| |||
Zbytek dne - pokoj - MT02 Zbytek dne jsem tedy strávila zkoumáním hradu ať již se slečninou pomocí nebo bez ní. Nakonec jsem v jednom pokoji našla i své věci a jenom nepatrně mě překvapilo, že se mi skoro okamžitě změnil rozvrh. No to nevypadá, že by tu měli moc stabilní zázemí. Když zazní gong, málem dostanu infarkt, ale můj mozek, který zjevně celou noc pracoval, zavelí, že jdeme na snídani, na obchůzku a pak na hodinu. Nerozhlížím se po nikom, koukám do země a snažím si zapamatovat mapu a lokace jednotlivých místností. Díky tomu jsem nakonec na hodinu ani nebloudila. Vklouzla jsem do třídy, tichounce pozdravila a sedla si na opačnou stranu od podivně bledého mladíka. Ale zombíci se rozpadají o něco víc než tenhle, ne? |
| |||
Pokoj - MT02 Sem Chvíli jsem bezcílně bloumal chodbami školy a různě posedával, než jsem uznal, že je čas zalézt si. Usnul jsem a bylo to tak poprvé, co jsem neměl klidné spaní. Probral jsem se ještě před gongem. Hned jsem si povšiml, že rozvrh se změnil. Překvapeně jsem ho přeletěl pohledem. Nakonec to ale stejně nemá smysl řešit, takže vstanu. Upravil jsem se a nechal spolubydlícího spát. Počkal jsem na snídani a dosyta se najedl. Tentokrát hned nejdu na hodinu, takže si to dovolím. Když jsem poté procházel kolem jídelny, byl jsem za to rád, vypadá to, že někdo naštval kuchaře. Nakonec jsem zamířil k tělocvičně, kde jsme měli mít hodinu. Již je odemčená a profesor vevnitř. Vklouznu tedy dovnitř a tiše pozdravím. Zaváhám a pokyn mi nepokyne, usadím se zatím ke zdi abych počkal na spolužáky. |
doba vygenerování stránky: 1.4108669757843 sekund