| |||
Hodina levitace velmi rychle ukončená a páteční snídaně Koho potkám Překvapeně zamrkám, když zjistím, že mě žádný domácí úkol nečekám. Tak jo, tenhle profesor se mi začíná líbit. Normálně bych se asi vydala si zaplavat, ale do jezera jsem se stále tak nějak nechtěla vracet. Povzdechla jsem si. Takže bazény. Jenže tam už kempil Venge a ani s tím jsem se teď nechtěla úplně vidět. Prošla jsem až dozadu, kde jsem cítila další vodu. Nakonec jsem skončila rozvalená ve vířivce. Ráno jsem se probudila s poněkud nepříjemným pocitem klaustrofobie. Rychle jsem se vyšvihla na okraj a zjistila, kde vlastně jsem. Chvíli jsem se vzpamatovávala ze šoku a pak jsem se vydala na snídani. Když jsem vešla do jídelny, už tam byla modrá masa, co se snažila urputně luxovat všechno maso z okolí. Nepatrně jsem se zamračila a posadila se do čela U, ob jedno místo od Marcose, abych měla dobrý rozhled po okolí. Aniž bych si s tím lámala hlavu, jeden co nejrvavější kus masa jsem si vzala. Na následné zavrčení jsem odpověděla vyceněním ostrých zoubků. Jen si něco zkus, taky jsem nevstávala zrovna šťastně. |
| |||
MT02 - den - jídelna kdokoliv mě potká Profesor ukončí hodinu, takže se i s kuličkou doberu zpět do společenské místnosti, kde trénuji střídavě s tím, že hledím do ohně. Když začne svítat odeberu se do postele. Probereme mne až gong. Vstávám, upravím se a jako první vcházím do jídelny. Usadím se kus stranou, zhruba do ohybu účkového stolu a přitáhnu si nejbližší džbán s krví, z kterého si naliji a upíjím, zatímco uvažuji, kdy mám první hodinu. Po chvíli (a zkontrolování rozvrhu) zjistím, že dnešek mám volno. Mé myšlenky se tedy začnou ubírat jiným směrem. Co budu dělat celý den? |
| |||
Od jezera (já to nebyl) na snídani všichni v jídelně, případně po cestě Jestli se Modrý nějak angažoval, to fakt nevím, možná se prostě jen bavil. Každopádně, někdo asi mohl slyšet ten nasraný dračí řev, který se ozýval v pátek někde od jezera. A možná i zahlédnout tu show. Protože jsem potřeboval něco rozmlátit, nechal jsem si z vody na hladině jezera vystoupnout několik.. "cílů," stejně tak, jako z gejzírů, které se objevili kolem. Zamražené sloupce vody, které připomínali i nějaké ty tvary. Jeden jsem rozšvihal na miliony kousků ocasem, do druhého jsem se zaryl zuby a rozcupoval na kousky a do dalšího jsem se pustil divokou. Která, ale udělala jen to, že se led rozprskl zpátky na vody a zcákal mě. Znovu jsem zařval. No a najednou se rozezněl gong a já si tak nějak dal do hromady, že za chvíli bude jídlo. Tudíž, značně nasraný a tvorové citlivější to asi poznali, jsem se rozletěl přímo ke škole. Chtěl jsem tam být co nejdříve, vybrat si. Jen, abych se protáhl těmi dveřmi, jsem se proměnil a byl vidět zamračený výraz. V jídelně jsem se zase proměnil a nacpal se mezi stoly do "U." Rozplácl jsem se přímo mezi a začal vybírat maso, pěkné kousky. Měl jsem děsný hlad, dlouho jsem nejedl a energie spotřeboval mraky za to, c ose teď stalo. Myšlenky se mi hromadili v hlavě a pokud někdo prošel, nedočkal se pozdravu, jen nepříjemného krátkého pohledu. Pokud by se mi snad snažil sebrat maso, to už pak je jiná, čekalo ho jisto jistě zavrčení. Maso je moje. |
| |||
Čtvrtek, pátek, pahorkatina Asi jen Kura Zbytek dne jsem napůl prospala, ale pořádně zabrat se mi nepodařilo. Pořád mě pronásledovali různé myšlenky, v jednu chvíli i příjemnější, ale ty byly zase rychle pryč. Dokonce i jídlo jsem zazdila. Je pravda, že zdaleka nepotřebuju jíst tak často jako ostatní. Teprve nad ránem jsem usnula o něco tvrději. Když mě probudil gong, nebyla jsem z toho zrovna nadšená. Zůstala jsem ale dál ležet na zemi a ani mě nenapadlo se někam zvedat. Stále ve mě probublávala ta zlost z minulého dne. Nepochybovala jsem o tom, že až budu někde potřebovat být, někdo mě na to upozorní. Pravděpodobně Kura. Znovu jsem zavřela oči. |
| |||
Krátký posun času na PÁTEK 17:00 Čtvrtek byl krátký den. Někteří z vás ho strávili povalováním v posteli a nebo poflakováním se ve společence. Někteří průzkumem školy, či sociálním družením se... Každopádně hodiny ubíhají jako splašené a je opět čas jít spát... Tedy pokud nechrníte celou dobu. Helen se společenskou místností nepochodila. Jen dostala lísteček, že oblečení má a vlasy pořád ještě taky. Každopádně čas uteče a nastane pátek. Ve čtyři přesně zazní gong jako budíček. Nyní ručičky hodin ukázala na přesně pět a na stolech v jídelně se objevilo jídlo a vše co se tím někteří tvorové snaží nazvat. |
doba vygenerování stránky: 1.7271120548248 sekund