| |||
Ošamočená v klušíší koleji - na Ošetšovačce je vždy šnadna! Zůstanu v pokoji sama. Nespokojeně si odfrknu. Chlupášek mi prostě zdrhnul. No, kam teď? Na ošetřovně se vždy děje toho spoustu, takže tam by mohla být bžunda. Když už tu jsem. Propadnu se podlahou až do přízemí a proletím stropem na ošetřovnu. Tam vypadnu a usadím se na chlupatém bezvládném těle. Zazubím se na všechny, co si mého příchodu všimli. Rozhlédnu se. "Jééé, on še ho šnaží špapat ža živa!" vyjíknu nadšeně a převalím se na chlupech na břicho, abych to mohla sledovat. |
| |||
Chodba Yqi, Relliel, Remmi, Gill, Sukui, Kirie, Ary Konečně se přestane oheň šířit a mě se ho povede všechen vstřebat. Levá ruka teď vypadá jako mumifikovaná, ale je to lepší než aby vyhořela celá budova. Nevím jestli je to únavou, ale moje oči se zase zamlží, ale krátce na to se opět rozjasní. V tu chvíli slyším hlasy a když se otočím zpátky do chodby, je plná lidí. Jsme zpátky! Nevím přesně co se děje potom, příliš mnoho lidí chodí kolem a mluví mezi sebou, abych si udělal přehled. Talbučka uteče pryč a tím mi odekryje zbytek chodby. Koutkem oka zahlédnu osobu, která má v břiše šíp a kalhoty mu plápolají zeleným ohněm. Doběhnu k nim a vykřiknu: “Nepřibližujte se k němu!” Prohlédnu si jeho nohu, ale nevypadá to, že by se mu zatím cokoliv stalo a oheň taky dál neroste. “Ten oheň je hodně agresivní. Potřebujeme ho uhasit, než bude mít příležitost někam přeskočit. Máte někdo požehnanou vodu?” |
| |||
Ysea, Salazar, Maid, Butler, Kelly, Hillaris, Vesa Dopadl na zem se nekonal, snesu se až na pohovku pod taktovkou Ysey. Tam zůstanu ležet. "Hmm." Odtuším na její konstatování. Tímto způsobem zavelíme zákaz zbraní a všichni budou nosit omezující náramky, které jim budeme sundávat jen na hodiny. "S tímto si poradím, ovšem děkuji," odpovím jí na nabídku, než se opatrně začnu zvedat do sedu. Přižene se hoch. Když na mne položí ruku povytáhnu jedno obočí v jistém tázavém gestu. Dává to smysl, hned jak promluví. "To není potřeba. Tímto způsobem by to nefungovalo. Šetřete si svou energii pro své využití," promluvím k němu mírným hlasem. To už se zpoza rohu vynoří Kelly s celým doprovodem. Krátce zavřu oči, když se její packa dotkne mého čela. To už se toho ale jímá Butler, aby mi nahodili rameno zpět do jamky. Ve tváři se nepohne ani jeden sval, aby snad ukázal, že by to bolelo. Na lehké popíchnutí Kelly magie vystartuje regenerace a ruka je v okamžiku jako nová. Hodlám zaprotestovat proti mému odchodu, když se mi vybaví dnešní rozvrh. Nestačím to ale před Butlerem. Nakonec tedy jen mýknu ramenem v jistém neurčitém gestu. Nechám se vytáhnout do stoje, i podepřít. |
| |||
Brána - Nástěnka - Chodba 1.patra Tatiana, Luis Než se stačím nadít, všichni jsou pryč. Asi jsem se příliš ztratila v prohlížení si scenérie nasvícené budovy v zeleni. Jak hrozivě to vypadlo zvenčí, o to mírumilovněji to vypadá zevnitř. Nakonec se přeci jen rozejdu po štěrku k budově. Vypadá to, že jsem se zamyslela více, než jsem očekávala, vzhledem k tomu, že jsou již všichni pryč. Zastavím se před nástěnkou a snažím se v ní zorientovat. Pokoj je v druhém patře. Hodinu teď nemám. Začínáme bojovým cvičením... Zajímavé. Především to, že jen za náš sprint do budovy, zvládli všechno připravit. Každopádně bych prý měla najít třídního profesora. Tak se podívejme... Podle tohohle se jmenuje Draco. A podle rozvrhu by měl učit v prvním patře. Tedy napřed tam. Přeci jen také potřebuji i něco na sebe. Rozejdu se do patra. Dovnitř patra, tady chodbou... Ale ne, asi jsem se ztratila. Kolem jsou jen pokoje a žádné učebny. Úlevně vydechnu, když si všimnu dvojice v chodbě. Nasadím úsměv a vydám se k nim. "Omlouvám se za vyrušení, ale nevíte, kde je učebna jedna?" |
| |||
Chodba 1. patro - Pozemky Grimgull, Relliel, Sukui, Gill, Remmi, Kirie, Ary, všichni průchozí Nervózně pohazuji ocasem a nějak nevím, co mám dělat teď. Nikdo si mne nevšímá. A i když se snažím, nejde mi zatlačit instinkt, který by mi dovolil se o něco zmenšit. Když se mezi námi začnou protahovat další studenti, jakoby se nechumelilo, začnu trochu couvat. "Je to z netajícího ledu," poznamenám tak nějak ke skupince, než se otočím na kopytech a vyrazím tryskem pryč. Jestli mne někdo bude chtít potrestat, jistě si mne najde. Zpomaluji až, když se do mne opře noční vzduch a rozevře se přede mnou planina za školou. Doklušu mezi vodu a les, kde se začnu uklidňovat, abych se zase o něco zmenšila. |
| |||
Chodba 1. patro Tatiana "S obojím se dá něco dělat," pronesu s úsměvem. Alespoň již vím, kam budu směřovat naše kroky. Vydáme se delší cestou směrem ke schodišti. "Hmmm?" věnuji ji pohled, když ze sebe začne páčit něco, co je jí očividně nepříjemné. Když však ze sebe vysouká svou otázku, zcepením na místě. Jestli si toho hned nevšimne, může klidně ujít několik kroků přede mne, než jsem vůbec schopen reakce. Samozřejmě, že bych nejraději okamžitě přijal a ideálně ji věnoval polibek. Ovšem... To se k mému vychování vskutku nehodí. Měl bych ji alespoň varovat, do čeho jde. "Jsi si... Jistá? Samozřejmě, že nemám nic proti, líbíš se mi od prvního okamžiku, ale... Nic o mne v podstatě nevíš...?" nadhodím. Procházejícího muže téměř vypustím, jen postřehnu, že na nás pokývl hlavou. |
doba vygenerování stránky: 1.315868139267 sekund