| |||
Jídelna Jigme, Sonja Celou noc jsem spokojeně proflákala a pak se chvíli procházela dokonce i na sluníčku než jsem se rozhodla, že bych se na další den měla asi trochu vyspat. Ráno jsem s nechutí zjistila, že moje spolubydlící si už nárokuje koupelnu. Netrpělivě jsem pohupovala nožkou a čekala až se utopí. A to nám ještě jedna spolužačka chyběla. No ani se jí nedivim. Asi nechtěla čekat, až někdo vyplejtvá všechnu teplou vodu. Když konečně vypadne, proletím sprchou jako blesk a ještě na chodbě si uvazuju ručník kolem hrudníku. Nehodlám kvůli nějakému oblékání riskovat, že přijdu pozdě na jídlo. Dorazím chvilku po Sonje a celkem pobaveně si všimnu jak se rozhlíží. Chvíli si počkám, ale pak skutečně nemůže spustit pohled z Jigmeho. Takovej suchar, ale třeba se ještě pobavím. Stále jen v ručníku se usadím přesně vedle něho, jen z druhé strany než Sonja, a loktem se opřu o stůl, takže se natočím čelem k němu a k ní. „Dobré ránko, jak ses vyspal?“ Poslepu si přitáhnu pohár s krví. Mňam snídaně. |
| |||
Jídelna Jigme Celou dobu se snažím každému živáčkovi vyhýbat, takže jsem do jídelny chodila až když tam bylo opravdu poloprázdné a udržovala jsem si svou butilku plnou. Spolubydlícím pokud jsem je viděla jsem se představila a chovala jsem se vůči nim zdvořile, ale spíše odtažitě. Nechtěla jsem se zapsat hned první dny nějakým průserem. Ovšem dnes se mi už od rána nedařilo. Prostě ten den, kdy sotva rozlepíte oči tušíte, že půjde všechno do kopru. Musela jsem jít doplnit zásoby, jelikož jsem je stihla vypít během noci, probudil mne totiž sen, který bylo nutné zapít. Po sprše, jsem se oblékla a vydala do jídelny s hlavou skloněnou k zemi a raději jsem nedýchala, aby mě nějaká vůně neuhranula nebo nepoblouznila mysl. Cestu jsem znala, měla jsem ji spočítání na kroky, kdyby náhodou bylo někdy potřeba se dostat do jídelny se zavřenýma očima. Hlavu jsem tedy zvedla až u dveří do jídelny a zůstala stát s otevřenou pusou. Civěla jsem na něco..někoho s rohama, pak tady byla taky kentaurka?..Tuším dračice... "Ty krá..so." ujede mi místo pozdravu. Jasne říkali, že tady potkám nadpřirozeno, ale já myslela, že tak max vlkodlaky, že. "Dobrý" zazubím se a tak nějak povšechně křečovitě zamavám. Posadím se kousek od roháče (13AA), civím na něho zatímco upijim z poháru. |
| |||
Jídelna nikdo konkrétní Na tváři mi po celou dobu pohrává úsměv. Ještě se o něco málo rozšíří, když od ní ucítím emoce. Lehce se o ní otře má aura o něco intenzivněji, jak jsem tak blízko. Když vidím, že Sven má situaci pod kontrolou, vyrazím zpět ke stolu, kde se posadím zpět na místo, ze kterého jsem vstal. Vezmu do ruky pohár a sleduji, jak odchází i s Modrým. Poté se rozhlédnu po zbytku bytostí v místnosti a uvažuji, jestli tu ještě někdo hodlá dělat nepořádek. |
doba vygenerování stránky: 1.4770050048828 sekund