| |||
Pozemky Hlídaný a Jeho ať si hlídá kdo chce, Profesor, Kura Nelíbí se mi jak Kura o Tortunovi mluví, ale neodvažuju se cokoli namítat. Pak ale prozradí, že je Tortun mrtvý. Vyděšeně na ni kouknu. Dokonce tak vyděšeně, že jsem nepostřehla její další poznámku. Zaměřila jsem se jen na její mysl a promluvila poprvé jen a pouze k ní. To nesmíš! Pošlou tě pryč! Jasně, že to není úplná nezištnost, ale nechci, aby šla pryč. Nehledě na to, že by se mohl objevit někdo horší. Pak mě profesor zaúkoluje. Kouknu po Kuře a pak sama přejdu ke Gerrirovi a stočím se kolem něj. Zvědavě zavětřím, když mu profesor něco nabízí, ale štiplavý pach neznám. Pak si položím hlavu tak, abych viděla k lesu. Ve tváři se mi opět nemihne ani náznak toho, co za myšlenky se mi žene hlavou. A že jich je hodně. |
| |||
Pozemky Zmrzlej a málem zdechlej, Zlatá a Šedá Pohodím hlavou. Tady fakt nikdo neposlouchá. „Ano, všimnul jsem si a jak jsem již říkal, nehodlám ji momentálně trestat, pouze proberu její pochybení s profesorem, který za ni převzal odpovědnost.“ Zopakuji svoje stanovisko, na kterém si pochopitelně trvám. Pak ale vidím, jak se složí a překvapeně mrknu. To je mi ho snad líto? Ne, to jistě ne, to bude jenom pohrdání. Pochopitelně. Ale fuj, lítost, to nevedu. Stejně si ale dřepnu k němu a zpoza jednoho plátu vytáhnu svoji placatku a podám mu ji. „Napij se. Jeden drobný lok. Skutečně jen nepatrně jinak umřeš.“ Jo, asi ne, ale proč riskovat, že mi to vyzunkne celé? Pokud přijme a napije se, ucítí v celém těle pálivou bolest, jakoby se mu svaly prokousával roztavený kov. A to velmi konkrétní kov. Jednoznačně šlo o zlato. Jenže pocit poměrně rychle ustoupil a ty sis najednou připadal o něco silnější, jistější a co hlavně, bolest hlavy se velmi potlačila. Nezmizela úplně, ale máš momentálně pocit, jako bys na ni mohl koukat zvenku. Uklidím placatku zpět do hlubin mého brnění a zvednu se, abych se vydal za dračicí, pokud se bude mít k odpovědi. |
| |||
Chudášek ředitelíček... a pro někoho jistě dooobréé zprávy! napřed čarodějové a pak VŠICHNIJakmile mi věnuje pozornost, což je okamžitě, vzhledem k tomu, že poněkud zaraženě zíral na tu holku před katedrou, začnu mu špitat do ucha a čím dál tím více se zubím, zatímco Selven čím dál tím více bledne. Nakonec se na mě nevěřícně podívá a vyrazí ze třídy pryč, aniž by komukoliv řekl cokoliv. Letím za ním, ale pak nakouknu zpět do třídy. „Jo na zbytek dne máte volno,“ zazubím se na ně a pak vyletím za Selvenem. Zanedlouho lítám po škole s dvěma obříma kravskýma zvoncema a tam kde vím, že někdo je, tak zvoním jak o život. „DNESKA MÁÁÁÁTE VOOOOLNOOOO, ZBYTEK VYUČOVÁNÍ SE RUUUUŠÍÍÍÍÍÍ....“ Hulákám co stačím a zubím se. |
| |||
Pozemky Mé druhé já, Ire.. teda Sinead, Šedivá a profesor Napadla spolužáka.. Jakoby to nebylo na denním pořádku... "To sice ano ale.. Nijak mu neublížila, jen..." zadrmolím a zase syknu, pohodím hlavou do strany. Větu nechám nedokončenou. "To bolí..." řeknu spíš tak pro sebe, pak už poslouchám Šedou a profesora. Takže zapírání a oddalování ze strany mé i ze strany Sinead šlo tu a tam, když šedá na férovku odkázala na Tortunovu smrt. Což by mohlo vyústit v její propuštění ze školy a v to, že sem Starší nalítnou hned. A to by byl sakra malér... Sin by odvedli a mě by pravděpodobně zlikvidovali, protože přeci budou chtít Modrého, ne mě. Podle toho, jak si šedivá prohlížela Modrého, to asi vidí tak ,že já jsem ten.. odpad, co vznikl při početí. I když jsem to byl a vždycky budu já, kdo byl venku. A když si to tak uvědomuji, začínám chápat, proč je Modrý tak naštvaný... Šedivá k tomu všemu udala i důvod, proč Tortun skončil tak, jak skončil. Důvod, kterému stále nevěřím a nikdá neuvěřím. Ať si říkala a ukazovala, co chtěla. Jenže já neměl důkazy a vlastně.. nic jsem nevěděl, tudíž tohle už jsem nevytahoval a jen tak s "ocasem mezi nohama" držel hubu. Pak už jsme byly zaúkolováni. Profesor z šedou měli odejít kouknout od hájenky, Sin měla dát pozor na to, aby mě se nerozkočila hlava a já, já se měl nějak uklidnit. To se fakt lehce říká, provedení už bude horší. A tak jsem si prostě lehnul na zem, ideálně vedle Zlaté s výhledem na "zmraženého" modrého. Chytil se za hlavu a čekal, co se bude dít. Bojím se o Sin, že provede nějakou blbost a nebo naopak, že se zase uzavře všem okolo. Nebyl jsem v postavení, něco požadovat nebo se snad urážet. Byl jsem rád, že, zatím, žiju. I když ne tak, jak bych si představoval. "Pospěšte si prosím." |
| |||
Pozemky Dvojka, Chcípáček a Uvidíme Na obranu zlaté dračice se ozval človíček. „Všiml jsem si o co šlo, to ale nemění nic na tom, že napadla spolužáka.“ Překvapeně povytáhnu obočí, když dračice začne vyvádět. Kluk prohlásí, že ho teď nezastihnu, a nakonec to zazdí šedá dračice s prohlášením, nad kterým povytáhnu obě obočí. Otočím se přímo k ní. „A k tomu došlo jak?“ Ani jsem se ale asi nemusel ptát, protože její další slova mi osvětlila to první prohlášení, i mi dala nápovědu k tomu, co se asi stalo. Pak se mi dostane velmi zmateného vysvětlení kdo je kdo a co. Rychle jsem přemýšlel, co teď a co potom. Ale tohle by chtělo spíš Sema. Kde jsou psychologové, když je lidi potřebujou? „Ty tu zůstaň a zkus se uklidnit. Jeho zatím nech tak, jak je, vrátím se sem.“ Promluvím nakonec k človíčkovi. Něco mi na tom nesedí. „Ty na něj dohlédni, ať se mu nic nestane.“ Podívám se na zlatou dračici a nakonec pokynu šedivé. „A ty mi řekni a ukaž, kde je.“ Lehce ustoupím, aby mohla jít přede mnou. Nehodlám ji nechat jít až na místo činu, ale potřebuju vědět, kde je. |
| |||
Pozemky Sleduji profesorovo kárání i ty dva, aby neprovedli nějakou blbost ale nehodlám se do toho příliš míchat. Než zaslechnu co řekl. Stočím jejich směrem pohled. Nemyslím, že bylo moudré, nechávat studenty v rukou zrovna téhle osoby. Poznamenám bez nějaké většího zájmu nebo důrazu, prosté konstatování. Ten váš Tortun je momentálně trochu dál než za hranicemi štítů školy. Řekla bych, že tak za hranicemi Podsvětí by bylo přesnější. Vložím se do toho, když se Modrý pokouší velmi okatě lhát. Radši všechno na rovinu s důsledky, než se takhle ponižovat. Jeho chyba bylo zneužívání dráčat. Dodám po slovech Sinead a vůbec si neberu servítky. Hledím trochu odtažitě na to, jak se tam před ním kroutí. |
| |||
Pozemky Gerrir a zmrazený průser, Nezmražený průser a Velmi nezmražený průser No co jsem říkala? Ano, že povedené kouzlo ne vždy znamená kliku. Ani mě nenapadne se vzpírat, když mě jeho kouzlo přitáhnu k němu, jen vyfrknu z nozder prach. Jeho plky o školním řádu mě trápí jen tak malinko. Mezi tím, co všechno se dneska už událo, je jen máloco, co by mě mohlo vytrhnout z nečinnosti. A on jednu takovou věc trefil. Bez zaváhání. Zděšeně zamrkám. Ne! To ne! Já, cokoli jiného, prosím! Do toho začne Gerrir, že jsem nic neprovedla a že Tortun je teď někde za hranicí. Nom, v podstatě celkem i trefné, jen to zastižení později. Kouzlo mě pustí a Gerrir začne žbleptat něco o tom kdo je kdo. Já ale zůstávám tak, jak jsem a snažím se rychle vymyslet způsob, jak by změnil svoje rozhodnutí říct to Tortunovi. Profesor Tortun za to nemůže, do konce hodiny jsem byla skutečně s ním, pak jsem odešla, připravit se na další hodinu, a v tom případě už tohle nemůže být jeho chyba. Zuřivě kontroluju myšlenky, abych neuhnula stranou a neřekla něco, co není pravda. |
| |||
Pozemky Sven, Zlatá, Šedá a Modřý Nebylo dost na tom, že jsem se tam teď motal a kynklal, jako bych byl postižený, tomu profesorovi se asi nelíbilo, jak jsem ho drze odpálkoval a tak jsem já hned vedle zlaté skončil s rypákem v zemi. A i v té pozici, jak držel, no nezmohl jsem se na nic víc, než si držet skoro explodující hlavu rukama. Ten tlak byl snad horší a horší... Nechal jsem ho pronést ten jeho monolog a po pravdě, ta držka v zemi mi nevadila tolik jako Modrý v mojí hlavě. Jak byl zmražený, bylo to hnusné. ALe kdyby to Sin neudělala tak hádám, že tady asi nejsem. On měl v mém dračím těle převahu. Aý když začal mluvit o Zlaté jsem se trochu začínal vzapamatovávat a potlařovato to šílenství. A když zmínil Tortuna, začal jsem i panikařit. Ano, ještě o něco víc. "Sinead nic neprovedla, snažila se mi pomoc, za to beru plnou zodpovědnost," vymáčkl jsem ze sebe. "Profesor Tortun je teď pokud se nepletu za hranicemi štítů školy.." ech zasténal jsem a promnul si spánek. "Myslím, že ho zastihnete později či na další hodině." Jo, já vím, stejně se to provalí, ale trochu to později bude možná lépe. Třeba stihnu vyřešit mojí existenční krizy... Ale když se pak otočí na mě s tím, že vlastně neví, kdo jsem já, tak po dalším stisku hlavy rukama a pokusu alespoň natočit hlavu, aby mi bylo lépe rozumět, jsem povolil a znovu promluvil. "Já jsem Gerirr," zakňučím zase bolestí v mé hlavě. "On je, on je... Já ani vlastně nevím, moje, součást. Ale já jsem, Gerirr, drak. Ať toho nechá, to bolí, ne.. Nenechám se zazdít a uvěznit do svého těla, on, on..." Další zoufalí pokus se zbavit té bolesti v mé hlavě. "Podívejte, věřte mi," řekl jsem a v bolavé hlavě jsem se pokusil najít mysl toho profesora. Promítl jsem mu pár obrázků z teď a toho, co se tu dělo a pak i obrázky, které nikdo jiný neviděl, z mé mysli, z ledových plání. "Prosím, ať toho nechá. Nechci, nemůžu... Nebudu ničí otrok." Zavrčel jsem, slintal jsem do písku, asi mi hrábne. Možná by bylo lepší, kdyby mi ta hlava opravdu pukla. |
doba vygenerování stránky: 1.6491410732269 sekund