| |||
Jedáleň Hlavne Gerrir alebo keď tu neni Sigi do ktorého by som rýpala Keď Malachi nie úplne najtichšie povie, že niekto mal byť mŕtvy, pozriem smerom, kam sa dívajú jej oči a skončím na lesnom mužíkovi. Nadvihnem obočie, zatiaľ čo si dopriavam ďalší toast. Mŕtvy? Čo sa dialo včera keď som bola celý deň mimo? Viac menej som ignorovala všetky energie naokolo, kým sa ku mne nepriblížili, takže aj keby sa niečo stalo na môj dosah, pravdepodobne by som si to aj tak nevšimla. Toto ma ale začalo zaujímať. Znamenalo to že rybička ho videla zomrieť alebo sa na tom pričinila? Podľa tej spúšte čo práve spravila... to každopádne nebolo nič pekné. Uškrniem sa zlomyseľne. Počas nasledujúci piatich minút sa mi pery roztiahnu takmer až do groteskného škeru. Och, jedáleň nikdy nesklame. Malachina energia na Tortunovi jasne ukazuje, skade ide voda, a ku všetkému zaregistrujem zaujímavú situáciu u Gerrira. Jemnú zmenu energie, najskôr, keď odíde a vráti sa, čo mi ale ešte nič nepovie. Až keď sa začne meniť, energia mu vystrelí, pohasne a potom vibruje a ani navonok nevyzerá nejako vyrovnane tak mi pomaličky začnú nabiehať zaspaté koliečka zo včerajšieho rozhovoru. Zvedavo sa odlepím od stolov a podídem bližšie k nemu. Toto je jeho drak? Zvedavo sa nakloním keď som pri ňom a obzerám si ho. Určite vyzeráš prezentatívnejšie ako Gerrir. Vystrelím napoly skúmavú otázku bez kontextu do vzduchu a odhryznem si z toastu v ruke. |
| |||
Jídelna hlavně Sven Mám tak strašně rozhozené smysly na které nejsem zvyklý, že Svena zaregistruji, až když je těsně u mne. Zamžourám na něj nahoru a horečnatě se snažím přes bolest hlavy zaostřit. "Sebral mi mou podobu," zaskřípu mezi zuby, jak čelisti tisknu pevně k sobě. Dlaní sjedu od rohu k očím, které na chvíli zakryji, jak je světlo trochu moc intenzivní. Snažím se dostat podobu pod kontrolu, ale ani trošku mi to nejde. (3) "A... taky...Dobrý večer..." dodám trochu sýpavě, jak jiné hlasivky protestují proti použití a třeští mě hlava. Nezvedám se. Vrchol pohybu přes bolavé tělo je pohyb ruky. |
| |||
Jídelna Modrý, Tortun Přikývnu na to, že ho tedy po hodině vyhledám, ale pak se prudce otočím za zvukem rozbíjeného nádobí. Napůl bych se zvedl, ale to už se iniciativy ujme Tortun. „Jistě.“ Kývnu a sleduju, jak jde problém řešit. Drak zprostřed místnosti se sebere a odejde, ale pak se hned objeví zpět a pak se stane něco snad ještě děsivějšího. Nechápavě zírám na to, co se jim povedlo stvořit. Z Tortunova řešení problému jsem toho tedy nakonec moc neměl, protože mě ta proměna donutila postavit se na nohy a věnovat celou pozornost jemu. Bílý jak křída jsem přeskočil stůl a nejpřímější cestou se vydal k nim. Horečnatě jsem uvažoval co bych měl vlastně říct, ale nic mě nenapadlo. „Který...?“ Povzdechnu si. Dosud mě nenapadlo jak může být drustrující, když nelze poznat s kterou osobností zrovna hovoříte. Na druhou stranu to, jak se má k Tortunovi něco napovídá. Pozorně si ho prohlížím a v hodně starém zlozvyku se popotáhnu za roh. Sakra, na tohle fakt nejsem připravený. |
| |||
Jídelna především Malachi, Modrý, Sven Kývne a vezme v potaz mé pokárání. Správně ho pochopila, za což jsem rád. Nerad bych svá slova příliš upřesňoval. Povytáhnu jedno obočí, když zakroutí hlavou. „Tato pravidla se vztahují i na vás. Pokud bych vás měl náležitě potrestat dle školního řádu, nebylo by to příjemné. Možná mám rychlou regeneraci, ale raději byste to na profesory neměla zkoušet.“ Zapřu se o stůl naproti ní a stále se usmívám. „Nechme to tedy zatím tak. Za tři hodiny se uvidíme na hodině, vyřešíme to tam.“ Sdělím jí můj závěr a vykročím zpět k profesorskému stolu. V ten okamžik se zde však Gerrir opět objeví. Je z něj však cítit drak. Zarazím se a srovnám si to v hlavě. Opět rozděleni? Natáhne se ke mne, potom se promění. Vypadá však dost zmateně. Než se k němu vydám, podívám se k profesorskému stolu, kde sedí Sven. Ostatně vzal si je na starost, tak by mě zajímalo, zda to mám řešit, nebo se toho ujme. |
| |||
Jídelna všichni tam Sotva několik okamžiků potom, co Gerrir opustil jídelnu se na jeho místě objeví... Znovu. Tedy jsem to já, ale vypadám na šupinu stejně jako on. Okamžitě skloním hlavu a položím si ji poblíž Tortuna. Je mi tak nějak jedno, co tam s tou holčinou řeší, ale doufám že mu dojde, že při jití kamkoliv, by na mne nemusel zapomenout. Gerčova slova jsem tak nějak absolutně zazdil. Přece to také neznamená, že se ho pokusí sežrat. Odmlčím se a uvažuji nad slovy co mi poslal potom. Přeci jen na něj nemusím být až tak zlý. Nicméně on si mé ticho vyloží asi po svém a začne ze mne stahávat dračí podobu. „Mě se ale tvoje podoba nelíbí.“ Pošlu mu zpátky a zapřu se proti jeho mysli tou svou. Nicméně se něco poto. Dračí podobu ze mne stáhne, ale já se tak urputně napřu proti lidské podobě s takovou nechutí a razancí, že mě začne bolet celé tělo. Před očima všech v jídelně změním podobu. Modré tělo, jen lehce zakryté neprůhledným ledem, který vytváří něco jako kalhoty. Dlouhé vlasy jsou tmavě indigové. Z nich vyrůstá pár dlouhých rohů obrácených vzhůru, kratší pár rohů zahýbá nad dlouhé zašpičatělé uši, jeden roh vyrůstá výše na čele. Zorničky se zbarví do jasně žluté, nicméně svislé dračí zornice zůstávají. Zůstávám sedět na zemi a mnu si čelo. Narazím rukou na roh a pátravě po něm vyjedu výš. Zamrkám. Co to je? |
| |||
Jídelna Tortun Jo, vidím a co vidím, to se mi rozhodně nelíbí. Každopádně to radši nekomentuji a na pokárání jen nepatrně kývnu. Koukám se mu do zad, ale rozhodně ne moc dlouho. Kousnu se do rtu, když úbytek vody vůbec nepozná. To je skutečně zlé. Po jeho otázce na okamžik zaváhám, jak musím překousnout svoji hrdost, ale dneska fakt nemám náladu spáchat sebevraždu. Krátce, rychle zakroutím hlavou. "Není třeba a doufám, že kdokoli, komu se podařilo vám ublížit, bude náležitě potrestán." Jo, jasně, nenápadnost nade vše. Jemně mu naznačím, že jsem mu nic neudělala. Zároveň třeba zjistím, komu mám poslat kytky. |
| |||
Jídelna především Malachi Potrestání školy prostřednictvím Rary se nebrání, takže tón v hlase o něco povolí. Už tak vypadá, že to s ní šlehne, už když stojím poblíž. Gerča se vydá pryč, nijak mu nebráním, ani se za ním neohlídnu. "Děkuji za optání, jak můžete vidět, cítím se zcela zdráv." Odvětím jí a usměji se, v podstatě příjemně, jen v této situaci to nevypadá zrovna pozitivně. Kývnu hlavou na souhlas. "Ať se to neopakuje, ne vždy zasahuje okamžitě škola." Sdělím jí, ale není tu nic jiného k řešení, takže se otočím k odchodu. Dokud ze mne však nevytáhne vodu. Zastavím se v půli kroku. Zmizelou vodu okamžitě regenerace nahradí, ale s lehkým opožděním, takže mě musí podepřít magie, abych ani nezaváhal. Což znamená, že si toho skutečně všimnu. Nasadím velmi široký úsměv a otočím se zpět k ní. Velmi rychle jsem dokázal zacílit odkud to přišlo, nehledě na to, kdo se nachází v jídelně. "Mám vám připomenout, jaký trest je za napadení profesora?" Zeptám se, aniž by mi pohasl úsměv. Skoro jako kdybych jí vybízel, ať řekne ano. |
doba vygenerování stránky: 1.4070479869843 sekund