedu a hledám pohledem tu dívku. Uleví se mi, když vypadá fyzicky v pořádku. Každopádně se dostaví další uvědomění. Rychle sklouznu z lůžka a vystřelím z ošetřovny. Proběhnu školou a vyběhnu ven. Tam na chvíli zaváhám, než se schovám mezi keříky zahrady, obličej zabořený do rukou složených na kolenou. |
doba vygenerování stránky: 1.3198537826538 sekund