| |||
Jídelna Kdo mě zaznamená Rozhovor s Chrysem ve mě přeci jen zanechá trochu pozitivnější pocit. Vlastně to není zas až takový rozdíl od toho vést válku. Tentokrát jsem spal o něco lépe, jen to probuzení mohlo být příjemnější. Budit se s vědomím, že za velmi krátkou chvíli mi začíná hodina, není zrovna příjemné. Beze spěchu jsem se obléknul, pořádně dotáhnul celé ocelové brnění, a vykročil směrem k jídelně. Na mém neproniknutelném výrazu se nic nezměnilo, ale náladu jsem měl podstatně lepší než předchozí dva dny. Tiše jsem vešel, žádný pozdrav jsem ani nečekal, takže jsem zamířil hned k učitelskému stolu. Pochopitelně jsem zaregistroval modrého draka uprostřed místnosti, ale nevěnoval jsem mu zvláštní pozornost. Promluvím si s ním, ale rozhodně ne teď. U profesorského stolu si už sedal Tortun, tak jsem si přisedl k němu. "Pokud budete mít čas, po hodině bych si s vámi rád pohovořil." Přitáhnu si kus čerstvého chleba a nějakou paštiku. |
| |||
Hájenka - jídelna všichni v jídelně Když opustí hájenku i Sem, zkontroluji, že Sin se jen tak nevrátí a vydám se na obhlídku lesa. Zbytek doby do druhého dne připravuji věci po hájence. Když se rozezní gong, jen zvednu hlavu a neřeším ho. Nikdy jsem do školy nechodil, takže mě začátek nového dne pro studenty příliš netrápí. Uběhne však hodina a já začnu uvažovat nad tím, že když jsem se rozhodl brát to vážně, pravděpodobně bude potřeba dohled v jídelně. Tam se vždy něco semele. A nejsem si zcela jistý, kdo z profesorů bude vstávat a půjde tam hned. S tím se tedy rozhodnu. Hodím na sebe kabát a vyrazím volným krokem ke škole. Na sobě mám upnutější košili, není již ležérně rozepnutá, ale je upravená. Černé barvy. Kalhoty jsou bez jediného pomačkaného kousku a přes to, mi spadá kabát. Dlouhé vlasy jsou stažené dozadu do culíku jednoduchým dřevěným kroužkem. Mé rysy jsou o něco řezanější a vlasy mají podivně temnou barvu. Kdo si mne pamatuje z hodin si jistě všimne rozdílu. Jak se přibližuji ke škole, cípy kabátu lehce povlávají v neviditelném větříku. Všímavější oko si všimne téměř neznatelného temného oparu, který se kolem mne vznáší. Má aura prapodivného klidu a lehké náklonnosti k mé osobě funguje nyní na všechny bez rozdílu. Vejdu do jídelny a až cestou kolem účka se podívám kdo tady je. Gerča. Koutek mi vyletí do úsměvu. A další dva studenti. Přejdu k učitelskému stolu, kde se posadím a přitáhnu si pohár se zlatavou tekutinou. Když už jsem tady, můžu si taky něco dát. |
| |||
Hodina levitace velmi rychle ukončená a páteční snídaně Koho potkám Překvapeně zamrkám, když zjistím, že mě žádný domácí úkol nečekám. Tak jo, tenhle profesor se mi začíná líbit. Normálně bych se asi vydala si zaplavat, ale do jezera jsem se stále tak nějak nechtěla vracet. Povzdechla jsem si. Takže bazény. Jenže tam už kempil Venge a ani s tím jsem se teď nechtěla úplně vidět. Prošla jsem až dozadu, kde jsem cítila další vodu. Nakonec jsem skončila rozvalená ve vířivce. Ráno jsem se probudila s poněkud nepříjemným pocitem klaustrofobie. Rychle jsem se vyšvihla na okraj a zjistila, kde vlastně jsem. Chvíli jsem se vzpamatovávala ze šoku a pak jsem se vydala na snídani. Když jsem vešla do jídelny, už tam byla modrá masa, co se snažila urputně luxovat všechno maso z okolí. Nepatrně jsem se zamračila a posadila se do čela U, ob jedno místo od Marcose, abych měla dobrý rozhled po okolí. Aniž bych si s tím lámala hlavu, jeden co nejrvavější kus masa jsem si vzala. Na následné zavrčení jsem odpověděla vyceněním ostrých zoubků. Jen si něco zkus, taky jsem nevstávala zrovna šťastně. |
| |||
MT02 - den - jídelna kdokoliv mě potká Profesor ukončí hodinu, takže se i s kuličkou doberu zpět do společenské místnosti, kde trénuji střídavě s tím, že hledím do ohně. Když začne svítat odeberu se do postele. Probereme mne až gong. Vstávám, upravím se a jako první vcházím do jídelny. Usadím se kus stranou, zhruba do ohybu účkového stolu a přitáhnu si nejbližší džbán s krví, z kterého si naliji a upíjím, zatímco uvažuji, kdy mám první hodinu. Po chvíli (a zkontrolování rozvrhu) zjistím, že dnešek mám volno. Mé myšlenky se tedy začnou ubírat jiným směrem. Co budu dělat celý den? |
| |||
Od jezera (já to nebyl) na snídani všichni v jídelně, případně po cestě Jestli se Modrý nějak angažoval, to fakt nevím, možná se prostě jen bavil. Každopádně, někdo asi mohl slyšet ten nasraný dračí řev, který se ozýval v pátek někde od jezera. A možná i zahlédnout tu show. Protože jsem potřeboval něco rozmlátit, nechal jsem si z vody na hladině jezera vystoupnout několik.. "cílů," stejně tak, jako z gejzírů, které se objevili kolem. Zamražené sloupce vody, které připomínali i nějaké ty tvary. Jeden jsem rozšvihal na miliony kousků ocasem, do druhého jsem se zaryl zuby a rozcupoval na kousky a do dalšího jsem se pustil divokou. Která, ale udělala jen to, že se led rozprskl zpátky na vody a zcákal mě. Znovu jsem zařval. No a najednou se rozezněl gong a já si tak nějak dal do hromady, že za chvíli bude jídlo. Tudíž, značně nasraný a tvorové citlivější to asi poznali, jsem se rozletěl přímo ke škole. Chtěl jsem tam být co nejdříve, vybrat si. Jen, abych se protáhl těmi dveřmi, jsem se proměnil a byl vidět zamračený výraz. V jídelně jsem se zase proměnil a nacpal se mezi stoly do "U." Rozplácl jsem se přímo mezi a začal vybírat maso, pěkné kousky. Měl jsem děsný hlad, dlouho jsem nejedl a energie spotřeboval mraky za to, c ose teď stalo. Myšlenky se mi hromadili v hlavě a pokud někdo prošel, nedočkal se pozdravu, jen nepříjemného krátkého pohledu. Pokud by se mi snad snažil sebrat maso, to už pak je jiná, čekalo ho jisto jistě zavrčení. Maso je moje. |
| |||
Čtvrtek, pátek, pahorkatina Asi jen Kura Zbytek dne jsem napůl prospala, ale pořádně zabrat se mi nepodařilo. Pořád mě pronásledovali různé myšlenky, v jednu chvíli i příjemnější, ale ty byly zase rychle pryč. Dokonce i jídlo jsem zazdila. Je pravda, že zdaleka nepotřebuju jíst tak často jako ostatní. Teprve nad ránem jsem usnula o něco tvrději. Když mě probudil gong, nebyla jsem z toho zrovna nadšená. Zůstala jsem ale dál ležet na zemi a ani mě nenapadlo se někam zvedat. Stále ve mě probublávala ta zlost z minulého dne. Nepochybovala jsem o tom, že až budu někde potřebovat být, někdo mě na to upozorní. Pravděpodobně Kura. Znovu jsem zavřela oči. |
| |||
Krátký posun času na PÁTEK 17:00 Čtvrtek byl krátký den. Někteří z vás ho strávili povalováním v posteli a nebo poflakováním se ve společence. Někteří průzkumem školy, či sociálním družením se... Každopádně hodiny ubíhají jako splašené a je opět čas jít spát... Tedy pokud nechrníte celou dobu. Helen se společenskou místností nepochodila. Jen dostala lísteček, že oblečení má a vlasy pořád ještě taky. Každopádně čas uteče a nastane pátek. Ve čtyři přesně zazní gong jako budíček. Nyní ručičky hodin ukázala na přesně pět a na stolech v jídelně se objevilo jídlo a vše co se tím někteří tvorové snaží nazvat. |
doba vygenerování stránky: 1.4386458396912 sekund