| |||
Jídelna nevím jak vy, ale hlavně můj pohár Dorazí spolužačka a usadí se nedaleko. Přetahuje se s drakem o maso, což je mi celkem jedno. Pak ale začnou vcházet profesoři a ona rozbije stůl. Bleskovou rychlostí zvednu svůj pohár a džbán s krví do vzduchu, aby se jim nic nestalo a poněkud nechápavě se po ni podívám. Pak se objeví duch a dá jí facku (cože?) a vyrazí sem profesor. Když se stůl spraví, opatrně položím džbán o kus vedle a odšoupu se i s židlí do bezpečné vzdálenosti od mely. Pak v klidu pokračuji s upíjením obsahu mého poháru. |
| |||
Kolej čarodějů – jídelna nikdo konkrétní Oddeleguji nováčka k hlavní nástěnce a sám se jdu projít a trochu trénovat. Zbytek dne trávím v pohodě nebo v knihovně, než vyrazím spát, kde zjistím, že mým spolubydlícím bude práve ten nový. Nijak více to ale neřeším a zapadnu spát. Ráno vstanu první. Po mém malém ranním rituálu, již zcela ustrojený vyrazím do jídelny. Hodinu mám sice až od desíti, ale něco sníst bych měl. A podle všeho se kuchař zabarikádoval v kuchyni a žádné svačiny se nevedou. Vcházím do jídelny a už je tady celkem živo. Pozdravím všechny, kdo si mého příchodu všimnou a já si všimnu že si všimli. Minimálně pokývnutím hlavy. Usadím se někam naproti dveřím. Zaregistruji, že profesor Quison je zde také, takže po něm pokukuji, abych ho mohl odchytit na cestě z jídelny. |
| |||
Jedáleň Hlavne Gerrir alebo keď tu neni Sigi do ktorého by som rýpala Keď Malachi nie úplne najtichšie povie, že niekto mal byť mŕtvy, pozriem smerom, kam sa dívajú jej oči a skončím na lesnom mužíkovi. Nadvihnem obočie, zatiaľ čo si dopriavam ďalší toast. Mŕtvy? Čo sa dialo včera keď som bola celý deň mimo? Viac menej som ignorovala všetky energie naokolo, kým sa ku mne nepriblížili, takže aj keby sa niečo stalo na môj dosah, pravdepodobne by som si to aj tak nevšimla. Toto ma ale začalo zaujímať. Znamenalo to že rybička ho videla zomrieť alebo sa na tom pričinila? Podľa tej spúšte čo práve spravila... to každopádne nebolo nič pekné. Uškrniem sa zlomyseľne. Počas nasledujúci piatich minút sa mi pery roztiahnu takmer až do groteskného škeru. Och, jedáleň nikdy nesklame. Malachina energia na Tortunovi jasne ukazuje, skade ide voda, a ku všetkému zaregistrujem zaujímavú situáciu u Gerrira. Jemnú zmenu energie, najskôr, keď odíde a vráti sa, čo mi ale ešte nič nepovie. Až keď sa začne meniť, energia mu vystrelí, pohasne a potom vibruje a ani navonok nevyzerá nejako vyrovnane tak mi pomaličky začnú nabiehať zaspaté koliečka zo včerajšieho rozhovoru. Zvedavo sa odlepím od stolov a podídem bližšie k nemu. Toto je jeho drak? Zvedavo sa nakloním keď som pri ňom a obzerám si ho. Určite vyzeráš prezentatívnejšie ako Gerrir. Vystrelím napoly skúmavú otázku bez kontextu do vzduchu a odhryznem si z toastu v ruke. |
| |||
Jídelna hlavně Sven Mám tak strašně rozhozené smysly na které nejsem zvyklý, že Svena zaregistruji, až když je těsně u mne. Zamžourám na něj nahoru a horečnatě se snažím přes bolest hlavy zaostřit. "Sebral mi mou podobu," zaskřípu mezi zuby, jak čelisti tisknu pevně k sobě. Dlaní sjedu od rohu k očím, které na chvíli zakryji, jak je světlo trochu moc intenzivní. Snažím se dostat podobu pod kontrolu, ale ani trošku mi to nejde. (3) "A... taky...Dobrý večer..." dodám trochu sýpavě, jak jiné hlasivky protestují proti použití a třeští mě hlava. Nezvedám se. Vrchol pohybu přes bolavé tělo je pohyb ruky. |
| |||
Jídelna Modrý, Tortun Přikývnu na to, že ho tedy po hodině vyhledám, ale pak se prudce otočím za zvukem rozbíjeného nádobí. Napůl bych se zvedl, ale to už se iniciativy ujme Tortun. „Jistě.“ Kývnu a sleduju, jak jde problém řešit. Drak zprostřed místnosti se sebere a odejde, ale pak se hned objeví zpět a pak se stane něco snad ještě děsivějšího. Nechápavě zírám na to, co se jim povedlo stvořit. Z Tortunova řešení problému jsem toho tedy nakonec moc neměl, protože mě ta proměna donutila postavit se na nohy a věnovat celou pozornost jemu. Bílý jak křída jsem přeskočil stůl a nejpřímější cestou se vydal k nim. Horečnatě jsem uvažoval co bych měl vlastně říct, ale nic mě nenapadlo. „Který...?“ Povzdechnu si. Dosud mě nenapadlo jak může být drustrující, když nelze poznat s kterou osobností zrovna hovoříte. Na druhou stranu to, jak se má k Tortunovi něco napovídá. Pozorně si ho prohlížím a v hodně starém zlozvyku se popotáhnu za roh. Sakra, na tohle fakt nejsem připravený. |
| |||
Jídelna především Malachi, Modrý, Sven Kývne a vezme v potaz mé pokárání. Správně ho pochopila, za což jsem rád. Nerad bych svá slova příliš upřesňoval. Povytáhnu jedno obočí, když zakroutí hlavou. „Tato pravidla se vztahují i na vás. Pokud bych vás měl náležitě potrestat dle školního řádu, nebylo by to příjemné. Možná mám rychlou regeneraci, ale raději byste to na profesory neměla zkoušet.“ Zapřu se o stůl naproti ní a stále se usmívám. „Nechme to tedy zatím tak. Za tři hodiny se uvidíme na hodině, vyřešíme to tam.“ Sdělím jí můj závěr a vykročím zpět k profesorskému stolu. V ten okamžik se zde však Gerrir opět objeví. Je z něj však cítit drak. Zarazím se a srovnám si to v hlavě. Opět rozděleni? Natáhne se ke mne, potom se promění. Vypadá však dost zmateně. Než se k němu vydám, podívám se k profesorskému stolu, kde sedí Sven. Ostatně vzal si je na starost, tak by mě zajímalo, zda to mám řešit, nebo se toho ujme. |
| |||
Jídelna všichni tam Sotva několik okamžiků potom, co Gerrir opustil jídelnu se na jeho místě objeví... Znovu. Tedy jsem to já, ale vypadám na šupinu stejně jako on. Okamžitě skloním hlavu a položím si ji poblíž Tortuna. Je mi tak nějak jedno, co tam s tou holčinou řeší, ale doufám že mu dojde, že při jití kamkoliv, by na mne nemusel zapomenout. Gerčova slova jsem tak nějak absolutně zazdil. Přece to také neznamená, že se ho pokusí sežrat. Odmlčím se a uvažuji nad slovy co mi poslal potom. Přeci jen na něj nemusím být až tak zlý. Nicméně on si mé ticho vyloží asi po svém a začne ze mne stahávat dračí podobu. „Mě se ale tvoje podoba nelíbí.“ Pošlu mu zpátky a zapřu se proti jeho mysli tou svou. Nicméně se něco poto. Dračí podobu ze mne stáhne, ale já se tak urputně napřu proti lidské podobě s takovou nechutí a razancí, že mě začne bolet celé tělo. Před očima všech v jídelně změním podobu. Modré tělo, jen lehce zakryté neprůhledným ledem, který vytváří něco jako kalhoty. Dlouhé vlasy jsou tmavě indigové. Z nich vyrůstá pár dlouhých rohů obrácených vzhůru, kratší pár rohů zahýbá nad dlouhé zašpičatělé uši, jeden roh vyrůstá výše na čele. Zorničky se zbarví do jasně žluté, nicméně svislé dračí zornice zůstávají. Zůstávám sedět na zemi a mnu si čelo. Narazím rukou na roh a pátravě po něm vyjedu výš. Zamrkám. Co to je? |
| |||
Jídelna Tortun Jo, vidím a co vidím, to se mi rozhodně nelíbí. Každopádně to radši nekomentuji a na pokárání jen nepatrně kývnu. Koukám se mu do zad, ale rozhodně ne moc dlouho. Kousnu se do rtu, když úbytek vody vůbec nepozná. To je skutečně zlé. Po jeho otázce na okamžik zaváhám, jak musím překousnout svoji hrdost, ale dneska fakt nemám náladu spáchat sebevraždu. Krátce, rychle zakroutím hlavou. "Není třeba a doufám, že kdokoli, komu se podařilo vám ublížit, bude náležitě potrestán." Jo, jasně, nenápadnost nade vše. Jemně mu naznačím, že jsem mu nic neudělala. Zároveň třeba zjistím, komu mám poslat kytky. |
doba vygenerování stránky: 1.3063471317291 sekund