| |||
Jídelna všichni tam Sotva několik okamžiků potom, co Gerrir opustil jídelnu se na jeho místě objeví... Znovu. Tedy jsem to já, ale vypadám na šupinu stejně jako on. Okamžitě skloním hlavu a položím si ji poblíž Tortuna. Je mi tak nějak jedno, co tam s tou holčinou řeší, ale doufám že mu dojde, že při jití kamkoliv, by na mne nemusel zapomenout. Gerčova slova jsem tak nějak absolutně zazdil. Přece to také neznamená, že se ho pokusí sežrat. Odmlčím se a uvažuji nad slovy co mi poslal potom. Přeci jen na něj nemusím být až tak zlý. Nicméně on si mé ticho vyloží asi po svém a začne ze mne stahávat dračí podobu. „Mě se ale tvoje podoba nelíbí.“ Pošlu mu zpátky a zapřu se proti jeho mysli tou svou. Nicméně se něco poto. Dračí podobu ze mne stáhne, ale já se tak urputně napřu proti lidské podobě s takovou nechutí a razancí, že mě začne bolet celé tělo. Před očima všech v jídelně změním podobu. Modré tělo, jen lehce zakryté neprůhledným ledem, který vytváří něco jako kalhoty. Dlouhé vlasy jsou tmavě indigové. Z nich vyrůstá pár dlouhých rohů obrácených vzhůru, kratší pár rohů zahýbá nad dlouhé zašpičatělé uši, jeden roh vyrůstá výše na čele. Zorničky se zbarví do jasně žluté, nicméně svislé dračí zornice zůstávají. Zůstávám sedět na zemi a mnu si čelo. Narazím rukou na roh a pátravě po něm vyjedu výš. Zamrkám. Co to je? |
| |||
Jídelna Tortun Jo, vidím a co vidím, to se mi rozhodně nelíbí. Každopádně to radši nekomentuji a na pokárání jen nepatrně kývnu. Koukám se mu do zad, ale rozhodně ne moc dlouho. Kousnu se do rtu, když úbytek vody vůbec nepozná. To je skutečně zlé. Po jeho otázce na okamžik zaváhám, jak musím překousnout svoji hrdost, ale dneska fakt nemám náladu spáchat sebevraždu. Krátce, rychle zakroutím hlavou. "Není třeba a doufám, že kdokoli, komu se podařilo vám ublížit, bude náležitě potrestán." Jo, jasně, nenápadnost nade vše. Jemně mu naznačím, že jsem mu nic neudělala. Zároveň třeba zjistím, komu mám poslat kytky. |
| |||
Jídelna především Malachi Potrestání školy prostřednictvím Rary se nebrání, takže tón v hlase o něco povolí. Už tak vypadá, že to s ní šlehne, už když stojím poblíž. Gerča se vydá pryč, nijak mu nebráním, ani se za ním neohlídnu. "Děkuji za optání, jak můžete vidět, cítím se zcela zdráv." Odvětím jí a usměji se, v podstatě příjemně, jen v této situaci to nevypadá zrovna pozitivně. Kývnu hlavou na souhlas. "Ať se to neopakuje, ne vždy zasahuje okamžitě škola." Sdělím jí, ale není tu nic jiného k řešení, takže se otočím k odchodu. Dokud ze mne však nevytáhne vodu. Zastavím se v půli kroku. Zmizelou vodu okamžitě regenerace nahradí, ale s lehkým opožděním, takže mě musí podepřít magie, abych ani nezaváhal. Což znamená, že si toho skutečně všimnu. Nasadím velmi široký úsměv a otočím se zpět k ní. Velmi rychle jsem dokázal zacílit odkud to přišlo, nehledě na to, kdo se nachází v jídelně. "Mám vám připomenout, jaký trest je za napadení profesora?" Zeptám se, aniž by mi pohasl úsměv. Skoro jako kdybych jí vybízel, ať řekne ano. |
| |||
Jídelna Tortun Překvapeně mrknu, když mi v hlavě zazní ne zrovna nadšená slova. Cukne mi obočí, ale tak nějak komentuje zjevné. Trhne se mnou pohlavek, ale nebráním se. Možná jsem si to neuvědomila, ale přestupek jsem udělala. Daleko horší je, že se začne blížit on. S každým jeho krokem o něco málo zblednu. „Vlastně ani tolik, kolik by se dalo hádat.“ Zamumlám a uhnu pohledem. Na jednu stranu mám možnost se pomstít sama, ale na druhou stranu, pokud ho nezastavilo to, co jsem viděla, tak co by mohlo? „Co hrudník?“ Zeptám se společenským tónem, ale prohlížím si ho velmi ostražitě. „Omlouvám se, nechtěla jsem.“ Skoro neslyšně prohodím na téma zničeného vybavení a trochu se modlím, aby si šel zase sednout. Úplně nenápadně, ideálně tak, aby si toho nevšimnul nikdo moc kolem, se mu pokusím z těla vytrhnout nějakou vodu. Ne všechnu, to by bylo poněkud nápadné, ale dost na to, aby se mu zamotala hlava, pokud mi to vyjde. Nechám ji roztéct po zemi. |
| |||
Jidelna Vsichni tam, plus Mal Samoty a klidu na jidlo jsem si moc neuzil. Sice jsem stihl zporadat masa dost, ale tvorove se sem zacali hrnout brzy. Nejdrive to byl upir, ale ten mi byl putna, Takze jsem neresil kam se usadil a jestli vlastne zacal neco jist. Nezajimal me. Pak se tam objevila ta... ani nevim, co vlastne byla. Ale, nejakou tu historii jsme uz tady na,skole taky meli. I kdyz nebyla zrovna.. vlídná. Jenze, ona si uzmula kus masa s na vrceni jeste zacala cenit zuby.Jen jsem si odfrkl a otocil se na druhou stranu. Nemam silu ani naladu na to, se s ni ted dohadovat nebo rvat. Pak se tam objevil... on. Citil jsem ho uz z dálky, ta jeho aura se proste neda. Ale i pres to mi neuniklo, jak mu vyskocil koutek do usmevu. Zase... Ale jako ostatni, jen kratky pohled vic nic. Vážně jsem neměl moc náladu, nebylo mi zrovna fajn. Otocil jsem se stranou, otce, ten nepozdravil, nic a mluvit pred temi vsemi s nim taky nehodlam. Takze taky nic. Shrey mela asi dobrou naladu, ale nezajimala me stejne, jako zbytek. Jen ať si ten úsměv nechá. Akorat Mal, ta me zaujala. Nevim, jak zjistila, ze byl skoro mrtví, ale co vim, tak ho taky rada nemela. Pokud se nepletu, nesnasela carodeje. "Neni a jen tak nebude," nejsem liny poslst myslenku jen ji. A asi v ni citi i nejake ty negativni emoce. Nijak je neskryvam. Celou dobu jsem se neprestaval cpat, vybiral si maso. Ze se tam objevila Rara a zacali resit ničení školy, to jsem mel na haku. Jen už tu na mě bylo moc tvorů... A když pak procházel Tortun kolem a začal to řešit.. No, je to přeci on, ten si s tím poradí a mou pomoc jistě nepotřebuje. A já... potřebuji na trochu vzduchu. On po mě nic teď nechtěl, takže mi nic nebránilo, abych se zvedl, u dveří se proměnil a zamířil ven. |
| |||
Jídelna především Sven, Malachi, Rara a možná Gerrir Sotva dosednu a upiji z poháru, dorazí Sven. „Učím až třetí hodinu, budu mít čas.“ Odvětím mu, když mě vyruší lámání dřeva a cinkot nádobí. Vzhledem k tomu, že sedí přesně naproti, nemusím hledat pohledem dlouho. „Omluvte mě.“ Řeknu k Svenovi a jdu si to vyřešit. Volným krokem kráčím k ní, zatímco se za ní objeví Rara a jednu jí lupne. Trest si očividně vybrala škola sama a hned. Když požádá o spravení, jen mávnu rukou a v černém zavíření se vše spraví, včetně rozházeného jídla. Kráčím vedle Gerrira a je mi to tak nějak jedno, soustředím se na Malachi. „Vskutku mě mrzí, že vás tolik rozrušilo, že jsem stále mezi živými.“ Řeknu a můj hlas má dost nezvykle mrazivý tón. Zastavím se až před stolem z druhé strany, tam kde mají draci maso k jídlu. Založím ruce na kříži. „Nicméně to skutečně není důvod k ničení vybavení jídelny.“ |
doba vygenerování stránky: 1.4972748756409 sekund