| |||
Oberon "Ano, tu hodinu jsem vyučoval. Včera večer." Poklepu prsty na jílec katany, "a proto by bylo možná moudré, přejít do vykání." Rysy mi jen velmi jemně ztvrdnou, vypadá to, že bezdůvodně. Nebo si to alespoň může myslet. "Chcete snad, aby na Vás hodina čekala? A i kdybyste nebyl student, trochu se protáhnout Vám přeci neuškodí." Při poslední větě zvednu hlas, abych si byl zcela jist, že mne Thunder slyšela. Já mu dám župan. A já mu dám zadeček. Ho ten zadeček sedře z kůže. Alespoň v to doufám. |
| |||
Chodba (sborovna) Shizei Trochu se zamračím, když mi řekne, že dneska nikdo neodešel. "Počkej, počkej... to je blbost. Jsem přišel... a hned byla hodina... kouzelní tvorové nebo tak nějak a po ní jsem řekl Turneymu, že jdu, že tohle není pro mě... Vyvedli mě k hlavní budově, tam mi dali zpátky motorku a já jel... a vyjel zase tady u budovy...K?" řekl jsem zamyšleně a vzal si další tortillu, zatím co mi řekl, že jsem stále student a že mám jít tam do těch dveří, kde zaplul zadeček. Jen jsem se podíval na ty dveře a pak zas na chlápka v županu a ukousl si tortilly. "Počkej, jako teď hned?" zeptal jsem se po pár vteřinách, co jsem na něj jen tak koukal. |
| |||
Učebna Lektvary - Chodba - Učebna 3 Jelikož profesor mě okázale ignoruje a jde raději hasit tu spoušť, postupně moje ruka klesne a hlásit se přestanu. "Tolik k odhodlání zjistit, co se tu děje." Ačkoli, ne že by odhodlání chybělo. Jenže převáží další pocity. Třeba povinnost neztratit se v tomhle kolotoči, která se hlásí o slovo čím dál silněji, jak kolem ubývá studentů. Kouknu se na rozvrh, a zjistím, kde mám vlastně být. Proběhla tu nedávno přestavba školy, takže se ani nenamáhám vzpomínat, kde to vlastně Učebna 3 je. Namísto toho pronesu nesmělé "Nashledanou", a vyjdu na chodbu. Odbijí hodiny, a já přidám do kroku. Jestli tu někde je v dohledu mapa školy - celkem by se to hodilo - využiju jejích služeb, v opačném případě jdu prostě od učebny k učebně v rámci patra, a tak se nakonec dopátram oné trojky. Zaklepu na dveře, a pomalu vstoupím se slovy "Dobrý den", na jejichž konci by jeden skoro očekával otazník vzhledem k tónu hlasu. Otazník brzy zjistí, že nemá k sobě odpovídající odpověď, neboť za katedrou nikde nikdo. A tak trochu zahanben najdu místo někde blízko katedry, ale zase ne tak, abych byl úplně na očích (BN18). Sednu si, a v duchu rekapituluju poslední hodinu. "Při vaření dodržovat instrukce do puntíku a dávat si pozor na ingredience. Jo, a ovládání ohně, to snad nezapomenu. Vlastně nic z toho ukládat nepotřebuju," rekapituluju spokojeně. |
| |||
Tělocvična - Pokoj - Tělocvična profesorka, Kisa Rozletí se dveře a tam stojí postava, kterou jsem ještě neviděl. Podle toho jak jí naběhly všechny žíly bych řekl, že to bude vyučující. Jen na ni hledím unaveným pohledem. Tak nějak po mne sklouzává, že vlastně křičí. Jestli to takhle bude pokračovat, budu potřebovat restart dřív, než jsem si myslel. "Prosím," pokrčím rameny a namáhavě se zvednu. I když jsou zranění pryč, pořád mám dojem určité rozlámanosti. Doploužím se ke dveřím, kterými práskla a kde zmizela Kisa, abych je otevřel a vydal se do pokoje. Nejdu nijak extra rychle. Tak nějak doufám, že mi tady ty časové přeskoky teď pomohou. Vkročím do studené sprchy, abych se i trochu probral, než najdu, kde je vlastně ta sportovka. Natáhnu na sebe šortky a triko. Jako lepší než celá uniforma. Sejdu zpět, abych za dveřmi opět o něco zpomalil a doploužil se zpátky. Dokonce jsem byl tak hodný a sepnul si vlasy. Až jsou vidět brka trčící zpod culíku. |
| |||
Oberon, Aera "Pokud vím, dnes nebylo ukončeno studium nikomu z této třídy. Možná to bylo tedy déle, než hodinu," odtuším na jeho slova klidným způsobem, zatímco si ho prohlížím. Vypadá to, že má dost krátkodobou paměť. Kolegyni pokývnu hlavou v pozdravu, "dobrý večer," věnuji ji na zavrčení mého jména. Litoval jsem je poměrně už, když se na schůzi objevila Dyna. Jestli místo ní dostali Thunder... Někteří to ale dozajista potřebují. Vrátím se pohledem zpět k chlapci. "Být Vámi, tak se moc nesměji. Vzhledem k tomu, že jste stále tady, vypadá to, že jste stále studentem. A přesně tam zamíříte na svou další hodinu," informují ho, zatímco volně rukou pokývnu ke vstupu do tělocvičny. |
| |||
U nástěnky - Učebna 3 Věnuji mu jen blýsknutí rudého oka zpod krempy, než zpět schovám psací potřebu. "Dobrý večer, " připojím svůj výrazný pozdrav dívce v žabkách. Žabky jsou prostě nevkusné a to jsem vyrostla na pláži. Více než to, mne však irituje její přístup. Však jednou ten den přijde, kdy se budou plazit po podlaze před naší přítomností a jen ti vybraní se mi odváží podívat do očí. Jakmile cítím upřený pohled, zlehka se natočím, když žena prochází kolem a věnuji ji úsměv. Jen tak z principu. Nová dívenka vypadá poměrně gullible. Odpovědi však nechám na Arthurovi, kterých se jich hned ujímá. Má malé plus, že se nedal strhnout do představovacího spree. Prý bohužel. Měli bychom mít samostnatnou VIP třídu pro nás. Nechávám to ale být, jen na ni upřeným rudým pohledem hledím, zatímco zhodnocuji její možnosti. "Vskutku," pokývnu hlavou Arthurovi, když vyzve k odchodu. Elegantním krokem vyrazím směrem ke schodišti. S potutelným úsměvem, který se mi usadí na tváři, hned jak se k nim otočím zády. Můj plán funguje dokonale. Zvon jen umocňuje akorátnost našeho příchodu. Ne příliš brzy, ne příliš pozdě. Vyjdeme do patra. Vzhledem k tomu, že se v chodbě stále něco děje, obejdeme to druhou stranou, abychom se dostali k učebně, kde má být hodina. Usadím se ke stěně, nebo lépeřečeno se nechám usadit, zhruba doprostřed třídy. (BJ12) |
| |||
Tělocvična - Pokoj - Tělocvična Ještě ani pořádně nevešla do tělocvičny a už ječí jako by mělo hořet umýt se sice mohl a převlečení jsme asi taky být mohly. Nepřijde mi to jako důvod dělat takový kravál. Rovnou se tedy zvednu abych se šla převléknout. Popravdě jsem úplně zapomněla že kromě těch normálních školních uniforem máme ještě taky sportovní. Taky jsem tohle nikdy předtím řešit nemusela."Jde to říct i v klidu" řeknu cestou kolem vztekliny. O tom že se ani nepředstavila, natož aby pozdravila ani nemá smysl začínat, tohle přestavení stačilo bohatě. Sotva zmizím za dveřmi, zmizím taky z chodby. Doslova. Školou do pokoje proletím a až tam se znovu zjevím. Rychle na sebe hodím sportovní úbor a stejným způsobem jak jsem odešla tak se taky vrátím. Zpátky v tělocvičně jsem ještě s dostatečnou rezervou, školní zvon zazní až chvíli po tom co se vrátím. |
| |||
Chodba (sborovna) Shizei, okrajově Aera Netrvalo dlouho a za mými zády se ozval hlas. S polovičně vyplazeným jazykem jsem se otočil a tam stál… kdo to sakra je? Ještě jednou jsem na prázdno pro protáhl spodní čelist „Jo.. asi před hodinou jsem se dohodl s… Turney se jmenoval? … no že končím. Jdu odtud… ale jsem zas tu a jak, vůbec nevím… prostě jsem vyjel… a přijel… tak ho hledám, abych se ho zeptal, co se sakra stalo,“ pokrčil jsem rameny. Na to kolem prošla nakvašená ženská, cosi zavrčela na toho cápka v županu a zmizela ve dveřích kousek od nás. Já jen pozoroval ten zadeček, jak pluje vzduchem a vložil si do úst zbyteček tortilly, co jsem měl v ruce. Ze dveří se pak ozval kravál. „Hehe…“ usmál jsem se a pak zase pozoroval toho v županu přede mnou. Něco mi říká, že tohle by mohl být profesor, takže by mi mohl pomoct. |
| |||
U nástěnky Jadelyn, Alyssa, Kirie Jak to myslí ? Nebudou hrát klasickou hudbu ? zděsím se a teprve teď mi dojde, že umění společenského se asi dost posunulo. To rozhodně nepřilepšuje mojí situaci. S úctou si převezmu její pero. Trochu nespokojeně se zamračím nad svým podpisem. Tedy nad jeho úhledností a přitom jsem byl zvyklý vyplňovat formuláře na prkenných stěnách zákopů. “Pokud myslíte, tak tomu tak bude.“ odpovím a vratím pero jeho majitelce. “Dobrý večer.“ pozdravím dívku v poněkud nezvyklých šatech. A hlavně obuvi. Ustoupím kousek stranou. A také zamžourám na rozvrh. Ženu, jež projde přes místnost registruji jen okrajově. Zrovna, když si všimnu, že máme hodinu, tak odbije osmá. Do haly vstoupí další dívka a ozbrojená. Pohled mi okamžitě ulpí na její zbrani. Najednou mi můj revolver přijde poněkud nedostačující. “Dobrý večer.“ odpovím nově příchozí a otočím svůj pohled na Jadelyn. Rozhodně budu potřebovat dlouhou promluvu, ale nejdřív hodina. Přijít pozdě i podruhé by nemuselo být příjemné. pomyslím si a mou pozornost strhne dívka svým dotazem. “Bohužel, patříme do jiné. Třídního profesora najdete o patro výš v učebně lektvarů. Jídlo zkuste v jídelně, je to těmito dveřmi a hned doleva.“ kývnu ke dveřím. Otočím se na Jadelyn. “Půjdeme ?“ optám se. |
doba vygenerování stránky: 1.4805228710175 sekund