| |||
A - u nástěnky Ti v učebně A a hlavně Helen Sedím v lavici. Vzhledem k tomu, co všechno je tu kolem za zrůdy, včetně nějakýho magora s rohama, tak sedím velmi klidně. Pak přiletí nějaká holka, padne na kolena a s brekem cosi koktá. To se tu jako musí klečet, když mluvíte s profesorem? Nějak nechápu, co tím chtěl básník, respektive hysterická slečna říci. A vypadá to, že ani vyučující ne. Pak se dokonce objeví duch a i s naším učitel beze slova zmizí. Naštěstí se tedy vzápětí vrátí. Tedy ten duch. Tedy dušice. A prý, že zbytek vyučování odpadá. Takže zase nevím nic a ptát se tu někoho na něco vypadá poslední dobou poněkud nebezpečně. A můj doprovod už vzal taky roha. Sakra. Co nejtišeji se zvednu a snažím se bez povšimnutí zmizet z učebny. Nerozhlížím se. Nahoře byla nějaká nástěnka, tak zamířím tam a všimnu si, že tam stojí nějaká rokerka. Asi bych si normálně netroufla říct, že je to zjevně jediná normální osoba kolem, ale takhle si to asi dovolím. „Haló? Ahoj?“ Pokusím se ji nesměle oslovit. „Nevíš náhodou, jak to tu chodí, když se zruší výuka?“ Moje slova podrthnou průlet dušice s obrovskými zvonci, až si přikryju uši. Díky tomu se taky úplně zapomenu představit. |
| |||
Pozemky, směrem k hájence Chránila jsem dráče. Odvětím na jeho dotaz. Když mě pobídne, ať mu ukážu kde to je, zvednu se a projdu kolem těch tří, abych mohla zamířit k hájence. Čest je dračí výsada. Odvětím Zlaté, také jen pro ni. Snažím se umlátit tu divnost, co se snaží prodrat z hlubin pohřbených pocitů. Když po mne koukne, kývnu jí hlavou na souhlas. Až tu nebudu, musí poslouchat profesory. Minimálně zatím. Dojdu profesora a pak vyrazím jako první. |
| |||
Pozemky Hlídaný a Jeho ať si hlídá kdo chce, Profesor, Kura Nelíbí se mi jak Kura o Tortunovi mluví, ale neodvažuju se cokoli namítat. Pak ale prozradí, že je Tortun mrtvý. Vyděšeně na ni kouknu. Dokonce tak vyděšeně, že jsem nepostřehla její další poznámku. Zaměřila jsem se jen na její mysl a promluvila poprvé jen a pouze k ní. To nesmíš! Pošlou tě pryč! Jasně, že to není úplná nezištnost, ale nechci, aby šla pryč. Nehledě na to, že by se mohl objevit někdo horší. Pak mě profesor zaúkoluje. Kouknu po Kuře a pak sama přejdu ke Gerrirovi a stočím se kolem něj. Zvědavě zavětřím, když mu profesor něco nabízí, ale štiplavý pach neznám. Pak si položím hlavu tak, abych viděla k lesu. Ve tváři se mi opět nemihne ani náznak toho, co za myšlenky se mi žene hlavou. A že jich je hodně. |
| |||
Pozemky Zmrzlej a málem zdechlej, Zlatá a Šedá Pohodím hlavou. Tady fakt nikdo neposlouchá. „Ano, všimnul jsem si a jak jsem již říkal, nehodlám ji momentálně trestat, pouze proberu její pochybení s profesorem, který za ni převzal odpovědnost.“ Zopakuji svoje stanovisko, na kterém si pochopitelně trvám. Pak ale vidím, jak se složí a překvapeně mrknu. To je mi ho snad líto? Ne, to jistě ne, to bude jenom pohrdání. Pochopitelně. Ale fuj, lítost, to nevedu. Stejně si ale dřepnu k němu a zpoza jednoho plátu vytáhnu svoji placatku a podám mu ji. „Napij se. Jeden drobný lok. Skutečně jen nepatrně jinak umřeš.“ Jo, asi ne, ale proč riskovat, že mi to vyzunkne celé? Pokud přijme a napije se, ucítí v celém těle pálivou bolest, jakoby se mu svaly prokousával roztavený kov. A to velmi konkrétní kov. Jednoznačně šlo o zlato. Jenže pocit poměrně rychle ustoupil a ty sis najednou připadal o něco silnější, jistější a co hlavně, bolest hlavy se velmi potlačila. Nezmizela úplně, ale máš momentálně pocit, jako bys na ni mohl koukat zvenku. Uklidím placatku zpět do hlubin mého brnění a zvednu se, abych se vydal za dračicí, pokud se bude mít k odpovědi. |
| |||
Chudášek ředitelíček... a pro někoho jistě dooobréé zprávy! napřed čarodějové a pak VŠICHNIJakmile mi věnuje pozornost, což je okamžitě, vzhledem k tomu, že poněkud zaraženě zíral na tu holku před katedrou, začnu mu špitat do ucha a čím dál tím více se zubím, zatímco Selven čím dál tím více bledne. Nakonec se na mě nevěřícně podívá a vyrazí ze třídy pryč, aniž by komukoliv řekl cokoliv. Letím za ním, ale pak nakouknu zpět do třídy. „Jo na zbytek dne máte volno,“ zazubím se na ně a pak vyletím za Selvenem. Zanedlouho lítám po škole s dvěma obříma kravskýma zvoncema a tam kde vím, že někdo je, tak zvoním jak o život. „DNESKA MÁÁÁÁTE VOOOOLNOOOO, ZBYTEK VYUČOVÁNÍ SE RUUUUŠÍÍÍÍÍÍ....“ Hulákám co stačím a zubím se. |
doba vygenerování stránky: 1.3407549858093 sekund