| |||
Cink Cink! Škola vzkazuje: koukejte mě konečně přestat rozbíjet! hlavně Malachi, pak Tortun, SvenV okamžiku, kdy začne cinkat nádobí a praskat dřevo, jak urvala kus stolu, se zjevím ve zdi za ní, přeletím k ní a lupnu jí jednu po hlavě. "Škola vzkazuje, že nemáš mrhat jídlem a ještě ke všemu ničit stůl." Sdělím jí a zahledím se k profesorskému stolu. "Mohu poprosit o asistenci se spravením? Škola sem nechce posílat opravu." Houknu k nim a zamávám jim. |
| |||
Dívčí pokoj směs II - jídelna nikdo konkrétní Probrala jsem se dost poplašeně. Gong je něco, na co si prostě nejsem schopná zvyknout. Probrala jsem se, spokojeně jsem prohlédla růžky. Mám radost, že Správce svolil a budu moct udělat Sigimu radost. Spolubydlící, která se teprve štrachá z postele pokynu v ranním pozdravu a vyklušu do jídelny. Celý den jsem ho neviděla, ale předpokládám, že najíst se asi bude chtít, když je nový den. Vstoupím do jídelny a v pozdravu pokynu každému, kdo se na mne podívá. Zůstávám u dveří a ze stolu stáhnu poklop s mým jménem. Přetočím ho, takže celý obsah přesypu z talíře do poklopu a talíř sundám. Začnu rukou lovit v poklopu a spokojeně chroupat, zatímco očekávám jeho příchod. To co jím vypadá až podezřele moc chlupaté a nohaté. |
| |||
Jídelna Marcos, Tortun Dobře, myslela jsem si, že mám špatný den. Změnila jsem názor. Do jídelny vstoupí další osoba. Nejprve mu věnuju jen letmý pohled, ale pak se za ním prudce otočím. "Co to má k sakru být? Ten je přeci mrtvej!" Tvář se mi zkřiví a zarazí mě až praskání dřeva a cinkot rozbíjejícího se porcelánu. Ohlédnu se před sebe a zjistím, že jsem zlobou praštila do stolu, až z kusu zbyly jenom třísky. Hups. |
| |||
Obloha --> sauna --> jedáleň Vylietala som si všetky nervy, ktoré som v sebe nahromadila za ráno a potom som len plachtila na vzdušných prúdoch vysoko nad zemou, kde som si užívala zvyšky slnečného a potom mesačný svit nad oblakmi. Vo vzduchu som nakoniec strávila takmer celý zvyšok noci, načo som dala odpočinok krídlam a na východ slnka som počkala na pozekoch, udržiavajúc sa v samote. Ak sa aj ozval okolím nejaký rev, ignorovala som ho. Nakoniec som sa odobrala na spánok späť do svojej sauny. Trocha ma znervóznila Malachina energia, ale moju "spálňu" obišla a zdalo sa, že zakotvila vedľa, tak som nakoniec zakuklená zaspala v teplúčku sauny. Na zvuk gongu odpoviem tichým zamrnčaním. Mám pocit že som spala tak desať minút... ale tak..do začiatku hodiny mám ešte kopu času, a energie mám stále veľa, mohla by som to prespať... Zamľaskám. Nebola som síce hladná, ale ako sa mi to často stáva..mala som na niečo chuť. Chcela som sladké. Nutellové toasty...mmm. Rozmotám sa z krídel, zmením sa do ľudskej podoby a ešte s napoly zalepenými očami sa vyberiem do jedálne. Vďaka včerajšiemu dlhému preletu a vďaka tomu, že ma celú noc už potom nikto neotravoval bola moja nálada kdesi na hranici neutrálnej až mierne dobrej, preto keď vojdem tak absolútne zignorujem Gerrirov nadutý pohľad, dokonca sa na neho ešte provokačne usmejem a zakývem mu. Doťapkám okolo neho, Malachi a pijavice na druhú stranu jedálne oproti vchodu do nej, k prázdnym stolom, k tanieru s toastami namazanými hrubou vrstvou nutelly. Okamžite si takmer celý jeden strčím do úst. Ummmhhhh. Slastne zatiahnem keď sa mi tá chuť rozleje po ústach a načiahnem ruku za veľkým hrnčekom kakaa. Prosím nech mi táto pohoda vydrží aspoň najbližšiu hodinu. |
| |||
Jídelna Kdo mě zaznamená Rozhovor s Chrysem ve mě přeci jen zanechá trochu pozitivnější pocit. Vlastně to není zas až takový rozdíl od toho vést válku. Tentokrát jsem spal o něco lépe, jen to probuzení mohlo být příjemnější. Budit se s vědomím, že za velmi krátkou chvíli mi začíná hodina, není zrovna příjemné. Beze spěchu jsem se obléknul, pořádně dotáhnul celé ocelové brnění, a vykročil směrem k jídelně. Na mém neproniknutelném výrazu se nic nezměnilo, ale náladu jsem měl podstatně lepší než předchozí dva dny. Tiše jsem vešel, žádný pozdrav jsem ani nečekal, takže jsem zamířil hned k učitelskému stolu. Pochopitelně jsem zaregistroval modrého draka uprostřed místnosti, ale nevěnoval jsem mu zvláštní pozornost. Promluvím si s ním, ale rozhodně ne teď. U profesorského stolu si už sedal Tortun, tak jsem si přisedl k němu. "Pokud budete mít čas, po hodině bych si s vámi rád pohovořil." Přitáhnu si kus čerstvého chleba a nějakou paštiku. |
| |||
Hájenka - jídelna všichni v jídelně Když opustí hájenku i Sem, zkontroluji, že Sin se jen tak nevrátí a vydám se na obhlídku lesa. Zbytek doby do druhého dne připravuji věci po hájence. Když se rozezní gong, jen zvednu hlavu a neřeším ho. Nikdy jsem do školy nechodil, takže mě začátek nového dne pro studenty příliš netrápí. Uběhne však hodina a já začnu uvažovat nad tím, že když jsem se rozhodl brát to vážně, pravděpodobně bude potřeba dohled v jídelně. Tam se vždy něco semele. A nejsem si zcela jistý, kdo z profesorů bude vstávat a půjde tam hned. S tím se tedy rozhodnu. Hodím na sebe kabát a vyrazím volným krokem ke škole. Na sobě mám upnutější košili, není již ležérně rozepnutá, ale je upravená. Černé barvy. Kalhoty jsou bez jediného pomačkaného kousku a přes to, mi spadá kabát. Dlouhé vlasy jsou stažené dozadu do culíku jednoduchým dřevěným kroužkem. Mé rysy jsou o něco řezanější a vlasy mají podivně temnou barvu. Kdo si mne pamatuje z hodin si jistě všimne rozdílu. Jak se přibližuji ke škole, cípy kabátu lehce povlávají v neviditelném větříku. Všímavější oko si všimne téměř neznatelného temného oparu, který se kolem mne vznáší. Má aura prapodivného klidu a lehké náklonnosti k mé osobě funguje nyní na všechny bez rozdílu. Vejdu do jídelny a až cestou kolem účka se podívám kdo tady je. Gerča. Koutek mi vyletí do úsměvu. A další dva studenti. Přejdu k učitelskému stolu, kde se posadím a přitáhnu si pohár se zlatavou tekutinou. Když už jsem tady, můžu si taky něco dát. |
| |||
Hodina levitace velmi rychle ukončená a páteční snídaně Koho potkám Překvapeně zamrkám, když zjistím, že mě žádný domácí úkol nečekám. Tak jo, tenhle profesor se mi začíná líbit. Normálně bych se asi vydala si zaplavat, ale do jezera jsem se stále tak nějak nechtěla vracet. Povzdechla jsem si. Takže bazény. Jenže tam už kempil Venge a ani s tím jsem se teď nechtěla úplně vidět. Prošla jsem až dozadu, kde jsem cítila další vodu. Nakonec jsem skončila rozvalená ve vířivce. Ráno jsem se probudila s poněkud nepříjemným pocitem klaustrofobie. Rychle jsem se vyšvihla na okraj a zjistila, kde vlastně jsem. Chvíli jsem se vzpamatovávala ze šoku a pak jsem se vydala na snídani. Když jsem vešla do jídelny, už tam byla modrá masa, co se snažila urputně luxovat všechno maso z okolí. Nepatrně jsem se zamračila a posadila se do čela U, ob jedno místo od Marcose, abych měla dobrý rozhled po okolí. Aniž bych si s tím lámala hlavu, jeden co nejrvavější kus masa jsem si vzala. Na následné zavrčení jsem odpověděla vyceněním ostrých zoubků. Jen si něco zkus, taky jsem nevstávala zrovna šťastně. |
| |||
MT02 - den - jídelna kdokoliv mě potká Profesor ukončí hodinu, takže se i s kuličkou doberu zpět do společenské místnosti, kde trénuji střídavě s tím, že hledím do ohně. Když začne svítat odeberu se do postele. Probereme mne až gong. Vstávám, upravím se a jako první vcházím do jídelny. Usadím se kus stranou, zhruba do ohybu účkového stolu a přitáhnu si nejbližší džbán s krví, z kterého si naliji a upíjím, zatímco uvažuji, kdy mám první hodinu. Po chvíli (a zkontrolování rozvrhu) zjistím, že dnešek mám volno. Mé myšlenky se tedy začnou ubírat jiným směrem. Co budu dělat celý den? |
doba vygenerování stránky: 1.5074229240417 sekund