| |||
Pokoj - MT02 Sem Chvíli jsem bezcílně bloumal chodbami školy a různě posedával, než jsem uznal, že je čas zalézt si. Usnul jsem a bylo to tak poprvé, co jsem neměl klidné spaní. Probral jsem se ještě před gongem. Hned jsem si povšiml, že rozvrh se změnil. Překvapeně jsem ho přeletěl pohledem. Nakonec to ale stejně nemá smysl řešit, takže vstanu. Upravil jsem se a nechal spolubydlícího spát. Počkal jsem na snídani a dosyta se najedl. Tentokrát hned nejdu na hodinu, takže si to dovolím. Když jsem poté procházel kolem jídelny, byl jsem za to rád, vypadá to, že někdo naštval kuchaře. Nakonec jsem zamířil k tělocvičně, kde jsme měli mít hodinu. Již je odemčená a profesor vevnitř. Vklouznu tedy dovnitř a tiše pozdravím. Zaváhám a pokyn mi nepokyne, usadím se zatím ke zdi abych počkal na spolužáky. |
| |||
Škola - škola a MT02 Ne, že by mi prospělo povolání do školy. A co se dalších zpráv týče, byl jsem rád, že jsem se doploužil do svého pokoje a tam jsem prostě odpadnul. Dokonce ani gong ráno mě nevzbudil a teprve nedlouho před začátkem hodiny mě vzbudil šplíchanec vody. Podrážděně jsem zavrčel, proměnil se do lidské podoby a skoro poslepu doklopýtal ke stolu, kde jsem něco sebral a bezmyšlenkovitě si to hodil do pusy. Pomalu jsem to žvýkal a uvažoval, kde to vlastně mám být. Jasně že tady a dát se dokupy, ale pochybuju, že by mě škola budila jen tak. Nakonec jsem došel k závěru, že musím mít dole levitaci. Tam bude snad jen pár studentů, to zní celkem dobře. Seběhl jsem za schodů, odemčel tělocvičnu, vklouznul dovnitř a usadil se na zemi, čelem ke dveřím. Potřebuju alespoň pár minut nebo prvního, kdo hlasitěji pozdraví, prohodím zdí. Zavřu oči a nacvičeným grifem zklidním svůj dech. |
doba vygenerování stránky: 1.3610079288483 sekund