| |||
Jidelna Vsichni tam, plus Mal Samoty a klidu na jidlo jsem si moc neuzil. Sice jsem stihl zporadat masa dost, ale tvorove se sem zacali hrnout brzy. Nejdrive to byl upir, ale ten mi byl putna, Takze jsem neresil kam se usadil a jestli vlastne zacal neco jist. Nezajimal me. Pak se tam objevila ta... ani nevim, co vlastne byla. Ale, nejakou tu historii jsme uz tady na,skole taky meli. I kdyz nebyla zrovna.. vlídná. Jenze, ona si uzmula kus masa s na vrceni jeste zacala cenit zuby.Jen jsem si odfrkl a otocil se na druhou stranu. Nemam silu ani naladu na to, se s ni ted dohadovat nebo rvat. Pak se tam objevil... on. Citil jsem ho uz z dálky, ta jeho aura se proste neda. Ale i pres to mi neuniklo, jak mu vyskocil koutek do usmevu. Zase... Ale jako ostatni, jen kratky pohled vic nic. Vážně jsem neměl moc náladu, nebylo mi zrovna fajn. Otocil jsem se stranou, otce, ten nepozdravil, nic a mluvit pred temi vsemi s nim taky nehodlam. Takze taky nic. Shrey mela asi dobrou naladu, ale nezajimala me stejne, jako zbytek. Jen ať si ten úsměv nechá. Akorat Mal, ta me zaujala. Nevim, jak zjistila, ze byl skoro mrtví, ale co vim, tak ho taky rada nemela. Pokud se nepletu, nesnasela carodeje. "Neni a jen tak nebude," nejsem liny poslst myslenku jen ji. A asi v ni citi i nejake ty negativni emoce. Nijak je neskryvam. Celou dobu jsem se neprestaval cpat, vybiral si maso. Ze se tam objevila Rara a zacali resit ničení školy, to jsem mel na haku. Jen už tu na mě bylo moc tvorů... A když pak procházel Tortun kolem a začal to řešit.. No, je to přeci on, ten si s tím poradí a mou pomoc jistě nepotřebuje. A já... potřebuji na trochu vzduchu. On po mě nic teď nechtěl, takže mi nic nebránilo, abych se zvedl, u dveří se proměnil a zamířil ven. |
| |||
Jídelna především Sven, Malachi, Rara a možná Gerrir Sotva dosednu a upiji z poháru, dorazí Sven. „Učím až třetí hodinu, budu mít čas.“ Odvětím mu, když mě vyruší lámání dřeva a cinkot nádobí. Vzhledem k tomu, že sedí přesně naproti, nemusím hledat pohledem dlouho. „Omluvte mě.“ Řeknu k Svenovi a jdu si to vyřešit. Volným krokem kráčím k ní, zatímco se za ní objeví Rara a jednu jí lupne. Trest si očividně vybrala škola sama a hned. Když požádá o spravení, jen mávnu rukou a v černém zavíření se vše spraví, včetně rozházeného jídla. Kráčím vedle Gerrira a je mi to tak nějak jedno, soustředím se na Malachi. „Vskutku mě mrzí, že vás tolik rozrušilo, že jsem stále mezi živými.“ Řeknu a můj hlas má dost nezvykle mrazivý tón. Zastavím se až před stolem z druhé strany, tam kde mají draci maso k jídlu. Založím ruce na kříži. „Nicméně to skutečně není důvod k ničení vybavení jídelny.“ |
| |||
Cink Cink! Škola vzkazuje: koukejte mě konečně přestat rozbíjet! hlavně Malachi, pak Tortun, SvenV okamžiku, kdy začne cinkat nádobí a praskat dřevo, jak urvala kus stolu, se zjevím ve zdi za ní, přeletím k ní a lupnu jí jednu po hlavě. "Škola vzkazuje, že nemáš mrhat jídlem a ještě ke všemu ničit stůl." Sdělím jí a zahledím se k profesorskému stolu. "Mohu poprosit o asistenci se spravením? Škola sem nechce posílat opravu." Houknu k nim a zamávám jim. |
| |||
Dívčí pokoj směs II - jídelna nikdo konkrétní Probrala jsem se dost poplašeně. Gong je něco, na co si prostě nejsem schopná zvyknout. Probrala jsem se, spokojeně jsem prohlédla růžky. Mám radost, že Správce svolil a budu moct udělat Sigimu radost. Spolubydlící, která se teprve štrachá z postele pokynu v ranním pozdravu a vyklušu do jídelny. Celý den jsem ho neviděla, ale předpokládám, že najíst se asi bude chtít, když je nový den. Vstoupím do jídelny a v pozdravu pokynu každému, kdo se na mne podívá. Zůstávám u dveří a ze stolu stáhnu poklop s mým jménem. Přetočím ho, takže celý obsah přesypu z talíře do poklopu a talíř sundám. Začnu rukou lovit v poklopu a spokojeně chroupat, zatímco očekávám jeho příchod. To co jím vypadá až podezřele moc chlupaté a nohaté. |
| |||
Jídelna Marcos, Tortun Dobře, myslela jsem si, že mám špatný den. Změnila jsem názor. Do jídelny vstoupí další osoba. Nejprve mu věnuju jen letmý pohled, ale pak se za ním prudce otočím. "Co to má k sakru být? Ten je přeci mrtvej!" Tvář se mi zkřiví a zarazí mě až praskání dřeva a cinkot rozbíjejícího se porcelánu. Ohlédnu se před sebe a zjistím, že jsem zlobou praštila do stolu, až z kusu zbyly jenom třísky. Hups. |
| |||
Obloha --> sauna --> jedáleň Vylietala som si všetky nervy, ktoré som v sebe nahromadila za ráno a potom som len plachtila na vzdušných prúdoch vysoko nad zemou, kde som si užívala zvyšky slnečného a potom mesačný svit nad oblakmi. Vo vzduchu som nakoniec strávila takmer celý zvyšok noci, načo som dala odpočinok krídlam a na východ slnka som počkala na pozekoch, udržiavajúc sa v samote. Ak sa aj ozval okolím nejaký rev, ignorovala som ho. Nakoniec som sa odobrala na spánok späť do svojej sauny. Trocha ma znervóznila Malachina energia, ale moju "spálňu" obišla a zdalo sa, že zakotvila vedľa, tak som nakoniec zakuklená zaspala v teplúčku sauny. Na zvuk gongu odpoviem tichým zamrnčaním. Mám pocit že som spala tak desať minút... ale tak..do začiatku hodiny mám ešte kopu času, a energie mám stále veľa, mohla by som to prespať... Zamľaskám. Nebola som síce hladná, ale ako sa mi to často stáva..mala som na niečo chuť. Chcela som sladké. Nutellové toasty...mmm. Rozmotám sa z krídel, zmením sa do ľudskej podoby a ešte s napoly zalepenými očami sa vyberiem do jedálne. Vďaka včerajšiemu dlhému preletu a vďaka tomu, že ma celú noc už potom nikto neotravoval bola moja nálada kdesi na hranici neutrálnej až mierne dobrej, preto keď vojdem tak absolútne zignorujem Gerrirov nadutý pohľad, dokonca sa na neho ešte provokačne usmejem a zakývem mu. Doťapkám okolo neho, Malachi a pijavice na druhú stranu jedálne oproti vchodu do nej, k prázdnym stolom, k tanieru s toastami namazanými hrubou vrstvou nutelly. Okamžite si takmer celý jeden strčím do úst. Ummmhhhh. Slastne zatiahnem keď sa mi tá chuť rozleje po ústach a načiahnem ruku za veľkým hrnčekom kakaa. Prosím nech mi táto pohoda vydrží aspoň najbližšiu hodinu. |
| |||
Jídelna Kdo mě zaznamená Rozhovor s Chrysem ve mě přeci jen zanechá trochu pozitivnější pocit. Vlastně to není zas až takový rozdíl od toho vést válku. Tentokrát jsem spal o něco lépe, jen to probuzení mohlo být příjemnější. Budit se s vědomím, že za velmi krátkou chvíli mi začíná hodina, není zrovna příjemné. Beze spěchu jsem se obléknul, pořádně dotáhnul celé ocelové brnění, a vykročil směrem k jídelně. Na mém neproniknutelném výrazu se nic nezměnilo, ale náladu jsem měl podstatně lepší než předchozí dva dny. Tiše jsem vešel, žádný pozdrav jsem ani nečekal, takže jsem zamířil hned k učitelskému stolu. Pochopitelně jsem zaregistroval modrého draka uprostřed místnosti, ale nevěnoval jsem mu zvláštní pozornost. Promluvím si s ním, ale rozhodně ne teď. U profesorského stolu si už sedal Tortun, tak jsem si přisedl k němu. "Pokud budete mít čas, po hodině bych si s vámi rád pohovořil." Přitáhnu si kus čerstvého chleba a nějakou paštiku. |
| |||
Hájenka - jídelna všichni v jídelně Když opustí hájenku i Sem, zkontroluji, že Sin se jen tak nevrátí a vydám se na obhlídku lesa. Zbytek doby do druhého dne připravuji věci po hájence. Když se rozezní gong, jen zvednu hlavu a neřeším ho. Nikdy jsem do školy nechodil, takže mě začátek nového dne pro studenty příliš netrápí. Uběhne však hodina a já začnu uvažovat nad tím, že když jsem se rozhodl brát to vážně, pravděpodobně bude potřeba dohled v jídelně. Tam se vždy něco semele. A nejsem si zcela jistý, kdo z profesorů bude vstávat a půjde tam hned. S tím se tedy rozhodnu. Hodím na sebe kabát a vyrazím volným krokem ke škole. Na sobě mám upnutější košili, není již ležérně rozepnutá, ale je upravená. Černé barvy. Kalhoty jsou bez jediného pomačkaného kousku a přes to, mi spadá kabát. Dlouhé vlasy jsou stažené dozadu do culíku jednoduchým dřevěným kroužkem. Mé rysy jsou o něco řezanější a vlasy mají podivně temnou barvu. Kdo si mne pamatuje z hodin si jistě všimne rozdílu. Jak se přibližuji ke škole, cípy kabátu lehce povlávají v neviditelném větříku. Všímavější oko si všimne téměř neznatelného temného oparu, který se kolem mne vznáší. Má aura prapodivného klidu a lehké náklonnosti k mé osobě funguje nyní na všechny bez rozdílu. Vejdu do jídelny a až cestou kolem účka se podívám kdo tady je. Gerča. Koutek mi vyletí do úsměvu. A další dva studenti. Přejdu k učitelskému stolu, kde se posadím a přitáhnu si pohár se zlatavou tekutinou. Když už jsem tady, můžu si taky něco dát. |
doba vygenerování stránky: 1.5020480155945 sekund